3 C 89/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyní: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobkyně obě zastoupeny advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 42 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním, oprávněným společně a nerozdílně, částku 42 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 21. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, nahradit žalobkyním, oprávněným společně a nerozdílně, náklady řízení ve výši 18 915,24 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 1. 2022 domáhaly po žalované úhrady částky 42 000 Kč spolu s příslušenstvím představovaným úrokem z prodlení. Tvrdily, že jsou rovným dílem spoluvlastníky nemovitosti v obci [obec], a to domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], to vše zapsané na [list vlastnictví], vedené u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce]. Dne 1. 5. 2021 pak uzavřely jako pronajímatelé s žalovanou jako nájemcem smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání, na základě které se jim žalovaná zavázala hradit pravidelné nájemné ve výši 14 000 Kč měsíčně se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, za něhož se nájemné hradí. Žalovaná se pak dostala do prodlení s úhradou nájemného za měsíc srpen 2021, září 2021 a říjen 2021 v celkové výši 42 000 Kč, tj. 3 x 14 000 Kč. Žalovaná dlužné nájemné neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily k usnesení zdejšího soudu č. j. 3 C 89/2022-8 ze dne 21. 6. 2022, ačkoliv jim byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., a tak soud měl za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 1. 5. 2021 má soud za prokázané, že tuto uzavřely žalobkyně jako pronajímatelé s účinností od 1. 5. 2021 s žalovanou jako nájemcem, kdy předmětem smlouvy byl obchod se zázemím o celkové ploše 115 m2 v obci [obec], na adrese [ulice a číslo] nacházejícího se na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], kterého jsou žalobkyně spoluvlastníky. Žalovaná se pak zavázala žalobkyním hradit nájemné ve výši 14 000 Kč, splatné předem k 20. dni kalendářního měsíce.

4. Z předžalobní upomínky ze dne 8. 11. 2021, včetně vrácených obálek, vyplývá, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužného nájemného za měsíc srpen 2021, září 2021 a říjen 2021 v celkové výši 42 000 Kč, tj. 3 x 14 000 Kč, avšak na svůj dluh neuhradila ničeho.

5. Po právní stránce se vztah řídí zejména ustanovením § 2302 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy platí, že ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

6. Podle § 2201 o. z. platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

7. Podle § 2217 o. z. platí, že nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

8. Podle § 1968 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení; po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může podle ustanovení § 1970 o.z. věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Soud v rozhodnutí vycházel z předložených listin, z nichž bylo zjištěno, že mezi žalobkyněmi jako pronajímateli a žalovanou jako nájemcem byla uzavřená smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání. Žalobkyně se zavázaly přenechat tento k dočasnému užívání za podmínek ve smlouvě uvedených a žalovaná se zavázala žalobkyním hradit nájemné ve výši 14 000 Kč, splatné měsíčně předem vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaná však nehradila nájemné řádně a včas, když neuhradila nájemné za měsíc srpen 2021, září 2021 a říjen 2021, tj. v celkové výši 42 000 Kč. Žalobkyně pak vyzvaly žalovanou k úhradě dlužného nájemného před podáním žaloby, avšak žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho. Žalovaná proti podané žalobě nic nenamítala a neuvedla na svou obranu žádné takové skutečnosti, na jejichž základě by soud mohl mít pochybnosti o důvodnosti a oprávněnosti nároku žalobkyně. Na základě těchto skutečností tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž žalobkyni zároveň přiznal i příslušenství žalované pohledávky, a to úrok z prodlení v zákonné výši, běžící ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých nároků. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění dalších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť nebyly shledány důvody pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tak, že přiznal žalobkyním, jenž byly v řízení zcela úspěšné, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 915,24 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 680 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 000 Kč a snížená o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., sestávající z částky 4 448 Kč, tj. 2 224 Kč x 2 - za zastupování obou žalobkyň, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 235,24 Kč ve výši 2 991,24 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyní registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyň jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).