4 C 141/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 77 470,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 55 011,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z částky 55 011,57 Kč za období od 5. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do požadované částky 22 459,19 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 898,11 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 13 570,89 Kč, úrokem ve výši 29,91 % ročně z částky 66 398,65 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67 298,65 Kč od 30. 1. 2024 do 4. 3. 2024 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 287,08 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 047,84 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 77 470,76 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 21. 9. 2022. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 70 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Za poskytnutý úvěr se žalovaný rovněž zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě, poplatky a náklady. Žalovaný nesplácel řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil částku ve výši 18 315,27 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 66 398,65 Kč na jistině, na dlužném poplatku 900 Kč, na dlužném úroku z jistiny do zesplatnění 28. 5. 2023 částku ve výši 10 172,11 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 13 570,89 Kč a nadále běžícího ve výši 29,91 % ročně z částky 66 398,65 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 6 898,11 Kč a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 67 298,65 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud v předmětné věci nařídil jednání a vzhledem k tomu, že se žalovaný k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavil, bylo ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v jeho nepřítomnosti.

4. Soud ve věci vycházel z provedených důkazů, na jejichž základě dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:

5. Z osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně smluvních podmínek a standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 9. 2022 bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si sjednali podmínky bezúčelového spotřebitelského úvěru ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru, tj. do výše 70 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , se sazbou RPSN 61,13 % ročně. Smlouva o spotřebitelském úvěru měla být sjednána na dobu neurčitou. Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru nejsou podepsány ani jednou stranou. K dokumentu nejsou připojeny žádné elektronické podpisy. Soud dále zjistil, že standardní informace o spotřebitelském úvěru, které jsou součástí osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, obsahují základní parametry poskytovaného úvěru.

6. Z denní historie ze dne 15. 2. 2024 bylo soudem zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 18 315,27 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 26. 1. 2023.

7. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 13. 5. 2023 má soud za prokázané, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzván k úhradě částky ve výši 14 630,84 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 a přílohy č. 1 smlouvy má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 20. 2. 2024 má soud za prokázané, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 10 dní ode dne doručení předmětné výzvy. Uvedená výzva byla žalovanému odeslána dne 20. 2. 2024, jak plyne z podacího lístku.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 4. 2024 včetně poštovního podacího lístku ze dne 30. 4. 2024 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k uhrazení svého dluhu před podáním žaloby.

11. Z občanského průkazu včetně fotografie žalovaného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně měla uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru právě s žalovaným.

12. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že je žalobkyně zapsána v tomto rejstříku pod spisovou značkou , spisová značka, vedenou u Městského soudu v Praze s datem vzniku a zápisu dne 16. 5. 2005, jejímž předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

13. Z informací o klientech od , právnická osoba, . ze dne 24. 9. 2024 soud zjistil, že číslo bankovní účtu , č. účtu, patří žalovanému.

14. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 7. 8. 2024 a ze dne 6. 9. 2024 bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 21. 9. 2022 poskytla částku ve výši 70 000 Kč a dne 27. 12. 2022 částku ve výši 3 326,84 Kč.

15. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že příjmy žalovaného za září roku 2022 činí 118 093 Kč, z čehož částku ve výši 7 000 Kč činila půjčka a žalovaný si převedl z vlastního účtu částku ve výši 48 000 Kč, za srpen roku 2022 činí 221 337 Kč z čehož částku ve výši 12 400 Kč činila půjčka a žalovaný na bankovní účet vložil částku ve výši 100 000 Kč, za červenec roku 2022 činí 78 000 Kč, za červen roku 2022 činí 347 500 Kč, z čehož částka ve výši 310 000 Kč činí vklad žalovaného, za květen roku 2022 činí 1 425 290 Kč z čehož částka ve výši 1 400 000 Kč činí vklad žalovaného, za duben roku 2022 činí 232 000 Kč z čehož částka ve výši 140 000 Kč činí vklad žalovaného. Výdaje žalovaného za září roku 2022 činily 210 500 Kč, za srpen roku 2022 činily 201 000 Kč, za červenec roku 2022 činily 100 000 Kč, za červen roku 2022 činily 669 800 Kč a za květen roku 2022 činily 1 338 300 Kč.

16. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

21. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

24. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

25. Provedenými důkazy přes poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. nebylo ze strany žalobkyně prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, když předložený dokument ze strany žalobkyně označený jako Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru neobsahuje podpisy smluvních stran, a dále nebylo ze strany žalobkyně prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně byla poučena o tom, že soud nemá za prokázané, že by tyto povinnosti řádně splnila. Současně byla poučena, že se tím vystavuje nebezpečí neunesení důkazního břemena, což může mít za následek, že její nárok bude posuzován z titulu bezdůvodného obohacení a nikoliv z titulu úvěrové smlouvy. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a k prokázání povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že nemá žádná nová skutková tvrzení, ani žádné nové návrhy na provedené dokazování. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, má nárok pouze na vrácení částky, kterou prokazatelně poskytla žalovanému. Nad to soud podotýká, i kdyby žalobkyně prokázala, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ještě před jejím uzavřením. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně výpis z účtu žalovaného, z něhož není nikterak patrné, z jaké činnosti pocházejí finanční prostředky žalovaného a navíc rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji činní nulu. Právní předchůdkyně žalobkyně nikterak u žalovaného nezkoumala skutečnost, zda má vyživovací povinnost, jaké jsou jeho náklady na bydlení, zda je zaměstnaný, jaká je výše jeho čistého měsíčního příjmu, jaké jsou jeho náklady spojené s běžným životem, tedy na jídlo, dopravu, mobilní telefon, apod. Právní předchůdkyně žalobkyně si měla ověřit uvedené skutečnosti příslušnými důkazy, nicméně tyto žalobkyně soudu nikterak nedoložila. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala majetkové poměry žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Za situace, kdy nebylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku.

27. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 21. 9. 2022 částku 70 000 Kč a dne 27. 12. 2022 částku 3 326,84 Kč převodem na číslo bankovního účtu žalovaného uvedené v osobních podmínkách smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný na tuto částku uhradil celkem 18 315,27 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětná pohledávka byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, tato je ve smyslu § 1879 o.z. oprávněna požadovat tento nárok. Žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 55 011,57 Kč. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni ve smyslu § 1970 o.z. zákonný úrok z prodlení ve výši 14,25 % ročně z částky 55 011,57 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení. Soud přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení až od tohoto data, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky až dopisem ze dne 29. 1. 2024 (uvedená zásilka byla odeslána 20. 2. 2024), ve kterém vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dní ode dne doručení předmětného oznámení o postoupení pohledávek. Soud vycházel z domněnky doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb třetí pracovní den po odeslání ve smyslu § 573 o.z., žalovaný tedy měl nejpozději 4. 3. 2024 uhradit dlužnou částku, vzhledem k tomu, že tuto neuhradil, dostal se následující den do prodlení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

28. Protože nebylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, konkrétně co se týká nároků na úhradu úroků, zákonných úroků z prodlení nad rámec přiznaných (viz odůvodnění 27 tohoto rozsudku) a dalších poplatků (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 10 047,84 Kč. Náklady žalobkyně v plné výši sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 692 Kč a z odměny advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 4 úkonů po 3 820 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne 8. 1. 2025), 3 paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 1 paušální náhradu po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025. Soud taktéž přiznal žalobkyni náhradu cestovních výdajů vynaložených za cestu k soudnímu jednání dne 8. 1. 2025, a to za cestu osobním automobilem z , obec, ke zdejšímu soudu a zpět (tj. cesta tam i zpět 44 km) dle § 157 a 158 zákona č. 262/2006 Sb. ve výši 316,63 Kč (osobní automobil Toyota, C-HR AX1T, spotřeba dle TP 3,9 l/100 km, palivo benzín, cena 35,80 Kč na 1litr, sazba zákonné náhrady 5,80 Kč/1km, počet km 44 dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu za promeškaný čas v souvislosti s nařízeným jednáním, a to za 4 půl hodiny po 150 Kč, v celkové výši 600 Kč v souladu s § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025. Soud taktéž přiznal žalobkyni daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jehož je zástupce žalobkyně plátce, a to ve výši 3 684,80 Kč, tj. náklady v celkové výši činí 23 923,43 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 77 470,76 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 55 011,57 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud „neúspěch“ žalobkyně ve výši 29 %, od jejího „úspěchu“ ve výši 71 %. Žalovaný, který ve sporu převážně neuspěl, je tak povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 42 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 23 923,43 Kč, představující celkové náklady řízení, částku 10 047,84 Kč, přičemž její zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Nad to soud podotýká, že soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za podání ze dne 2. 10. 2024, ani za podání ze dne 10. 12. 2024, když skutečnosti v nich uvedené měly být již obsahem bezvadné žaloby. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku pod bodem III. tohoto rozsudku).