38 C 10/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní titul Silvií Hodaňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 6.840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2.400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % od 17. 8. 2018 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 4.440 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % od 17. 8. 2018 do zaplacení z částky 827,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.655,55 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5.267,60 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 6.840 Kč, a to jako úvěru a poplatků, který byl žalované poskytnut ve výši 6.000 Kč, a vrátit měla částku 10.440 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 28. 6. 2017 smlouvu o úvěru, kterou žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku 6.000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit poplatek ve výši 1.200 Kč, úrok ve výši 23,72% ročně, tedy 840 Kč a hotovostní inkaso splátek 2.400 Kč. Celková částka byla splatná v 58 týdenních splátkách po 180 Kč (viz smlouva o úvěru).

4. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Pokud jde o smlouvu o úvěru, mohly být dohodnuty úroky, které v tomto případě byly dohodnuty v obvyklé výši. Druhou věcí je však, že byl dohodnut i poplatek za inkaso v případě hotovostní varianty, který má pokrývat náklady za návštěvy zástupce společnosti u zákazníka při výběru splátek. Soud tento poplatek za inkaso hodnotí jako skrytý úrok, kdy se jeho výše neodvíjí od místa bydliště a tím spojených nákladů za návštěvy u zákazníka, ale od výše půjčené částky. Pokud jde o poplatek za hotovostní osobní výběr splátek, pak náklady na inkaso musí být v případě účastníků se stejným bydlištěm stejné. Je tedy zřejmé, že poplatky za inkaso se odvíjí od výše půjčené částky, ne od výše skutečných nákladů za inkaso splátky, neboť ta by byla shodná při jakékoliv výši půjčené částky a odvíjela by se spíše od místa bydliště dlužníka a nákladů na dopravu do tohoto místa než od výše půjčené částky. Za této situace žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. nyní § 1814 OZ, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Soud proto právní úkon hodnotí jako absolutně neplatný podle § 580 občanského zákoníku pro obcházení zákona.

8. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

9. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy od ostatního obsahu, soud se domnívá s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit část souhrnného poplatku od samotné zbývající části smlouvy o úvěru. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 3 Cdo 1248/96, dále 21 Cdo 2636/2008 a nález Ústavního soudu I. ÚS 4036/05, kdy všechna tato rozhodnutí mají za to, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem generování zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o úvěru se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky souhrnného poplatku smlouvy neuzavřela. Neplatnou je tedy celá smlouva o úvěru, nikoliv pouze část týkající se souhrnného poplatku.

10. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro obcházení zákona podle § 580 občanského zákoníku, a to v celém rozsahu, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku, kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění.

11. Soud z úřední povinnosti zúčtoval bezdůvodné obohacení na straně účastníků a dospěl k závěru, že byla žalované poskytnuta hotovost ve výši 6.000 Kč, přičemž žalovaná uhradila žalobkyni částku 3.600 Kč, zbývá ji uhradit částka 2.400 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal, ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

12. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů řízení, pak dle poměru úspěchu a neúspěchu v dané věci podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu by právo na náhradu nákladů řízení měla žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 220 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná dobrovolně to, co jí toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.