4 C 146/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , adresa o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 26. 8. 2024 do 21. 2. 2025, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, , Jméno advokáta, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 12 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel prostřednictvím elektronické komunikace na dálku s původním věřitelem společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , , adresa, (dále jen ,,právní předchůdkyně žalobkyně‘‘), dne 26. 7. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , které se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni do 25. 8. 2024, a to společně s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požadovala též zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 26. 8. 2024, tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru, až do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Ani jeden z účastníků na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:

5. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 7. 2024 se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat v případě uzavření smlouvy poskytnout žalovanému úvěr ve výši 1 400 Kč. Žalovaný se pro případ uzavření smlouvy zavázal poskytnutý úvěr splatit do 25. 8. 2024 (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 7. 2024). Ke smlouvě měl být následně dne 28. 7. 2024 uzavřen dodatek č. 1, kterým byl úvěr navýšen na částku 3 400 Kč, dne 29. 7. 2024 pak dodatek č. 2, kterým byl úvěr navýšen na částku 4 900 Kč, dne 31. 7. 2024 dodatek č. 3, kterým byl úvěr navýšen na částku 6 900 Kč, dne 1. 8. 2024 dodatek č. 4, kterým byl úvěr navýšen na částku 8 400 Kč, dne 4. 8. 2024 dodatek č. 5, kterým byl úvěr navýšen na částku 8 900 Kč, dne 6. 8. 2024 dodatek č. 6, kterým byl úvěr navýšen na částku 9 900 Kč, dne 9. 8. 2024 dodatek č. 7, kterým byl úvěr navýšen na částku 11 400 Kč, dne 10. 8. 2024 dodatek č. 8, kterým byl úvěr navýšen na částku 11 900 Kč a dne 20. 8. 2024 dodatek č. 9, kterým byl úvěr navýšen na částku 12 000 Kč (viz dodatek č. 1 ze dne 28. 7. 2024, dodatek č. 2 ze dne 29. 7. 2024, dodatek č. 3 ze dne 31. 7. 2024, dodatek č. 4 dne 1. 8. 2024, dodatek č. 5 ze dne 4. 8. 2024, dodatek č. 6 ze dne 6. 8. 2024, dodatek č. 7 ze dne 9. 8. 2024, dodatek č. 8 ze dne 10. 8. 2024 a dodatek č. 9 ze dne 20. 8. 2024).

6. Z výpisu z běžného účtu , právnická osoba, . a sdělení , právnická osoba, . ze dne 8. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 26. 7. 2024 zaslána platba ve výši 1 400 Kč, dne 28. 7. 2024 platba ve výši 2 000 Kč, dne 29. 7. 2024 platba ve výši 1 500 Kč, dne 31. 7. 2024 platba ve výši 2 000 Kč, dne 1. 8. 2024 platba ve výši 1 500 Kč, dne 4. 8. 2024 platba ve výši 500 Kč, dne 6. 8. 2024 platba ve výši 1 000 Kč, dne 9. 8. 2024 platba ve výši 1 500 Kč, dne 10, 8, 2024 platba ve výši 500 Kč a dne 20. 8. 2024 platba ve výši 100 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , který je v jeho vlastnictví.

7. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 2. 10. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 15 368 Kč.

8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, včetně dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 15. 2. 2025.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 2. 2025 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

21. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu, avšak nikoliv na základě předložené úvěrové smlouvy ve znění jejích dodatků, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem nezjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, a že si ani od žalovaného nevyžádala potřebné důkazy k tomuto posouzení např. předchozí výpisy z běžného účtu, pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu atd. Žalobkyně pouze uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, přičemž na základě skutečností získaných z těchto databází nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti. Dále pak uvedla, že však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrací v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, řádným způsobem neporovnala výdaje a příjmy žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o. z., neplatná.

24. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkovou částku ve výši 12 000 Kč převodem na účet v jeho vlastnictví a že žalovaný ničeho neuhradil, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 12 000 Kč, které je ve smyslu § 2991 o.z. povinen vydat. Vzhledem k tomu, že pohledávka byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni a žalovaný žalobkyni dlužnou částku dosud nezaplatil, je povinen žalobkyni kromě takto poskytnuté částky uhradit i zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který však soud žalobkyni přiznal až za dobu prodlení od 22. 2. 2025, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vydání dlužné částky výzvou ze dne 15. 2. 2025 (resp. pouze k této výzvě bylo ze strany žalobkyně předloženo i potvrzení o jejím odeslání), v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení 3 dnů, a vzhledem k tomu, že soud vycházel z domněnky doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb třetí pracovní den po odeslání ve smyslu § 573 o.z., žalovaný tedy měl nejpozději 21. 2. 2025 uhradit dlužnou částku, a vzhledem k tomu, že tuto neuhradil, dostal se následující den do prodlení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Zákonný úrok dle citovaného nařízení vlády činil pro uvedené období 12 % ročně, který soud žalobkyni přiznal.

25. Ve výroku II. soud zamítl žalobu co do požadovaného zákonného úroku nad rámec toho, co bylo přiznáno (viz odůvodnění pod bodem 25 tohoto rozsudku), na které žalobkyně nemá z důvodu neplatnosti smlouvy nárok (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč, když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).