38 C 141/2020

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní titul Silvií Hodaňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 3.000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 3.000 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 17. 1. 2015 do 21. 3. 2021, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 24. 3. 2021 do zaplacení.

III. Žaloba žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu od 22. 3. 2021 do 23. 3. 2021 z částky 3.000 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.489 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala původně zaplacení částky 3.000 Kč z titulu smlouvy o úvěru, na základě které předchozí věřitel poskytl úvěr ve výši 3.000 Kč, v průběhu řízení změnila skutková tvrzení a domáhala se vrácení částky po žalovaném z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně pak vzala žalobu zpět o zákonný úrok z prodlení, který požadovala až od doručení žaloby s tím, že současný žalovaný nebyl žalobkyní k vrácení částky vyzýván. Soud proto řízení částečně podle § 96 o. s. ř. zastavil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru, ve které uvádí, že [právnická osoba] [anonymizováno] a [celé jméno původního účastníka] měli uzavřít dne 9. 2. 2016 smlouvu o úvěru. Dále žalobkyně předložila výpis z účtu, že na účet [anonymizováno] [bankovní účet] zaplatila částku 3.000 Kč mBank sdělila, že tento účet je účtem [celé jméno žalovaného]. Soud posuzoval listinu, nazvanou smlouva o úvěru a má za to, že mezi [anonymizována dvě slova] a [celé jméno původního účastníka] k platnému uzavření smlouvu o úvěru nedošlo. Soud netvrdí, že předchozí věřitel a předchozí žalovaný nemohli uzavřít smlouvu distančním způsobem podle § 1820 a následující občanského zákoníku, ale domnívá se, že je nutné uzavření takovéto smlouvy soudu prokázat a pokud soudu jsou předkládány listiny, které nejsou žádnou ze stran podepsány, a žalobkyně nenavrhuje žádné důkazy, které by prokázaly, že předchozí žalovaný takovouto smlouvu s takovýmto obsahem uzavřel, pak její uzavření neprokázala. Smlouva o úvěru je smlouvou, která je podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru považována za spotřebitelský úvěr a podle § 6 tohoto zákona musí být uzavřena v písemné formě pod sankcí neplatnosti smlouvy. Dále také musí dostat jedno vyhotovení smlouvy spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Za této situace je tedy na žalobkyni, aby prokázala, že její předchůdkyně s předchozím žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru v písemné formě, byť s použitím prostředků komunikace na dálku a tuto svou povinnost žalobkyně nesplnila. K uzavření smlouvy o úvěru nestačí pouze faktické plnění, ale musela být uzavřena v písemné podobě. Tuto skutečnost pak žalobkyně žádným způsobem neprokázala, pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky na dálku. Za této situace k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo a z tohoto pohledu posuzuje soud plnění poskytnuté předchůdkyní žalobkyně, jakožto bezdůvodné obohacení na straně současného žalovaného, když bylo prokázáno, že finanční prostředky předchůdcem žalobkyně byly poskytnuty současnému žalovanému na jeho účet. V případě bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, je nutné prokázat, že částka 3.000 Kč byla poukázána žalovanému, což žalobkyně prokázala sdělením banky. Za této situace soud žalobě vyhověl ohledně vrácení částky 3.000 Kč jakožto bezdůvodného obohacení. Nárok na úrok z prodlení je dán podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Na závazek vzniklý z bezdůvodného obohacení jako jiné právní skutečnosti je aplikovatelné ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Rovněž toto ustanovení zákona předpokládá výzvu k plnění ze strany věřitele. Ve smyslu § 570 odst. 1 o. z., výzva k plnění jako právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde. I v případě nového občanského zákoníku se vychází ze zásady dojití projevu vůle, o kterém lze hovořit tehdy, pokud se projev vůle dostane do sféry adresáta tak, že je možné počítat za normálního běhu věcí s tím, že se s tímto projevem vůle seznámil. V daném případě nebyl současný žalovaný žalobkyní k vrácení vyzván. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení, nastává splatnost na základě výzvy, za kterou je považována i žaloba, která byla žalovanému doručena 22. 3. 2021, hradit tedy měl 23. 3. 2021 a v prodlení je od 24. 3. 2021. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.