38 C 93/2021
č. j. 38 C 93/2021-46
V PLATNOSTIOkresní soud v Bruntále zamítl žalobu žalobkyně na částku 24.600 Kč, protože smlouva o úvěru byla považována za absolutně neplatnou kvůli obcházení zákona podle § 580 o. z. Soud uznal nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 13.000 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně od 7. dubna. Celkový poplatek za inkaso byl označen za skrytý úrok, protože jeho výše neodpovídala skutečným nákladům. Nárok na náhradu nákladů řízení byl odmítnut, protože žalovaný neměl žádné náklady.
Plný text
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Hodaňovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 38.600 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 7. 4. 2018 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Řízení se o částku 1.000 Kč částečně zastavuje.
III. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 24.600 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 7. 4. 2018 do zaplacení, z částky 9.488 Kč, úroku ve výši 10,64 % ročně z částky 20.000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 38.600 Kč, a to jako úvěru ve výši 20.000 Kč, který měl žalovaný vrátit ve výši 34.600 Kč a uhradil pouze 7.000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny 20.000 Kč, úroků 2.488 Kč, smluvní pokuty 11.000 Kč a poplatku za administrativní činnost 2.744 Kč a za hotovostní výběr splátek 2.368 Kč. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně o částku 1.000 Kč na smluvní pokutě zpět a soud podle § 96 o. s. ř. řízení částečně zastavil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, kterou žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 20.000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši 14.600 Kč, který se skládá z úroků ve výši 25,85 %, poplatku za uzavření smlouvy 800 Kč, poplatku za správu úvěru 4.400 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 3.800 Kč. Celková částka činí 34.600 Kč a byla splatná ve 13 měsíčních splátkách po 2.600 Kč. Dále se dohodli na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (viz smlouva o úvěru). Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Pokud jde o smlouvu o úvěru, mohly být dohodnuty úroky, které v tomto případě byly dohodnuty v obvyklé výši. Druhou věcí je však, že byl dohodnut i poplatek za inkaso v případě hotovostní varianty, který má pokrývat náklady za návštěvy zástupce společnosti u zákazníka při výběru splátek. Soud tento poplatek za inkaso hodnotí jako skrytý úrok, kdy se jeho výše neodvíjí od místa bydliště a tím spojených nákladů za návštěvy u zákazníka, ale od výše půjčené částky. Pokud jde o poplatek za hotovostní osobní výběr splátek, pak náklady na inkaso musí být v případě účastníků se stejným bydlištěm stejné. Je tedy zřejmé, že poplatky za inkaso se odvíjí od výše půjčené částky, ne od výše skutečných nákladů za inkaso splátky, neboť ta by byla shodná při jakékoliv výši půjčené částky a odvíjela by se spíše od místa bydliště dlužníka a nákladů na dopravu do tohoto místa než od výše půjčené částky. Za této situace žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. nyní § 1814 OZ, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Soud proto právní úkon hodnotí jako absolutně neplatný podle § 580 občanského zákoníku pro obcházení zákona. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy od ostatního obsahu, soud se domnívá s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit část souhrnného poplatku od samotné zbývající části smlouvy o úvěru. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 3 Cdo 1248/96, dále 21 Cdo 2636/2008 a nález Ústavního soudu
I. ÚS 4036/05, kdy všechna tato rozhodnutí mají za to, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem generování zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o úvěru se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky souhrnného poplatku smlouvy neuzavřela. Neplatnou je tedy celá smlouva o úvěru, nikoliv pouze část týkající se souhrnného poplatku. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro obcházení zákona podle § 580 občanského zákoníku, a to v celém rozsahu, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku, kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění. Soud zúčtoval bezdůvodné obohacení na straně účastníků a dospěl k závěru, že byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 20.000 Kč, přičemž žalovaný uhradil žalobkyni částku 7.000 Kč a zbývá mu tak vrátit částka 13.000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud nároky žalobkyně jako neplatné zamítl. Žalobkyně má dále právo na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a výše úroku se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů řízení, pak dle poměru úspěchu a neúspěchu v dané věci podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty prvé občanského soudního řádu by právo na náhradu nákladů řízení měl žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li žalovaný dobrovolně to, co mu toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.