4 C 142/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 50 912,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 450 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z částky 19 450 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplatit žalobkyni 31 462,52 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 207,63 Kč a nadále běžící ve výši 15 % ročně z částky 7 194,63 Kč od 4. 3. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 644,63 Kč od 30. 1. 2024 do 4. 3. 2024, kapitalizovaný úrok ve výši 3 625,38 Kč a nadále běžící ve výši 21,39 % ročně z částky 26 644,63 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 50 912,52 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, dne 14. 9. 2021. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 31 967 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 22 358 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,39 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 400 Kč. Celkovou částku ve výši 61 967 Kč odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 2 951 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 6. 2023 ve výši 2 947 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 16. 12. 2022. Celkem žalovaný uhradil částku ve výši 10 550 Kč. Následně došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 26 644,63 Kč na jistině, na dlužném poplatku 24 267,89 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 3 625,38 Kč a nadále běžícího ve výši 21,39 % ročně z částky 26 644,63 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 4 207,63 Kč a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 26 644,63 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení ohledně její povinnosti, respektive povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně, řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného ještě před uzavřením úvěrové smlouvy, když ta uvedla, že ta uvedla, že řádně splnila tuto povinnost, když vycházela z příjmů žalovaného uvedených v zákaznické kartě a tyto následně ověřila z pracovní smlouvy a z výplatních pásek, které klienti pouze předkládají při sjednávání smlouvy, právní předchůdkyně tyto neuchovává. Taktéž ověřovala informace z insolvenčního rejstříku.

4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

5. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na jejichž základě dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 14. 9. 2021 bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným tuto smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se spotřebitelským úvěrem ve výši ve výši 29 258 Kč a pojistné za doplňkové pojištění ve výši 2 709 Kč. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 61 967 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 2 951 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 6. 2023 ve výši 2 947 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře.

7. Z tabulky umoření ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , číslo, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil poslední splátku dne 16. 12. 2022 a celkově uhradil 10 550 Kč. Žalovaný hradil nepravidelně, v plné výši uhradil pouze první splátku.

8. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsané dne 14. 9. 2021, kdy požadovaná výše spotřebitelského úvěru byla 30 000 Kč, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně si vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, rodinném stavu, příjmech a výdajích. Žalovaný uvedl, že je na plný úvazek zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . jako operátor s měsíčním čistým příjmem 30 106 Kč a dalším čistým příjmem domácnosti 23 000 Kč. Žalovaný je spoluvlastníkem nemovitosti. Odhadované výdaje žalovaného činí 7 000 Kč měsíčně. Žalovaný má dvě vyživovací povinnosti.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 a přílohy ke smlouvě – seznam postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 1. 2024, který mu byl odeslán dne 20. 2. 2024. Současně byl žalovaný vyzván, nechť žalobkyni uhradí celkovou dlužnou částku do 10 dní ode dne doručení předmětného oznámení.

10. Z výzvy k plnění ze dne 22. 5. 2024 a podacího lístku ze dne 22. 5. 2024 má soud za prokázané, že žalovaný byla před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

16. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

20. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně zákaznickou kartu podepsanou žalovaným, a to na požadovanou částku spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč. Z doložené zákaznické karty má soud za prokázané, že žalovaný sdělil údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádných soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů, lze mít za to, že nebyly dostatečně ověřeny jeho příjmy a výdaje, když soudu nebyly ani doloženy výplatní pásky, ani výpis z běžného účtu žalovaného a právní předchůdkyně žalobkyně se tak spoléhala pouze na tvrzení uvedená žalovaným. Právní předchůdkyně vycházela nejen z příjmu žalovaného, ale i z příjmu dalšího člena domácnosti, tuto částku nikterak neprověřila. Dále žalovaný uvedl, že jeho odhadované měsíční výdaje činní 7 000 Kč. Tato částka je však dosti nereálná, když má tato částka zahrnovat i náklady na bydlení a dále za situace, kdy má žalovaný dvě vyživovací povinnosti. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelských úvěrů dostatečně a s odbornou péčí posouzena.

21. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku.

22. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 14. 9. 2021 v hotovosti částku 30 000 Kč. Žalovaný na tuto částku uhradil 10 550 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětná pohledávka byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, tato je ve smyslu § 1879 o.z. oprávněna požadovat tento nárok. Žalobkyně tak má nárok na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 19 450 Kč. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni ve smyslu § 1970 o.z. zákonný úrok z prodlení ve výši 14,25 % ročně z částky 19 450 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení. Soud přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení až od tohoto data a v zákonném stanovené výši, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky až dopisem ze dne 29. 1. 2024 (tento byl odeslán 20. 2. 2024), ve kterém vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dní ode dne doručení předmětného oznámení o postoupení pohledávek. Soud vycházel z domněnky doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb třetí pracovní den po odeslání ve smyslu § 573 o.z., žalovaný tedy měl nejpozději 4. 3. 2024 uhradit dlužnou částku, vzhledem k tomu, že tuto neuhradila, dostala se následující den do prodlení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

23. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

24. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.