38 C 163/2020

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní titul Silvií Hodaňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2.122 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 422 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 422 Kč od 19. 12. 2015 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.700 Kč od 19. 12. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 896,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 2.122 Kč z titulu smlouvy o úvěru, na základě které předchozí věřitel poskytl úvěr ve výši 1.700 Kč, kterou se zavázal žalovaný spolu s poplatkem ve výši 422 Kč vrátit do 18. 12. 2015. Žalobkyně uvedla, že předchozí věřitel uzavřel smlouvu o úvěru elektronicky na dálku a uzavření smlouvy bylo stvrzeno převodem peněžních prostředků na účet žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru, ve které uvádí, že právnická osoba a žalovaný měli uzavřít dne datum smlouvu o úvěru na částku 1.700 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 422 Kč s termínem splatnosti dne 18. 12. 2015. Dále žalobkyně předložila listinu, že na účet č. bankovní účet na jméno žalovaného, který byl majitelem účtu, byla odeslána částka 1.700 Kč dne 17. 11. 2015 (výpis z účtu, sdělení banky). Soud posuzoval listinu, nazvanou smlouva o úvěru a má za to, že mezi účastníky k platnému uzavření smlouvu o úvěru nedošlo. Soud netvrdí, že předchozí věřitel a žalovaný nemohli uzavřít smlouvu distančním způsobem podle § 1820 a následující občanského zákoníku, ale domnívá se, že je nutné uzavření takovéto smlouvy soudu prokázat a pokud soudu jsou předkládány listiny, které nejsou žádnou ze stran podepsány, a žalobkyně nenavrhuje žádné důkazy, které by prokázaly, že žalovaný takovouto smlouvu s takovýmto obsahem uzavřel, pak její uzavření neprokázala. Je nutno si uvědomit, že součástí smlouvy o úvěru měly být i ujednání o sankcích pro případ nesplacení. Smlouva o úvěru je smlouvou, která je podle zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru považována za spotřebitelský úvěr a podle § 6 tohoto zákona musí být uzavřena v písemné formě pod sankcí neplatnosti smlouvy. Dále také musí dostat jedno vyhotovení smlouvy spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Za této situace je tedy na žalobkyni, aby prokázala, že její předchůdkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru v písemné formě, byť s použitím prostředků komunikace na dálku a tuto svou povinnost žalobkyně nesplnila. K uzavření smlouvy o úvěru nestačí pouze faktické plnění, ale musela být uzavřena v písemné podobě. Tuto skutečnost pak žalobkyně žádným způsobem neprokázala, pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky na dálku. Za této situace tedy mezi účastníky k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo a z tohoto pohledu posuzuje soud plnění poskytnuté předchůdkyní žalobkyně, jakožto bezdůvodné obohacení na straně žalované. V případě bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, je nutné prokázat, že částka 1.700 Kč byla poukázána žalovanému, což žalobkyně prokázala výpisem z účtu, že dne 17. 11. 2015 poskytla na účet žalovaného částku 1.700 Kč. Za této situace soud žalobě vyhověl ohledně vrácení částky 1.700 Kč jakožto bezdůvodného obohacení a ve zbývajícím rozsahu z důvodu neuzavření smlouvy o úvěru žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 896,68 Kč, přičemž tato částka představuje 60,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,11 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,89 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2.122 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 220 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný dobrovolně to, co mu toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.