4 C 125/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 150 644,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 33 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 33 300 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplatit žalobkyni 44 467,30 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8 048,55 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 43 800 Kč od 28. 9. 2023 do 9. 11. 2023, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 500 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 5 018,97 Kč a nadále běžící ve výši 20,97 % ročně z částky 43 800 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 841 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 841 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplatit žalobkyni 56 036 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8 220,23 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 44 734,28 Kč od 28. 9. 2023 do 9. 11. 2023, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 893,28 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 8 182,35 Kč a nadále běžící ve výši 24,57 % ročně z částky 44 734,28 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 150 644,30 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. až IV. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 14. 6. 2021. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 48 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 45 913 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 35 773 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,94 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 640 Kč. Celkovou částku ve výši 93 913 Kč odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 4 473 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 3. 2023 ve výši 4 453 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 14. 2. 2022. Celkem žalovaný uhradil částku ve výši 14 700 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 43 800 Kč na jistině, na dlužném poplatku 33 967,30 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 5 018,97 Kč a nadále běžícího ve výši 20,94 % ročně z částky 43 800 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 8 048,55 Kč a nadále běžícího ve výši 11,75 % ročně z částky 43 800 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 2. 1. 2020. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 56 036 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 37 710 Kč s úrokovou sazbou ve výši 24,57 % ročně, částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 18 326 Kč a pojistného (bylo-li sjednáno). Celkovou částku ve výši 116 036 Kč odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 36 měsíčních splátkách po 3 224 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 1. 2023 ve výši 3 196 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 14. 2. 2022. Celkem žalovaný uhradil částku ve výši 43 159 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 44 734,28 Kč na jistině, na dlužném poplatku 28 142,72 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 8 182,35 Kč a nadále běžícího ve výši 24,57 % ročně z částky 44 734,28 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 8 220,23 Kč a nadále běžícího ve výši 11,75 % ročně z částky 44 734,28 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud v předmětné věci nařídil jednání a vzhledem k tomu, že se žalovaný k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavil, bylo ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v jeho nepřítomnosti.

4. Soud ve věci vycházel z provedených důkazů, na jejichž základě dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 6. 2021 bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným tuto smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 48 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se spotřebitelským úvěrem ve výši ve výši 45 913 Kč. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 93 913 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 4 473 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 3. 2023 ve výši 4 453 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 2. 1. 2020 bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným tuto smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 60 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se spotřebitelským úvěrem ve výši ve výši 56 036 Kč. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 116 036 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 3 224 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 1. 2023 ve výši 3 196 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře.

7. Z tabulky umoření ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 14 700 Kč, poslední splátka byla uhrazena 14. 2. 2022.

8. Z tabulky umoření ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný celkově uhradil 43 159 Kč, poslední splátka byla uhrazena 14. 2. 2022.

9. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr zpracované pro žalovaného, podepsané žalovaným dne 14. 6. 2021, kdy požadovaná výše spotřebitelského úvěru byla 50 000 Kč, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně si vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, rodinném stavu, příjmech a výdajích. Žalovaný uvedl, že je na plný úvazek zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . jako zástupce vedoucího s měsíčním čistým příjmem 26 935 Kč a dalším čistým příjmem domácnosti 24 000 Kč. Žalovaný bydlí v nájmu. Odhadované výdaje žalovaného činí 5 000 Kč měsíčně, dalších 3 224 Kč hradí na interní splátky a dalších 3 500 Kč hradí na externí splátky.

10. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr zpracované pro žalovaného, podepsané žalovaným dne 2. 1. 2019, kdy požadovaná výše spotřebitelského úvěru byla 60 000 Kč, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně si vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, rodinném stavu, příjmech a výdajích. Žalovaný uvedl, že je na plný úvazek zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . jako zástupce vedoucího s měsíčním čistým příjmem 43 142 Kč a dalším čistým příjmem domácnosti 10 000 Kč. Žalovaný bydlí v nájmu. Odhadované výdaje žalovaného činí 10 000 Kč a dalších 1 500 Kč hradí na externí splátky.

11. Z výplatní pásky za měsíc duben 2021 má soud za prokázané, že žalovaného měsíční čistý příjem činil 27 388 Kč a za měsíc květen 2021 činil 21 400 Kč. Taktéž je patrno, že žalovanému je poskytována daňová úleva na děti.

12. Z výpisu z běžného účtu žalovaného má soud za prokázané, že v listopadu 2019 činil počáteční zůstatek na bankovním účtu žalovaného 1 339,32 Kč a konečný zůstatek 213,74 Kč. Na uvedený účet byla žalovanému zaslána mzda ve výši 30 022 Kč. V prosinci 2019 činil počáteční zůstatek na bankovním účtu žalovaného 213,74 Kč a konečný zůstatek 4 094,44 Kč. Na uvedený účet byla žalovanému zaslána mzda ve výši 56 263 Kč, dále byla žalovanému vrácena částka ve výši 14 000 Kč označena jako vrácení nájmu.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a přílohy ke smlouvě – seznam postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 9. 2023. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 10 dní ode dne doručení předmětné výzvy. Uvedená výzva byla žalovanému odeslána dne 27. 10. 2023, jak plyne z podacího lístku.

14. Z výzvy k plnění ze dne 28. 3. 2024 a podacího lístku ze dne 2. 4. 2024 má soud za prokázané, že žalovaný byla před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

23. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Provedenými důkazy přes poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. nebylo ze strany žalobkyně prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně byla poučena o tom, že soud nemá za prokázané, že by tuto povinnost řádně splnila. Současně byla poučena, že se tím vystavuje nebezpečí neunesení důkazního břemena, což může mít za následek, že její nárok bude posuzován z titulu bezdůvodného obohacení a nikoliv z titulu úvěrové smlouvy. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně zákaznické karty podepsané žalovaným, a to na požadovanou částku spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč a ve výši 60 000 Kč. Zde (zákaznická karta vyplněna v roce 2019) je uvedeno, že žalovaný pracuje jako zástupce vedoucího pro společnost , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem ve výši 43 142 Kč. Uvedenou skutečnost pak dokládá dvěma výpisy z bankovního účtu. Dále žalovaný uvedl, že další příjem domácnosti je ve výši 10 000 Kč, aniž by k tomu uvedl další skutečnosti. Uvedené skutečnosti si právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit příslušnými důkazy, nicméně tyto žalobkyně soudu nedoložila. Dále je v kartě uvedeno, že žalovaný má odhadované měsíční výdaje ve výši 10 000 Kč, není zde však uvedeno, za co konkrétně. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu. Je tedy zřejmé, že jeho měsíční výdaje musí být daleko vyšší, když se nájmy pohybují v řádu desítek tisíc (uvedenou skutečnost podporuje i výpis z účtu, který žalobkyně předložila, když z něj se podává, že žalovanému byla vrácena částka ve výši 14 000 Kč označena jako nájem). Navíc je zřejmé, že žalovaný musí mít další náklady spojené s běžným životem, tedy na jídlo, dopravu a také v souvislosti s tím, že má děti (z výplatní pásky se podává, že žalovanému je poskytnuta úleva na dani právě z důvodu dětí). Měsíční náklady na živobytí žalovaného zcela neodpovídající současné době. V zákaznické kartě je uveden výčet ověřovaných dokumentů, z těchto měla právní předchůdkyně žalobkyně vidět potvrzení o příjmu a dále pracovní smlouvu, kterou však žalobkyně soudu nepředložila. Co se týká zákaznické karty z roku 2021, zde žalovaný uvedl, že pracuje jako zástupce vedoucího stále ve společnosti , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem 26 935 Kč (o 20 000 Kč měsíčně méně, než v roce 2019, ač je žalovaný zaměstnán u stejného zaměstnavatele na stejné pracovní pozici). Uvedenou skutečnost žalobkyně nikterak nedoložila. Dále žalovaný uvedl, že další příjem domácnosti je ve výši 24 000 Kč, aniž by k tomu uvedl další skutečnosti. Uvedené skutečnosti si právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit příslušnými důkazy, nicméně tyto žalobkyně soudu nedoložila. Dále je v kartě uvedeno, že žalovaný má odhadované měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč, není zde však uvedeno, za co konkrétně. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu. Je tedy zřejmé, že jeho měsíční výdaje musí být daleko vyšší, když nájmy se pohybují v řádu desítek tisíc. Jsou zde uvedeny další výdaje na splátky poskytnutých zápůjček v celkové výši 6 700 Kč měsíčně. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že žalovaný musí mít další náklady spojené s běžným životem, tedy na jídlo, dopravu a také v souvislosti s tím, že má děti (z výplatní pásky se podává, že žalovanému je poskytnuta úleva na dani právě z důvodu dětí). Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobně řádně nezkoumala majetkové poměry žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ani v jednom z výše zmíněných případů, když je zcela očividné, že měsíční náklady žalovaného musí být daleko vyšší, než jak bylo uvedeno.

25. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku.

26. Soud má dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 14. 6. 2021 v hotovosti částku 48 000 Kč. Žalovaný na tuto částku uhradil celkem 14 700 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětná pohledávka byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, tato je ve smyslu § 1879 o.z. oprávněna požadovat tento nárok. Žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 33 300 Kč. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni ve smyslu § 1970 o.z. zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 33 300 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení. Soud přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení až od tohoto data, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky až dopisem ze dne 29. 9. 2023 (uvedená zásilka byla odeslána 27. 10. 2023), ve kterém vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dní ode dne doručení předmětného oznámení o postoupení pohledávek. Soud vycházel z domněnky doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb třetí pracovní den po odeslání ve smyslu § 573 o.z., žalovaný tedy měl nejpozději 9. 11. 2023 uhradit dlužnou částku, vzhledem k tomu, že tuto neuhradil, dostal se následující den do prodlení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

27. Soud má dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 2. 1. 2020 v hotovosti částku 60 000 Kč. Žalovaný na tuto částku uhradil celkem 43 159 Kč, Vzhledem k tomu, že předmětná pohledávka byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, tato je ve smyslu § 1879 o.z. oprávněna požadovat tento nárok. Žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 16 841 Kč. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni ve smyslu § 1970 o.z. zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 841 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení. Soud přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení až od tohoto data, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky až dopisem ze dne 29. 9. 2023 (uvedená zásilka byla odeslána 27. 10. 2023), ve kterém vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dní ode dne doručení předmětného oznámení o postoupení pohledávek. Soud vycházel z domněnky doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb třetí pracovní den po odeslání ve smyslu § 573 o.z., žalovaný tedy měl nejpozději 9. 101 2023 uhradit dlužnou částku, vzhledem k tomu, že tuto neuhradil, dostal se následující den do prodlení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

28. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smluv o spotřebitelském úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, konkrétně co se týká nároků na úhradu úroků, zákonných úroků z prodlení nad rámec přiznaných (viz odůvodnění 26 a 27 tohoto rozsudku) a dalších poplatků (výrok pod bodem II. a IV. tohoto rozsudku).

29. Výrokem V. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.