38 C 8/2021

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní titul Silvií Hodaňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 7.800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4.350 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 24. 6. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 3.450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 24. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 172 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 7.800 Kč, a to jako úvěru ve výši 5.000 Kč, který měla žalovaná vrátit ve výši 8.650 Kč a uhradila pouze 650 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. právnická osoba a žalovaná uzavřely dne 23. 5. 2018 smlouvu o úvěru, kterou žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku 5.000 Kč, a žalovaná se zavázala zaplatit poplatek ve výši 3.650 Kč, který se skládá z úroků ve výši 25,85 %, poplatku za uzavření smlouvy 200 Kč, poplatku za správu úvěru 1.100 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 950 Kč. Celková částka činí 8.650 Kč a byla splatná ve 13 měsíčních splátkách po 650 Kč. Dále se dohodly na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (viz smlouva o úvěru). Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Pokud jde o smlouvu o úvěru, mohly být dohodnuty úroky, které v tomto případě byly dohodnuty v obvyklé výši. Druhou věcí je však, že byl dohodnut i poplatek za inkaso v případě hotovostní varianty, který má pokrývat náklady za návštěvy zástupce společnosti u zákazníka při výběru splátek. Soud tento poplatek za inkaso hodnotí jako skrytý úrok, kdy se jeho výše neodvíjí od místa bydliště a tím spojených nákladů za návštěvy u zákazníka, ale od výše půjčené částky. Pokud jde o poplatek za hotovostní osobní výběr splátek, pak náklady na inkaso musí být v případě účastníků se stejným bydlištěm stejné. Je tedy zřejmé, že poplatky za inkaso se odvíjí od výše půjčené částky, ne od výše skutečných nákladů za inkaso splátky, neboť ta by byla shodná při jakékoliv výši půjčené částky a odvíjela by se spíše od místa bydliště dlužníka a nákladů na dopravu do tohoto místa než od výše půjčené částky. Za této situace žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. nyní § 1814 OZ, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Soud proto právní úkon hodnotí jako absolutně neplatný podle § 580 občanského zákoníku pro obcházení zákona. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy od ostatního obsahu, soud se domnívá s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit část souhrnného poplatku od samotné zbývající části smlouvy o úvěru. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 3 Cdo 1248/96, dále 21 Cdo 2636/2008 a nález Ústavního soudu

I. ÚS 4036/05, kdy všechna tato rozhodnutí mají za to, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem generování zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o úvěru se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky souhrnného poplatku smlouvy neuzavřela. Neplatnou je tedy celá smlouva o úvěru, nikoliv pouze část týkající se souhrnného poplatku. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro obcházení zákona podle § 580 občanského zákoníku, a to v celém rozsahu, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku, kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění. Soud z úřední povinnosti zúčtoval bezdůvodné obohacení na straně účastníků a dospěl k závěru, že byla žalované poskytnuta hotovost ve výši 5.000 Kč, přičemž žalovaná uhradila žalobkyni částku 650 Kč a zbývá ji tak vrátit částka 4.350 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud nároky žalobkyně jako neplatné zamítl. Žalobkyně má dále právo na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a výše úroku se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 172 Kč, přičemž tato částka představuje 11,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,77 % a úspěchu žalované v rozsahu 44,23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7.800 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 220 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná dobrovolně to, co jí toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.