38 C 150/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Hodaňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5.584,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 2.884,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 5.584,14 Kč z titulu smlouvy o úvěru, na základě které předchozí věřitel poskytl úvěr ve výši 2.700 Kč, který se zavázal žalovaný spolu s poplatkem ve výši 2.884,14 Kč vrátit do [datum]. Žalobkyně uvedla, že předchozí věřitel uzavřel smlouvu o úvěru elektronicky na dálku a uzavření smlouvy bylo stvrzeno převodem peněžních prostředků na účet žalované. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně předložila rámcovou smlouvu o úvěru, ve které uvádí, že společnost [právnická osoba] a žalovaný měli uzavřít smlouvu o úvěru na částku 2.700 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.884,14 Kč s termínem splatnosti dne [datum]. Dle sdělení banky, byla částka 2.700 Kč připsána na účet žalovaného v dubnu 2019. Soud posuzoval listinu, nazvanou smlouva o úvěru a má za to, že mezi účastníky k platnému uzavření smlouvu o úvěru nedošlo. Soud netvrdí, že předchozí věřitel a žalovaný nemohli uzavřít smlouvu distančním způsobem podle § 1820 a následující občanského zákoníku, ale domnívá se, že je nutné uzavření takovéto smlouvy soudu prokázat a pokud soudu jsou předkládány listiny, které nejsou žádnou ze stran podepsány, a žalobkyně nenavrhuje žádné důkazy, které by prokázaly, že žalovaný takovouto smlouvu s takovýmto obsahem uzavřel, pak její uzavření neprokázala. Je nutno si uvědomit, že součástí rámcové smlouvy o úvěru měly být i ujednání o sankcích pro případ nesplacení. Smlouva o úvěru je smlouvou, která je podle zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru považována za spotřebitelský úvěr a podle § 6 tohoto zákona musí být uzavřena v písemné formě pod sankcí neplatnosti smlouvy. Dále také musí dostat jedno vyhotovení smlouvy spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Za této situace je tedy na žalobkyni, aby prokázala, že její předchůdkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru v písemné formě, byť s použitím prostředků komunikace na dálku a tuto svou povinnost žalobkyně nesplnila. K uzavření smlouvy o úvěru nestačí pouze faktické plnění, ale musela být uzavřena v písemné podobě. Tuto skutečnost pak žalobkyně žádným způsobem neprokázala, pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky na dálku. Za této situace tedy mezi účastníky k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo a z tohoto pohledu posuzuje soud plnění poskytnuté předchůdkyní žalobkyně, jakožto bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. V případě bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, je nutné prokázat, že částka 2.700 Kč byla poukázána žalovanému, což žalobkyně prokázala výpisem z účtu a potvrzením banky, že v dubnu 2019 poskytla na účet žalovaného částku 2.700 Kč. Za této situace soud žalobě vyhověl ohledně vrácení částky 2.700 Kč jakožto bezdůvodného obohacení a ve zbývajícím rozsahu z důvodu neuzavření smlouvy o úvěru žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nárok na náhradu nákladů by měl žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.