38 C 49/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Hodaňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 7.731,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4.920,27 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % od 2. 2. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,9 % ročně od 2. 2. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně na zaplacení 2.811,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % od 2. 2. 2020 do zaplacení, dále kapitalizovaného úroku ve výši 78,75 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 50,51 Kč a úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 2.811,34 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.000,36 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 7.731,60 Kč s tím, že [obec] [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru, který žalovaný přečerpal. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Provedeným dokazování zjistil soud následující skutkový stav věci. [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru až do výše 5.000 Kč (smlouva). Dle výpisu ze sporožirového účtu byla žalobkyní vyplacena na exekuci dne 10. 10. 2019 částka 10.234 Kč za stavu účtu žalovaného 4.820,27 Kč. [příjmení] požadovala poplatek za služby 100 Kč (viz. výpisy z účtu žalovaného). Žalovaný byl [anonymizována dvě slova] vyzýván k uhrazení zůstatku na účtu, a to dopisem ze dne 3. 2. 2020 (viz. výzva [obec] [anonymizováno]). Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru na účtu. Dále bylo prokázáno, že dne 10. 10. 2019 byla předchůdcem žalobkyně vyplacena na exekuci částka 10.234 Kč za stavu účtu žalovaného 4.820,27 Kč. Dle § 304 odst. 1 o. s. ř. k nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu soud přikáže peněžnímu ústavu, aby od okamžiku, kdy mu bude usnesení doručeno z účtu povinného až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství nevyplácel peněžní prostředky, neprováděl na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládal. Dle § 306 odst. 1 o. s. ř. nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství na pohledávku povinného z účtu ve výši, v jaké byly na účtu peněžité prostředky v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, jakož i na pohledávku z účtu, která vznikla tím, že na účet došly peněžní prostředky dodatečně, nejpozději však do 6 měsíců ode dne, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění dle § 305; povinnost peněžního prostředku provést opravné vyúčtování podle zvláštního zákona o ustanovení § 304a tím nejsou dotčena. [právnická osoba] na základě exekučního příkazu na exekuci uhradila z účtu žalovaného částku 10.234 Kč, ačkoliv na tomto účtu se nenacházely peněžní prostředky žalovaného v této výši. Soud má za to, že dle § 306 odst. 1 o. s. ř. byla banka oprávněna z účtu převést pouze peněžní prostředky, které na tomto účtu žalovaný v době, kdy došlo bance usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, fakticky měl, nikoliv způsobit žalovanému nepovolený kontokorent. Za této situace dospěl soud k závěru, že pokud banka poukázala na exekuci částku vyšší, než jaký byl zůstatek na účtu žalovaného, způsobila tak nepovolený debetní zůstatek na účtu, za který žalovaný nenese odpovědnost, neboť jej nelze považovat za čerpání úvěru ve smyslu § 2395 OZ, tedy nejedná se o dluh z úvěru. Dále pak soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 15 Co 647/2013, ve kterém se uvádí, že v tomto případě se nejedná ani o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, neboť právní předchůdce žalobce poskytl plnění oprávněnému bez právem uznaného důvodu a pasivně věcně legitimován k vydání bezdůvodného obohacení by tak byl ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, tedy ten, jemuž předchůdce žalobce bez právního důvodu plnil. Na straně žalované tak není žádný právní důvod pro to, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Soud proto žalobu co do částky 2.811,34 Kč spolu s úroky z prodlení zamítl, kdy tyto částky byly žalovanému způsobeny pouze činností žalovaného. Pokud se jedná o příslušenství, tj. úrok z prodlení, pak žalobce na něj má právo podle § 1970 občanského zákoníku s tím, že výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády číslo 351/2013 Sb., v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.000,36 Kč, přičemž tato částka představuje 27,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,64 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,36 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7.731,61 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1.500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2.700 Kč ve výši 567 Kč.