38 C 184/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Hodaňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 26.948,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8.390 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.737,13 Kč, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, první splátku do tří dnů od právní moci rozsudku a další vždy do 25. dne v měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 18.558,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9.566,98 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.580,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10.291,39 Kč a úroku ve výši 28 % ročně z částky 17.956,98 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 26.948,96 Kč s tím, že žalované byla na základě smlouvy o zápůjčce vyplacena částka 26.000 Kč, kterou měla vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 22.098 Kč a uhradila 16.710 Kč a následně dalších 900 Kč.

2. Žalovaná vznesla námitku promlčení a nelíbila se jí výše úroků.

3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, kterou předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku 26.000 Kč, a žalovaná se zavázala zaplatit poplatek ve výši 22.098 Kč, který se skládá z úroků ve výši 4.482 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2.450 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 15.166 Kč. Celková částka činí 48.098 Kč a byla splatná v 60 splátkách po 802 Kč (smlouva o zápůjčce). Pohledávka na žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek (smlouva o postoupení).

4. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření tří smluv o zápůjčce.

5. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vnikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § [číslo] odst. 1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

7. Soud smlouvu uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou hodnotí po právní stránce jako smlouvu o zápůjčce. Věřitel přenechá peněžní prostředky v hotovosti dlužníkovi a ten se jej zavázal vrátit spolu s úroky a další platbou za inkaso v pravidelných týdenních splátkách. Soud také podotýká, že předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou založenou za účelem podnikání v oboru finančnictví a tedy účelem uzavření této smlouvy o zápůjčce bylo generovat zisk.

8. Pokud jde o námitku promlčení vznesenou žalovanou, pak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není promlčen. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne [datum], žalovaná měla zapůjčenou částku uhradit v 60 týdenní splátkách, poslední dne [datum]. Od [datum] plynula 3 letá promlčecí doba podle § 629 občanského zákoníku ([příjmení]). Tato promlčecí lhůta byla platbami žalované, které jsou soudem považovány za uznání dluhu dle § 2054 odst. 2 OZ, prodloužena dle § 639 OZ na deset let.

9. Pokud jde o smlouvu o zápůjčce, mohly být dohodnuty úroky, které v tomto případě byly dohodnuty v obvyklé výši. Druhou věcí je však, že byl dohodnut i poplatek za inkaso v případě hotovostní varianty, který má pokrývat náklady za návštěvy zástupce společnosti u zákazníka při výběru týdenních splátek. Soud tento poplatek za inkaso hodnotí jako skrytý úrok, kdy se jeho výše neodvíjí od místa bydliště a tím spojených nákladů za návštěvy u zákazníka, ale od výše půjčené částky. Pokud jde o poplatek za hotovostní osobní výběr splátek, pak náklady na inkaso musí být v případě účastníků se stejným bydlištěm stejné. Je tedy zřejmé, že poplatky za inkaso se odvíjí od výše půjčené částky, ne od výše skutečných nákladů za inkaso týdenní splátky, neboť ta by byla shodná při jakékoliv výši půjčené částky a odvíjela by se spíše od místa bydliště dlužníka a nákladů na dopravu do tohoto místa než od výše půjčené částky. Za této situace předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. nyní § 1814 OZ, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Žalobkyně a její předchůdkyně mají za to, že poplatek nelze přezkoumávat z hlediska přiměřenosti a využila svého postavení a postavení spotřebitele a obešla tak ustanovení občanského zákoníku, aby nemohlo dojít k přezkoumání výše souhrnného poplatku. Je přitom zřejmé, že souhrnný poplatek se odvíjí od výše půjčené částky, nikoliv od skutečných nákladů na inkaso a je tak jakýmsi úrokem za poskytnuté peněžní prostředky, a to skrytým zcela spotřebiteli. Soud proto právní úkon, tedy obě smlouvy o půjčce, hodnotí jako absolutně neplatné podle § 580 občanského zákoníku pro obcházení zákona.

10. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

11. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy od ostatního obsahu, soud se domnívá s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit část souhrnného poplatku od samotné zbývající části smlouvy o půjčce. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 3 Cdo 1248/96, dále 21 Cdo 2636/2008 a nález Ústavního soudu I ÚS 4036/05, kdy všechna tato rozhodnutí mají za to, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem generování zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o půjčce se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky souhrnného poplatku smlouvy o půjčce neuzavřela. Neplatnou je tedy celá smlouva o půjčce, nikoliv pouze část týkající se souhrnného poplatku.

12. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná pro obcházení zákona podle § 580 občanského zákoníku, a to v celém rozsahu, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku, kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění.

13. Soud zúčtoval bezdůvodné obohacení na straně účastníků a dospěl k závěru, že v případě zápůjčky byla žalované poskytnuta hotovost ve výši 26.000 Kč, přičemž žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni částku 17.610 Kč a zbývá ji tak vrátit částka 8.390 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud nároky žalobkyně jako neplatné zamítl. Přepočetl přitom i kapitalizované úroky z prodlení podle splátek činěných žalovanou a uvedených žalobkyní.

14. Soud povolil podle § 160 o. s. ř. žalované splátky po 500 Kč měsíčně s ohledem na majetkovou a sociální situaci žalované, která je nezaměstnaná, nepobírá dávky, pouze náhradní výživné pro dceru s tím, že plněním ve splátkách nedojde s ohledem na výši dlužné částky a výši splátky k poškození práv věřitele.

15. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů řízení, pak dle poměru úspěchu a neúspěchu v dané věci podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu by právo na náhradu nákladů řízení měla žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.