38 C 208/2020

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Hodaňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2.928,94 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1.528,94Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.528,94 Kč od 18. 1. 2019 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.400 Kč od 18. 1. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 2.928,94 Kč z titulu smlouvy o úvěru, na základě které předchozí věřitel poskytl úvěr ve výši 1.400 Kč, kterou se zavázal žalovaný spolu s poplatkem ve výši 1.528,94 Kč vrátit do 17. 1. 2019. Žalobkyně uvedla, že předchozí věřitel uzavřel smlouvu o úvěru elektronicky na dálku a uzavření smlouvy bylo stvrzeno převodem peněžních prostředků na účet žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru, ve které uvádí, že [právnická osoba] a žalovaný měli uzavřít dne [datum] smlouvu o úvěru na částku 1.400 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.528,94 Kč s termínem splatnosti dne 17. 1. 2019. Dále žalobkyně předložila listinu, že dne 18. 12. 2018 na účet žalovaného byla odeslána částka 1.400 Kč. Soud posuzoval listinu, nazvanou smlouva o úvěru a má za to, že mezi účastníky k platnému uzavření smlouvu o úvěru nedošlo. Soud netvrdí, že předchozí věřitel a žalovaný nemohli uzavřít smlouvu distančním způsobem podle § 1820 a následující občanského zákoníku, ale domnívá se, že je nutné uzavření takovéto smlouvy soudu prokázat a pokud soudu jsou předkládány listiny, které nejsou stranami podepsány, a žalobkyně nenavrhuje žádné důkazy, které by prokázaly, že žalovaný takovouto smlouvu s takovýmto obsahem uzavřel, pak její uzavření neprokázal. Smlouva o úvěru je smlouvou, která je podle zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru považována za spotřebitelský úvěr a podle § 6 tohoto zákona musí být uzavřena v písemné formě pod sankcí neplatnosti smlouvy. Dále také musí dostat jedno vyhotovení smlouvy spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Za této situace je tedy na žalobkyni, aby prokázala, že její předchůdkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru v písemné formě, byť s použitím prostředků komunikace na dálku a tuto svou povinnost žalobkyně nesplnila. K uzavření smlouvy o úvěru nestačí pouze faktické plnění, ale musela být uzavřena v písemné podobě. Tuto skutečnost pak žalobkyně žádným způsobem neprokázala, pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky na dálku. Za této situace tedy mezi účastníky k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo a z tohoto pohledu posuzuje soud plnění poskytnuté předchůdkyní žalobkyně, jakožto bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. V případě bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, je nutné prokázat, že částka 1.400 Kč byla poukázána žalovanému, což žalobkyně prokázala výpisem z účtu, že dne 18. 12. 2018 poskytla na účet žalovaného částku 1.400 Kč. Za této situace soud žalobě vyhověl ohledně vrácení částky 1.400 Kč jakožto bezdůvodného obohacení a ve zbývajícím rozsahu z důvodu neuzavření smlouvy o úvěru žalobu zamítl. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, byl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. úspěšnější dle poměru úspěchu a neúspěchu žalovaný, kterému však žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.