38 C 173/2020

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní titul Silvií Hodaňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 1.650 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 150 Kč od 2. 3. 2018 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.500 Kč od 2. 3. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.218,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 1.650 Kč z titulu smlouvy o úvěru, na základě které předchozí věřitel poskytl úvěr ve výši 1.500 Kč, který se zavázal žalovaný spolu s poplatkem ve výši 150 Kč vrátit do 27. 2. 2018. Žalobkyně uvedla, že předchozí věřitel uzavřel smlouvu o úvěru elektronicky na dálku a uzavření smlouvy bylo stvrzeno převodem peněžních prostředků na účet žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru, ve které uvádí, že právnická osoba příjmení a žalovaný měli uzavřít dne 20. 2. 2018 smlouvu o úvěru na částku 1.500 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 150 Kč s termínem splatnosti dne 27. 2. 2018. Dále žalobkyně předložila potvrzení o platbě částky 1.500 Kč na účet žalovaného, což bylo potvrzeno právnická osoba Soud posuzoval listinu, nazvanou smlouva o úvěru a má za to, že mezi účastníky k platnému uzavření smlouvu o úvěru nedošlo. Soud netvrdí, že předchozí věřitel a žalovaný nemohli uzavřít smlouvu distančním způsobem podle § 1820 a následující občanského zákoníku, ale domnívá se, že je nutné uzavření takovéto smlouvy soudu prokázat a pokud soudu jsou předkládány listiny, které nejsou žádnou ze stran podepsány, a žalobkyně nenavrhuje žádné důkazy, které by prokázaly, že žalovaný takovouto smlouvu s takovýmto obsahem uzavřel, pak její uzavření neprokázala. Je nutno si uvědomit, že součástí rámcové smlouvy o úvěru měly být i ujednání o sankcích pro případ nesplacení. Smlouva o úvěru je smlouvou, která je podle zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru považována za spotřebitelský úvěr a podle § 6 tohoto zákona musí být uzavřena v písemné formě pod sankcí neplatnosti smlouvy. Dále také musí dostat jedno vyhotovení smlouvy spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Za této situace je tedy na žalobkyni, aby prokázala, že její předchůdkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru v písemné formě, byť s použitím prostředků komunikace na dálku a tuto svou povinnost žalobkyně nesplnila. K uzavření smlouvy o úvěru nestačí pouze faktické plnění, ale musela být uzavřena v písemné podobě. Tuto skutečnost pak žalobkyně žádným způsobem neprokázala, pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky na dálku. Za této situace tedy mezi účastníky k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo a z tohoto pohledu posuzuje soud plnění poskytnuté předchůdkyní žalobkyně, jakožto bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. V případě bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, je nutné prokázat, že částka 1.650 Kč byla poukázána žalovanému, což žalobkyně prokázala potvrzením o poskytnutí platby a potvrzením banky o účtu žalovaného, a to do částky 1.500 Kč, kterou žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet. Za této situace soud žalobě vyhověl ohledně vrácení částky 1.500 Kč jakožto bezdůvodného obohacení a ve zbývajícím rozsahu z důvodu neuzavření smlouvy o úvěru žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.218,30 Kč, přičemž tato částka představuje 81,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,91 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9,09 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1.650 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 220 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný dobrovolně to, co mu toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.