38 C 202/2020

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní titul Silvií Hodaňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 3.900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3.900 Kč od 6. 10. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 3.900 Kč jako jistiny, částky 1.950 Kč jako smluvní pokuty, poplatku za poskytnutí úvěru 4.259,19 Kč, úroků z úvěru 1.752,33 Kč z titulu smlouvy o úvěru, na základě které předchozí věřitel poskytl úvěr ve výši 3.900 Kč, který se zavázal žalovaný vrátit. Žalobkyně uvedla, že předchozí věřitel uzavřel smlouvu o úvěru elektronicky na dálku. Následně žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a požadovala vrátit pouze jistinu se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ust. § 115 a občanského soudního řádu projednal soud věc bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas a věc bylo možno projednat na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru, ve které se uvádí, že společnost [právnická osoba] a žalovaný měli uzavřít dne 5. 9. 2018 smlouvu o úvěru. Dále žalobkyně předložila potvrzení o provedené platbě ze dne 6. 8. 2018 na částku 3.900 Kč na jméno žalovaného a potvrzení [právnická osoba] o připsání částky 3.900 Kč na účet žalovaného (potvrzení). Soud posuzoval listinu, nazvanou smlouva o úvěru a má za to, že mezi účastníky k platnému uzavření smlouvu o úvěru nedošlo. Soud netvrdí, že předchozí věřitel a žalovaný nemohli uzavřít smlouvu distančním způsobem podle § 1820 a následující občanského zákoníku, ale domnívá se, že je nutné uzavření takovéto smlouvy soudu prokázat a pokud soudu jsou předkládány listiny, které nejsou žádnou ze stran podepsány, a žalobkyně nenavrhuje žádné důkazy, které by prokázaly, že žalovaný takovouto smlouvu s takovýmto obsahem uzavřel, pak její uzavření neprokázala. Smlouva o úvěru je smlouvou, která je podle zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru považována za spotřebitelský úvěr a podle § 6 tohoto zákona musí být uzavřena v písemné formě pod sankcí neplatnosti smlouvy. Dále také musí dostat jedno vyhotovení smlouvy spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Za této situace je tedy na žalobkyni, aby prokázala, že její předchůdkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru v písemné formě, byť s použitím prostředků komunikace na dálku a tuto svou povinnost žalobkyně nesplnila. K uzavření smlouvy o úvěru nestačí pouze faktické plnění, ale musela být uzavřena v písemné podobě. Tuto skutečnost pak žalobkyně žádným způsobem neprokázala, pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky na dálku. K výplatě žalované částky pak došlo ještě měsíc před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru. Za této situace tedy mezi účastníky k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo a z tohoto pohledu posuzuje soud plnění poskytnuté předchůdkyní žalobkyně, jakožto bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. V případě bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, je nutné prokázat, že částka 3.900 Kč byla poukázána žalovanému, což žalobkyně prokázala potvrzením banky na částku 3.900 Kč. Za této situace soud žalobě vyhověl ohledně vrácení částky 3.900 Kč jakožto bezdůvodného obohacení spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 OZ ve výši nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, byla podle § 142 a § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. úspěšná žalobkyně pouze ve výši 32,82 %, neboť zastavení řízení zavinila žalobkyně a právo na náhradu nákladů by tak měl ve výši 34,36 % žalovaný, kterému však žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.