38 C 87/2023

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Silvie Hodaňové a přísedících Bc. Kláry Makové a Miluše Tesařové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době

I. Určuje se, že zrušení pracovního poměru ve zkušební době dané dopisem žalované ze dne datum, je neplatné.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Bruntále náklady státu ve výši 14.250 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době s tím, že uvedla, že uzavřela první pracovní smlouvu se žalovanou dne datum na pozici anonymizováno s výkonem práce obec na dobu určitou do datum se zkušební dobou 3 měsíce. Následně dne datum uzavřela novou pracovní smlouvu s bezprostředně navazujícím pracovním poměrem na dobu určitou od datum do datum s druhem práce anonymizováno s místem výkonu obec se shodným mzdovým zařazením a opětovně byla sjednána zkušební doba na 3 měsíce. Dne datum bylo žalobkyni neočekávaně žalobkyni ze strany žalované oznámeno ústně, že přistoupila ke zrušení pracovního poměru s žalobkyní ve zkušební době a následně dne datum jí bylo předáno písemné zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze dne datum. Žalobkyně na to reagovala oznámením svému zaměstnavateli, že považuje toto zrušení pracovního poměru za neplatné, že nadále trvá na svém zaměstnávání. Žalobkyně má za to, že sjednaná zkušební doba v trvání 3 měsíců v bezprostředně navazujícím pracovním poměru po skončení předchozího pracovního poměru je neplatná. Dle názoru žalobkyně se jedná o prodloužení původní zkušební doby nad rámec délky zkušební doby stanovené v § 35 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Dále uvedla, že má za to, že s ní bylo nerovně zacházeno, když ostatním zaměstnancům byly prodlužovány pracovní poměry dodatky a jí byla dána nová pracovní smlouva.

2. Žalovaná žalobu navrhovala zamítnout, uvedla, že se nejedná o stejné pracovní smlouvy, neboť v bodě 6.4. nové pracovní smlouvy byl zkrácený úvazek na 15 hodin. K uzavření nové pracovní smlouvy se zkušební dobou došlo proto, že žalovaná zvažovala, zda je efektivní pro ni takováto pozice na zkrácený úvazek. Žalovaná pak má za to, že zákoník nezakazuje ani výlučně neřeší takovouto situaci. Pro rok 2023 nebylo jasné, zda bude ještě efektivní pracovní místo žalobkyně provozovat. Odmítla námitku nerovného zacházení s tím, že pracovní poměry byly prodlužovány pouze zaměstnancům stálým na celý úvazek, když u žalobkyně nebyl jasný předpoklad pro pokračování pracovního poměru na zkrácený úvazek.

3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Mezi účastníky došlo dne datum k uzavření pracovní smlouvy na druh práce anonymizováno s místem výkonu práce obec s dnem nástupu do práce datum na dobu určitou do datum se zkušební dobou 3 měsíce. příjmení mzdové zařazení bylo ve 4. tarifním stupni 117,80 Kč na hodinu a pracovní doba byla stanovena na 20 hodin týdně. Dne datum byla mezi účastníky sjednána nová pracovní smlouva na druh práce anonymizováno s místem výkonu obec s dnem nástupu datum na dobu určitou do datum se zkušební dobou 3 měsíce se mzdovým zařazením ve 4. tarifu 117,80 Kč a pracovní dobou stanovenou na 15 hodin týdně dle dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (pracovní smlouvy). Dle datum žalovaná zrušila pracovní poměr ve zkušební době se žalobkyní (zrušení pracovního poměru). Žalobkyně oznámila dopisem ze dne datum žalované, že nesouhlasí se zrušením pracovního poměru ve zkušební době a nadále trvá na dalším zaměstnávání (oznámení zaměstnance). Žalovaná reagovala tak, že na své výpovědi trvá (sdělení). Státní úřad inspekce práce sdělil žalobkyni dopisem z datum, že sjednaná zkušební doba v rámci uzavřeného pracovního poměru nesmí být dodatečně prodlužována, v případě žalobkyně hovoří o obcházení institutu zkušební doby a poukazují na to, že se však jedná o dvoustranný právní úkon a zaměstnanec s tímto nemusel souhlasit (sdělení inspektorátu práce).

4. Dle § 35 odst. 1 písm. a) zákoníku práce je-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru.

5. Podle § 35 odst. 4 zákoníku práce sjednaná zkušební doba nesmí být dodatečně prodlužována. O dobu celodenních překážek v práci, po kterou zaměstnanec nekoná práci v průběhu zkušební doby a o dobu celodenní dovolené se však zkušební doba prodlužuje.

6. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli pracovní smlouvu dne datum na pozici plavčík s místem výkonu v obec na dobu určitou do datum a sjednali 3měsíční pracovní dobu. V pracovní smlouvě bylo sjednáno mzdové zařazení ve 4. tarifním stupni 117,80 Kč na hodinu a pracovní doba byla stanovená na 20 hodin týdně. Následně účastníci uzavřeli datum novou pracovní smlouvu s dnem nástupu do práce od datum na pozici plavčík s místem výkonu obec na dobu určitou do datum a sjednali zkušební dobu v trvání 3 měsíců. Mzdové zařazení bylo rovněž ve 4. tarifním stupni 117,80 Kč na hodinu a pracovní doba byla stanovena na 15 hodin týdně. Žalovaná pak ve zkušební době zrušila pracovní poměr dopisem z datum.

7. V daném případě se jedná o posouzení, zda v novém pracovním poměru, který bezprostředně navazoval na předchozí pracovní poměr, mohla být sjednána zkušební doba. Při tomto posouzení soud vychází z účelu sjednání zkušební doby, který je, aby se strany pracovního poměru až do jejího uplynutí prakticky ověřili, zda jejich pracovní poměr odpovídá tomu, s čím do něho vstupovali. Zaměstnavateli tak zkušební doba umožňuje posoudit, zda zaměstnanec splňuje zaměstnavatelovo očekávání k přístupu plnění pracovních povinností, zda splňuje všechny předpoklady pro řádný výkon práce a zaměstnanci umožňuje zvážit, zda mu vyhovuje druh práce, místo výkonu práce, mzdové nebo jiné pracovní podmínky a zda tedy v novém pracovním poměru setrvá nebo ho ukončí.

8. Nejvyšší soud se ke zkušební době vyslovoval v rozhodnutí ze dne 21. 2. 2017 21 Cdo 3480/2016, kdy vyslovil závěr, že zkušební dobu lze sjednat i v případě, že zaměstnanec vykonával dříve u téhož zaměstnavatele stejný druh práce na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti a rovněž se ke zkušební době vyslovoval v rozhodnutí ze dne 16. 3. 2021 21 Cdo 2410/2020.

9. V tomto konkrétním případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byly uzavřeny 2 pracovní smlouvy, které jsou zcela identické, kdy první pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od datum do datum se zkušební dobou 3 měsíce a sjednaný druh práce byl anonymizováno místo výkonu práce obec. Druhá pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od datum do datum rovněž se zkušební dobou 3 měsíce na stejný druh práce anonymizováno se stejným místem výkonu obec, a dokonce i se stejným mzdovým ohodnocením 117,80 Kč na hodinu. Jediný rozdíl mezi pracovními smlouvami je, že u druhé pracovní smlouvy došlo z 20 hodin týdně na snížení na 15 hodin týdně. Soud dospěl k závěru, že sjednání zkušební doby ve druhém pracovním poměru je neplatné pro obcházení zákona, konkrétně § 35, kdy dle odst. 4 tohoto ustanovení sjednaná zkušební doba nesmí být dodatečně prodlužována. V daném případě má soud za to, že naplnění účelu zkušební doby došlo již v prvním pracovním poměru uzavřeném od datum do datum, neboť za totožných pracovních podmínek s totožným druhem práce, místem výkonu práce i mzdovým ohodnocením s pracovním poměrem na částečný úvazek si mohli oba účastníci, tedy jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec vyzkoušet, zda jim takto sjednaný pracovní poměr, druh práce, místo výkonu práce, mzdové ohodnocení i částečný úvazek bude vyhovovat či nikoliv. Soud pak poukazuje na skutečnost, že žalobkyně pro žalovanou konala práci na základě této první pracovní smlouvy do konce roku 2022 tedy po dobu třičtvrtě roku a zaměstnavatel tak měl dostatečnou možnost zjistit, zda žalobkyni bude nadále zaměstnávat, či nikoliv, mohl náležitě posoudit, zda žalobkyně splňuje zaměstnavatelovo očekávání k přístupu plnění pracovních povinností, zda tedy řádně vykonává svou práci a zda za těchto podmínek má zájem na jejím dalším zaměstnávání. Žalovaná pak dala žalobkyni jednoznačně najevo, uzavřením nové pracovní smlouvy na dobu trvání 1 roku s ní chce nadále spolupracovat, že tedy tato očekávání žalobkyně jako zaměstnanec splnila a zaměstnavatel byl s jejím přístupem k plnění pracovních povinností spokojen. Jinak soud nevidí důvod, proč by zaměstnavatel uzavíral se zaměstnancem novou pracovní smlouvu na další 1 rok za totožných podmínek. Žalovaná pak přesto ve sjednané zkušební době pracovní poměr se žalobkyní ukončila. Soud má za to, že toto ukončení pracovního poměru ve zkušební době je neplatné, kdy žalovaná obešla zákon a v novém pracovním poměru tedy bezprostředně navazovala na předchozí pracovní poměr sjednala další zkušební dobu a obešla tak ustanovení § 35 odst. 4 zákoníku práce o tom, že sjednaná zkušební doba nesmí být dodatečně prodlužována. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.

10. Soud má za to, že tvrzení žalované, že neměla v době uzavření druhého pracovního poměru ještě jasný předpoklad pro pokračování pracovního poměru na zkrácený úvazek pro rok 2023 tedy nevěděla, zda bude žalobkyni nadále v roce 2023 zaměstnávat či nikoliv, neobstojí, neboť žalovaná jako zaměstnavatel v okamžiku, kdy uzavírala nový pracovní poměr se žalobkyní v délce trvání 1 roku měla mít jasno v tom, zda pro rok 2023 bude pozici žalobkyně potřebovat či nikoliv a v jakém rozsahu a v tomto směru přizpůsobit pracovní smlouvu, případně volit nějaký jiný druh či jinou délku pracovního poměru, když zkušební doba neslouží k tomu, aby se zaměstnavatel mohl zbavit nadbytečného zaměstnance. Soud s ohledem na svůj právní názor o neplatnosti rozvázání pracovního poměru z výše uvedených důvodů se nezabýval námitkou nerovného zacházení se žalobkyní.

11. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, tak v řízení byla úspěšná žalobkyně a vzhledem k tomu, že jí v souvislosti s řízením nevznikly náklady, neboť její právní zástupce byl ustanoven, žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožadovala a soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

12. Pokud jde o náklady ustanoveného zástupce, které hradil stát, má stát podle § 146 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly vyplacením odměny ustanoveného zástupce za předpokladu, že žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li žalovaná dobrovolně to, co jí toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.