38 C 140/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Hodaňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 19.062,40 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 11.200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11.200 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.938,67 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 723 Kč a dále částky 7.862,40 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 19.062,40 Kč, a to jako úvěru ve výši 25.000 Kč, který měl žalovaný vrátit ve výši 42.250 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, kterou žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 25.000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši 17.250 Kč, který se skládá z úroků ve výši 25,85 %, poplatku za správu úvěru 5.500 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 4.750 Kč. Celková částka činí 17.250 Kč a byla splatná ve 13 měsíčních splátkách po 3.250 Kč. Dále se dohodli na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (viz smlouva o úvěru).

4. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

7. Pokud jde o smlouvu o úvěru, mohly být dohodnuty úroky, které v tomto případě byly dohodnuty v obvyklé výši. Druhou věcí je však, že byl dohodnut i poplatek za inkaso v případě hotovostní varianty, který má pokrývat náklady za návštěvy zástupce společnosti u zákazníka při výběru splátek. Soud tento poplatek za inkaso hodnotí jako skrytý úrok, kdy se jeho výše neodvíjí od místa bydliště a tím spojených nákladů za návštěvy u zákazníka, ale od výše půjčené částky. Pokud jde o poplatek za hotovostní osobní výběr splátek, pak náklady na inkaso musí být v případě účastníků se stejným bydlištěm stejné. Je tedy zřejmé, že poplatky za inkaso se odvíjí od výše půjčené částky, ne od výše skutečných nákladů za inkaso splátky, neboť ta by byla shodná při jakékoliv výši půjčené částky a odvíjela by se spíše od místa bydliště dlužníka a nákladů na dopravu do tohoto místa než od výše půjčené částky. Za této situace žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. nyní § 1814 OZ, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Soud proto právní úkon hodnotí jako absolutně neplatný podle § 580 občanského zákoníku pro obcházení zákona.

8. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

9. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy od ostatního obsahu, soud se domnívá s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit část souhrnného poplatku od samotné zbývající části smlouvy o úvěru. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 3 Cdo 1248/96, dále 21 Cdo 2636/2008 a nález Ústavního soudu I. ÚS 4036/05, kdy všechna tato rozhodnutí mají za to, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem generování zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o úvěru se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky souhrnného poplatku smlouvy neuzavřela. Neplatnou je tedy celá smlouva o úvěru, nikoliv pouze část týkající se souhrnného poplatku.

10. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro obcházení zákona podle § 580 občanského zákoníku, a to v celém rozsahu, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku, kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění.

11. Soud z úřední povinnosti zúčtoval bezdůvodné obohacení na straně účastníků a dospěl k závěru, že byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 25.000 Kč, přičemž žalovaný uhradil žalobkyni částku 31.050 Kč, tedy celou poskytnutou částku. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl.

12. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů řízení, pak jako úspěšný účastník podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu by právo na náhradu nákladů řízení měl žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li žalovaný dobrovolně to, co mu toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.