4 C 120/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného adresa pro doručování adresa žalovaného o zaplacení 30 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 650 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 900 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 300 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení byť i jediné splátky řádně a včas.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 026 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 100 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení byť i jediné splátky řádně a včas.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 3. 2021 domáhala zaplacení částky ve výši 30 650 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že je jako příspěvková organizace zřízena zastupitelstvem hlavního města Prahy oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a hlídání. Dne 19. 10. 2020 žalobkyně provedla odtah motorového vozidla [registrační značka] [anonymizováno], jak je uvedeno v protokolu o odtahu [číslo]. Žalobkyně tak učinila na pokyn strážníka policie, přičemž žalobkyně nemá žádnou možnost rozhodovat o tom, zda pokyn uposlechne a vozidlo odtáhne či nikoliv. Vozidlo bylo proto následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Žalobkyně se pokusila písemně kontaktovat žalovaného, a odeslala mu oznámení o odtahu vozidla, jeho umístění na odtahovém parkovišti a informovala jej o částce za odtah a jejím navyšování za každý další den parkování vozidla na parkovišti žalobkyně. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě částky za odtah a parkovné podle příslušného nařízení hlavního města Prahy. Dluh žalovaného je tvořen částkou za odtah ve výši 1 900 Kč, částku 250 Kč za první až třetí den střežení vozidla na parkovišti, částky 400 Kč za 4. až 180. den vozidla na parkovišti a dále 50 Kč parkovného za každý den následující po 180. dni po odtahu vozidla. Žalovaný do dnešního dne ničeho za provedený odtah a parkovné neuhradil. Žalobkyně dále doplnila, že povinnost uhradit odtah vozidla a parkovné má osoba zapsaná v registru vozidel jako jeho provozovatel, tedy žalovaný. Podle žalobkyně není rozhodné, kdo je skutečným vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva, ale kdo jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel.

2. Žalovaný uvedl, že by chtěl vznést stížnost na Českou poštu, protože i když má hlášen trvalý pobyt na Obecním úřadu v Olešné, pošťačka mu nikterak nedala vědět o dopisech žalobkyně, přestože na něj má telefon. Žalovaný z tohoto důvodu nemohl na dopisy žalobkyně reagovat. O uvedeném řízení se dozvěděl až z výzvy soudu. Žalovaný navrhl, aby žalobkyně vymáhala vzniklé náklady po svědku [jméno] [příjmení], který na sebe nepřehlásil předmětné vozidlo. Žalovaný je tak v celé situaci nevinně. Pro případ, že by soud přesto rozhodl, že žalovaný je povinen hradit celou částku, požádal o možnost tuto částku splácet.

3. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

4. Žalobkyně, v rámci své činnosti, pro jejíž účely byla zřízena, provedla na základě pokynu strážníka Městské policie dne 19. 10. 2020 ve 14:10 hodin nucený odtah vozidla tov. zn. Ford Focus, [registrační značka] [anonymizováno], z místní komunikace v [obec a číslo], [ulice a číslo], na odstavné parkoviště provozované žalobkyní (viz Zřizovací listina příspěvkové organizace Správa služeb hl. m. Prahy ze dne 26.5.2020, Protokol o odtahu vozidla [číslo]). Z protokolu o odtahu vozidla dále vyplývá, že vozidlo bylo následně předáno dne 11.1.2021 panu [jméno] [příjmení], narozenému 1. 2. 1950. [příjmení] uvedenou v technickém průkazu vozidla byl žalovaný.

5. Z karty vozidla, žádosti o informace a sdělení údajů z agendového informačního systému evidence obyvatel soud dále zjistil, že jako provozovatel vozidla [registrační značka] 28 byl v době od 26.8.2019 evidován žalovaný [celé jméno žalovaného]. Velký technický průkaz vozidla [registrační značka], č. [číslo], tuto skutečnost potvrzuje. V technickém průkazu není zaznamenána žádná změna vlastníka či provozovatele předmětného vozidla.

6. Z nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti a usnesení hlavního města Prahy [číslo] ze dne 12. 2. 2013 je zřejmé, že cena za odtah činí 1 900 Kč a parkovné spolu s cenou za střežení vozidla pak činí 250 Kč za první až třetí den, 400 Kč za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po odtahu a částkou 50 Kč za každý den následující po sto osmdesátém dni poté.

7. Žalobkyně pak oznámila žalovanému odtah vozidla a zároveň jej vyzvala k jeho převzetí (viz Výzva k převzetí vozidla ze dne 19.11.2020). Jelikož žalovaný předmětné vozidlo z odstavného parkoviště nevyzvedl a zároveň neuhradil částku za odtah a parkovné, byl žalobkyní současně touto výzvou vyzván k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání v případě neuhrazení částky. Z kopie poštovní dodejky vyplývá, že výzva byla žalovanému odeslána 20.11.2020.

8. Žalovaný pak byl opětovně vyzván k zaplacení dluhu, jak je zřejmé z výzvy k úhradě ze dne 14.1.2021 včetně kopie obálky. V souvislosti s provedeným odtahem pak žalobkyně žalovanému účtovala náklady odpovídající částce 1 900 Kč za samotný provedený nucený odtah a dále částku ve výši 28 750 Kč za parkovné na střeženém parkovišti v souladu s výše uvedeným nařízením, tj. za 3 dny po 250 Kč a za zbývající dny po 400 Kč.

9. Svědek [jméno] [příjmení], [datum narození], vypověděl, že si od žalovaného zakoupil předmětné vozidlo zn. Ford Focus, k němuž má technický průkaz vozidla. Tento technický průkaz předložil soudu k nahlédnutí. Žalovaný mu současně s předáním vozidla a technického průkazu předal i plnou moc k převodu předmětného vozidla na jeho osobu. Svědek však vozidlo nepřevedl, protože jej zapůjčil bratrovi. Po měsíci mu bratr sice vozidlo vrátil, ale svědek ani poté vozidlo nepřehlásil na svoji osobu. Svědek dále uvedl, že pak jel v noci s vnoučetem do nemocnice [část obce] na prohlídku. Protože se vozidlo porouchalo, svědek volal odtahovou službu, která ale požadovala 3 000 Kč, které neměl. Z tohoto důvodu zanechal vozidlo ve dvě hodiny v noci u výjezdu ze třetí brány nemocnice [část obce]. Podle svědka mohla ostatní vozidla projet kolem. Vozidlo pak bylo odtaženo na odtahové parkoviště žalobkyně. Svědek byl pro vozidlo poprvé asi po týdnu, ale řekli mu, že si z něj nesmí nic brát, a že mu jej nevydají. Pak si vozidlo vyzvedl za dva - tři měsíce, a odtáhli jej pak ven před parkoviště žalobkyně, kde se nachází dosud. Oprava vozidla by stála asi 5 000 – 6 000 Kč.

10. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je považoval za nadbytečné s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dle jen„ zákon“).

12. Podle § 2, písm. b) tohoto zákona platí, že pro účely tohoto zákona je provozovatel vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.

13. Podle §45 odst. 1 zákona pak platí, že kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. Podle odstavce 4 téhož ustanovení pak platí, že je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

14. Podle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

15. Dle ustanovení § 2927 o.z, kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Podle ustanovení § 2930 o.z., nelze-li provozovatele určit, platí, že jím je vlastník dopravního prostředku.

16. Podle ustanovení § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Na podkladě provedeného dokazování soud v daném případě dospěl k závěru, že podaná žaloba je zcela důvodná. Soud má za zjištěné, že došlo k porušení povinnosti stanovené zákonem o silničním provozu, když svědek [jméno] [příjmení], který zakoupil předmětné vozidlo od žalovaného, zaparkoval toto vozidlo v ulici [ulice] v [obec], v místě výjezdu z brány nemocnice [část obce]. Protože tak toto vozidlo vytvořilo překážku provozu na pozemních komunikacích, provedla žalobkyně v souladu s pokynem strážníka Městské policie dne 19. 10. 2020 podle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. odtah vozidla a toto následně umístila na k tomu určeném parkovišti. vozidlo pak bylo vyzvednuto dne 11.1.2021 svědkem [příjmení], který se při jeho převzetí prokázal technickým průkazem předmětného vozidla. Za tyto úkony si pak vyúčtovala částky odpovídající nákladům, stanoveným nařízením zřizovatele – Hlavního města Prahy, a jejich náhradu pak uplatnila po žalovaném jakožto osobě, která byla zapsána jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. Přestože vlastníkem vozidla byl v rozhodném období svědek [příjmení], který nepřehlásil vozidlo na svoji osobu, je pro posouzení věci rozhodující, že jako provozovatel byl v registru zapsán žalovaný, na jehož náklad bylo vozidlo odtaženo a umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Z ust. § 45 odst. 4 zákona totiž vyplývá, že vozidlo se odstraňuje z komunikace na náklad provozovatele, a nikoliv skutečného vlastníka. Soud v tomto směru odkazuje na komentář ASPI k ust. § 45 zákona č. 361/2000 Sb.:„ S účinností od 1. ledna 2015 je definice pojmu provozovatel vozidla primárně založena na evidenčním principu, jde-li o vozidla, která evidenci podléhají. Platí to jak pro vozidla evidovaná (registrovaná) v České republice, tak i pro vozidla evidovaná (registrovaná) v zahraničí, ať už v členském státu Evropské unie, nebo i v jiných státech. Tato úprava souvisí mj. i s objektivní odpovědností provozovatele vozidla, jež je upravena v § 125f až § 125h, a rovněž i se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/413 o usnadnění přeshraniční výměny informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu, jež je transponována především v § 122d a § 125j. … a dále na závěry Ústavního soudu, který v usnesení sp.zn. III.ÚS 769/21 konstatoval, že„ v poměrech zákona o silničním provozu (ale i zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích) je nerozhodné, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva, nýbrž podstatné je, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel.“ 18. Soudu proto nezbylo než se ztotožnit s právní argumentací žalobkyně, pokud se jedná o posouzení oprávněnosti odtahu vozidla s tím, že žalobkyně provádí odtahy vozidel v rámci své činnosti vyplývající ze zřizovací listiny na základě pokynu osoby k tomu povolané (zde strážníka Městské policie). Žalovaný je proto povinen nahradit žalobkyni náklady vzniklé v souvislosti s odtahem vozidla a jeho následným umístěním a střežením na parkovišti žalobkyně v době od 19.10.2020 do 11.1.2020 dle § 2910 a § 2927 o.z.. Za uvedené období tedy žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky 1 900 Kč za odtah vozidla, částky 750 Kč za první 3 dny umístění vozidla na parkovišti a dále částky 32 800 Kč za 4. až 82. den umístění vozidla (22.10.2020 – 11.1.2021), tedy celkem 35 450 Kč. Protože však žalobkyně požadovala pouze 30 650 Kč, přičemž soud nemohl přiznat více, než bylo žalobou požadováno (§ 153 odst. 2 o.s.ř.), soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení dle vyhlášky č. 351/2013 Sb., ve výši 8,25 % ročně z žalované částky od 25. 11. 2020 do zaplacení s ohledem na ust. § 573 o.z., když výzva byla žalovanému odeslána 20. 11. 2020.

19. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., nicméně ve spojení s ust. § 150 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch, a měla by proto mít proti žalovanému právo na plnou náhradu jí vynaložených nákladů řízení. Soud však žalobkyni přiznal toto právo na náhradu nákladů řízení jen z části, protože pro tento postup shledal důvody zvláštního zřetele hodné. Tyto důvody soud spatřuje ve skutečnosti, že žalovaný svoji situaci ne zcela zavinil. Žalovaný prodal předmětné vozidlo svědku [příjmení], který jej měl zaregistrovat v registru vozidel na svoji osobu, což neučinil. Namísto toho pak vozidlo zaparkoval na místě, kde vytvořilo překážku na pozemní komunikaci, z něhož jej musela žalobkyně odtáhnout. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobkyně se nechala právně zastoupit až v průběhu sporu, kdy bylo zřejmé, že ve věci uspěje, a proto má soud, za to, že náklady žalované vynaložené na právní zastoupení, nelze považovat za náklady potřebné k účelnému bránění práva před soudem. Zastoupení žalobkyně jako příspěvkové organizace advokátem lze akceptovat pouze jako výjimku z pravidla, jež je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem (srov. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 16.4.2013, č.j. II. ÚS 123/2012). Žalobkyně je zcela zřejmě dostatečně personálně vybavena právníky, kteří se orientují v oblasti problematiky nákladů na odtah a umístění vozidla na parkovišti vozidla, čemuž svědčí mimo jiné i to, že výzvu žalovanému a sepis žaloby provedla sama žalobkyně. Soud je toho názoru, že zde nebyl důvod, aby žalobkyně výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášela na soukromý subjekt, kterým je advokát. Nad to majetkových poměrů žalobkyně – velké příspěvkové organizace, se pak nijak významně nedotkne, pokud jí v tomto konkrétním případě nebude přiznána náhrada nákladů řízení. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů pouze jako by ve věci nebyla právně zastoupena, neboť přihlédl i k tomu, že žalovaný bez bližšího důvodu spoléhal na to, že svědek [příjmení] vozidlo přehlásí na svoji osobu. Náklady žalobkyně tak představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 226 Kč, a dále paušální náhradu ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř.. Soud proto přiznal žalobkyni rovněž odměnu za 2 úkony podle § 1 odst. 3, písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“), tj. za výzvu žalovaného k plnění a za sepis žaloby, tedy paušální náhradu vždy ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu za 2 úkony podle § 1 odst. 3, písm. a) a c) vyhlášky, tedy za vyjádření ze dne 2.8.2021 a za účast na jednání dne 3.3.2022 vždy ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 2 026 Kč. Soud doplňuje, že žalobkyni nepřiznal náklady na cestu k soudu dne 3.3.2022, když žalobkyně tyto náklady ve stanovené lhůtě nevyčíslila a nedoložila.

20. Lhůta k plnění pak byla žalovanému stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1, část věty první za středníkem o.s.ř., s ohledem na jeho stávající poměry, dále s ohledem na to, že vozidlo tvořilo překážku na komunikaci z důvodů na straně svědka [příjmení], což žalovaný nezavinil, a dále zejména proto, že s tím žalobkyně vyslovila souhlas. Soud z těchto důvodů umožnit žalovanému postupné plnění jeho dluhu ve splátkách po 1 300 Kč a na nákladech po 100 Kč, neboť tuto výši splátek považoval za přiměřenou s ohledem na výši dluhu. Žalovaný takto splatí jistinu dluhu za 2 roky, tedy v přiměřené době. Soud však doplňuje, že žalovanému sice umožnil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. plnění v pravidelných měsíčních splátkách ovšem pod sankcí ztráty výhod splátek. Tato sankce dává žalobkyni možnost v případě, že žalovaný poruší svoji povinnost a neuhradí včas byť jedinou ze splátek, vymáhat splnění celého dluhu najednou.