3 C 96/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zaplacení 261 496,60 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 3 500 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 255 896,60 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 18 800,79 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 255 896,60 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 500 Kč za dobu od 19. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,20 % ročně z částky 259 396,60 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 12 944,91 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 43 646,79 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky v celkové výši 261 496,60 Kč s příslušenstvím představovaným úroky. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 19. 11. 2019, přičemž na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 350 000 Kč za účelem konsolidace dlužných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 294,03 Kč, a to počínaje dnem 17. 12. 2019. Žalobkyně dále uvedla, že se žalovaný spolu s poskytnutým úvěrem ve smlouvě zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit i sjednaný roční úrok ve výši 12,20 % a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný tomuto svému závazku nedostál, když neplnil sjednané splátky řádně a včas, a proto byl úvěr ke dni 14. 3. 2023 zesplatněn. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení celkové dlužné částky 261 496,60 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 259 396,60 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 12 944,91 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 18 800,79 Kč a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 259 396,60 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 12,20 % ročně z částky 259 396,60 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek s datem úplaty dne 18. 9. 2023 mezi společností , Anonymizováno, . a společností , právnická osoba, ., a dále mezi žalobkyní a společností , Anonymizováno, ., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.10.2023.Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl ve věci na základě předložených listin bez nařízení jednání, vzhledem k tomu, že žalobkyně s tím vyslovila souhlas a u žalovaného se má za to, že s takovým postupem souhlasil, neboť na výzvu soudu dle § 115a o.s.ř. nereagoval (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Z žádosti o úvěr - konsolidace půjček, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má odborné/učňovské vzdělání, je svobodný, je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., pracovní poměr má na dobu neurčitou, a to od února 29. 8. 2018, jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 24 335 Kč, bydlí pronajatém bytě/domě od 1. 1. 2007, celkový příjem domácnosti je 50 000 Kč, a to z jednoho zdroje příjmu. Žalovaný má jednu vyživovací povinnost, nemá jiné závazky než u právní předchůdkyně žalobkyně. Výše závazků žalovaného u právní předchůdkyně žalobkyně k datu podpisu úvěrové smlouvy byla ve výši 252 000 Kč.

5. Ze smlouvy o úvěru datované dnem 19. 11. 2019, všeobecných obchodních podmínek, sazebníku, produktových podmínek a z vysvětlení pojmů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 350 000 Kč. Část úvěru ve výši 252 992,34 Kč měla být použita na konsolidaci závazků žalovaného, které měl u společnosti , právnická osoba, z titulu splátkového úvěru a zbylá část úvěru neúčelově ve prospěch běžného účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v měsíčních splátkách po 6 294,03 Kč včetně pojištění (pojištění úvěru žalovaného pro případ jeho neschopnosti úvěr splácet za paušální částku 567 Kč měsíčně), spolu s úrokem ve výši 12,20 % ročně.

6. Z platební historie ze dne 13. 6. 2024 a z výpisů z úvěrového účtu za období listopad 2019 až záři 2023 soud zjistil, že žalovaný dne 19. 11. 2019 načerpal částku ve výši celkem 350 000 Kč, nehradil však řádně a včas – zaplatil celkem 90 603,40 Kč, zbývá uhradit 259 396,60 Kč.

7. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 16. 3. 2023 včetně podacího archu bylo soudem zjištěno, že žalobkyně zesplatnila celý dluh v důsledku porušovaní povinností žalovaného. Vyzvala pak žalovaného, nechť dlužnou částku ve výši 275 111,26 Kč uhradí nejpozději do 30. 3. 2023.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 9. 10. 2023 adresované ze strany zástupkyně žalobkyně žalovanému soud zjistil, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a společností , Anonymizováno, jako postupníkem dne 18. 9. 2023, z přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávky a potvrzení úplaty, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , Anonymizováno, . jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2023 od , právnická osoba, . adresované žalovanému včetně podacího lístku ze dne 26. 9. 2023 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 10. 2023 od , Anonymizováno, . má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupily na žalobkyni pohledávku za žalovaným.

10. Soud z provedených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční částku ve výši 350 000 Kč a žalovaný se ji zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 6 294,03 Kč včetně pojištění spolu s úrokem ve výši 12,20 % ročně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z jeho čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání, který činní cca 24 335 Kč, kdy žalovaný pracuje jako dělník/řemeslník, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost. Žalovaný měl u společnosti , právnická osoba, . závazek ve výši 252 992,34 Kč, předmětný úvěr byl částečně využit ke splacení stávajícího úvěru. Žalovaný na uvedenou částku uhradil celkem 90 603,40 Kč. Žalovaný však na dluh ničeho dalšího neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření předmětné smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

24. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 5. 9. 2024 vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět, neboť žalovaný dne 13. 5. 2024, 10. 6. 2024, 12. 7. 2024 a 8. 8. 2024, tj. po podání žaloby, uhradil žalobkyni částku celkem ve výši 3 500 Kč, jež byla započtena na kapitalizované úroky a poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu zpětvzetí v souladu s § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) zastavil (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

25. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 11. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

26. Provedenými důkazy totiž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu (žalovaný byl svobodný, žil v nájmu, měl jednu vyživovací povinnost, byl zaměstnaný s příjmem 24 335 Kč), s ohledem na výši příjmu a výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně žádost o poskytnutí úvěru. Z této žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

27. Žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši příjmu žalovaného z výpisu z běžného účtu žalovaného, avšak tento výpis nebyl doložen. Ze shora předložených důkazů nikterak nevyplývá, jakým způsobem byly vyhodnoceny výdaje žalovaného a příjem domácnosti ve výši 50 000 Kč. Z posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že splátky úvěru žalovaného činily 4 071,95 Kč měsíčně, přitom v žádosti o úvěr žádné splátky žalovaný neuvedl. Ze žádosti o úvěr dále vyplývá, že hlavní příjem žalovaného činil 24 335 Kč a že má jednu vyživovací povinnost, přičemž žádné výdaje jako například náklady na dopravu, na stravu a další osobní výdaje žalovaný neuvedl a právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje po žalovaném ani nepožadovala. Soud pak má za zcela nepravděpodobné, že by žalovaný neměl žádné výdaje. Z tohoto důvodu má soud za to, že přestože měla žalobkyně pouze nedostatečné údaje o příjmech a výdajích žalovaného, spokojila se s tím. Z posouzení úvěruschopnosti klienta pak soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala u žalovaného v době úvěrové žádosti 1 úvěr se splátkou ve výši 4 071,95 Kč měsíčně, který je konsolidován. Již tyto informace tak měly vést právní předchůdkyni žalobkyně k obezřetnosti, neboť uvedené údaje zjevně budí obavu o své správnosti.

28. Za situace, kdy žalovaným uvedené informace budí obavu, zda bude schopen svůj závazek řádně splácet, bylo na poskytovateli, aby ověřil úvěrovou angažovanost žalovaného a jeho platební historii ve veřejných i neveřejných databázích jako je exekuční rejstřík, SOLUS či NRKI. Žalobkyně pak nedoložila, že by k prověřování v takových databázích vůbec došlo. A to přesto, že ve smyslu ustanovení § 78 o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

29. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 19. 11. 2019 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.Za situace, kdy je smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 19. 11. 2019 částku 350 000 Kč, která částečně posloužila ke konsolidaci dlužných závazků žalovaného a částečně k potřebám žalovaného bez určení účelu. Žalovaný na takto poskytnutou sumu uhradil celkem částku ve výši 94 103,40 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 255 896,60 Kč, včetně nároku kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 18 800,79 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 255 896,60 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení (výrok II.). Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 18 800,79 Kč soud žalobkyni přiznal v žalobkyní požadované výši, neboť požadovala méně, než kolik její nárok skutečně činí. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. v trvání 3 dnů, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal podmínky.

30. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok III.), neboť v tomto rozsahu žalobkyni žádný nárok nevznikl.

31. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení v částce 43 646,79 Kč, přičemž tato částka představuje 95,72 % z jejich celkové výše (poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 460 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 261 496,60 Kč sestávající z částky 9 380 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 040 Kč ve výši 6 098,40 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem DPH. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. v délce trvání 3 dnů, a to k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř..