38 C 50/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Hodaňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 21.485 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10.060 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.006 Kč od 16. 8. 2017 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 11.425 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11.425 Kč od 16. 8. 2017 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 4.112,23 Kč a 29% úrok ročně z částky 12.826,22 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 21.485 Kč s tím, že jistina činila 16.000 Kč a poplatek 13.125 Kč, žalovaný uhradil 4.940 Kč. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že její předchůdkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 28. 3. 2018 smlouvu o zápůjčce, kterou předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 15.000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši 13.125 Kč, který se skládá z úroků ve výši 2.683 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3.830 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 6.612 Kč. Celková částka činí 28.125 Kč a byla splatná v 60 splátkách po 469 Kč. Na žalobkyni přešla pohledávka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 (smlouva o postoupení včetně přílohy).

4. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce.

5. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vnikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 2392 odst. 1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

7. Soud smlouvu uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným hodnotí po právní stránce jako smlouvu o zápůjčce. Věřitel přenechá peněžní prostředky v hotovosti dlužníkovi a ten se jej zavázal vrátit spolu s úroky a další platbou za inkaso v pravidelných týdenních splátkách. Soud také podotýká, že předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou založenou za účelem podnikání v oboru finančnictví a tedy účelem uzavření této smlouvy o zápůjčce bylo generovat zisk.

8. Pokud jde o smlouvu o zápůjčce, mohly být dohodnuty úroky, které v tomto případě byly dohodnuty v obvyklé výši. Druhou věcí je však, že byl dohodnut i poplatek za inkaso v případě hotovostní varianty, který má pokrývat náklady za návštěvy zástupce společnosti u zákazníka při výběru týdenních splátek. Soud tento poplatek za inkaso hodnotí jako skrytý úrok, kdy se jeho výše neodvíjí od místa bydliště a tím spojených nákladů za návštěvy u zákazníka, ale od výše půjčené částky. Je tedy zřejmé, že poplatky za inkaso se odvíjí od výše půjčené částky, ne od výše skutečných nákladů za inkaso týdenní splátky, neboť ta by byla shodná při jakékoliv výši půjčené částky a odvíjela by se spíše od místa bydliště dlužníka a nákladů na dopravu do tohoto místa než od výše půjčené částky. Za této situace předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. nyní § 1814 OZ, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Žalobkyně a její předchůdkyně majíce za to, že poplatek nelze přezkoumávat z hlediska přiměřenosti a využila svého postavení a postavení spotřebitele a obešla tak ustanovení občanského zákoníku, aby nemohlo dojít k přezkoumání výše souhrnného poplatku. Je přitom zřejmé, že souhrnný poplatek se odvíjí od výše půjčené částky, nikoliv od skutečných nákladů na inkaso a je tak jakýmsi úrokem za poskytnuté peněžní prostředky, a to skrytým zcela spotřebiteli. Soud proto právní úkon smlouvu o zápůjčce, hodnotí jako absolutně neplatný podle § 580 občanského zákoníku pro obcházení zákona.

9. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

10. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy od ostatního obsahu, soud se domnívá s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit část souhrnného poplatku od samotné zbývající části smlouvy o zápůjčce. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 3 Cdo 1248/96, dále 21 Cdo 2636/2008 a nález Ústavního soudu I ÚS 4036/05, kdy všechna tato rozhodnutí mají za to, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem generování zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o zápůjčce se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky souhrnného poplatku smlouvy o půjčce neuzavřela. Neplatnou je tedy celá smlouva o zápůjčce, nikoliv pouze část týkající se souhrnného poplatku.

11. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná pro obcházení zákona podle § 580 občanského zákoníku, a to v celém rozsahu, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku, kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění, tedy žalovaný je povinen vrátit poskytnutou částku 15.000 Kč po odečtení částky 4.940 Kč, tedy 10.060 Kč, ostatní nároky jsou neplatné a byly soudem zamítnuty. Na úroky z prodlení má právo podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dané nař. vlády č. 351/2013 Sb.

12. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů řízení, pak dle poměru úspěchu a neúspěchu v dané věci podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu by právo na náhradu nákladů řízení měl žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li žalovaný dobrovolně to, co mu toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.