4 C 149/2025
č. j. 4 C 149/2025-24
V PLATNOSTICitované zákony (16)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 101 § 142 § 149 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 6
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 588 § 1879 § 1968 § 1970 § 2395 § 2399 § 2991 § 2993
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 86 § 87
Plný text
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 27 891,48 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 888 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 888 Kč od 10. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do nároku ve výši 4 003,48 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 004,27 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 26 575,50 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 891,48 Kč od 1. 10. 2023 do 9. 4. 2025 a zákonným úrokem z prodlení z částky 4 003,48 Kč od 10. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 089,80 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení pohledávky ve výši 27 891,48 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , a to pod obchodní značkou , právnická osoba, ! (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalované spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , když na základě části IV. smlouvy došlo následně k poskytnutí revolvingového úvěru do určeného úvěrového rámce, naposledy ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky s úrokovou sazbou ve výši 26,28 % (žalobkyně však uplatňuje 15 %) ročně, nejméně částkou 500 Kč vždy k 17. kalendářnímu dni v měsíci. V případě nesplácení úvěru se žalovaná zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč a k placení úroku z prodlení ze splatného závazku v zákonné výši. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila, o čemž byla žalovaná informována. Předmětná pohledávka byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023 v rámci portfolia na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , PSČ , adresa, , která ji následně postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 10. 2024, a to s účinností ke dni 1. 11. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná celkem načerpala částku ve výši 28 988 Kč a uhradila celkem 5 100 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny úvěru ve výši 26 575,50 Kč, poplatků ve výši 1 315,98 Kč, kapitalizovaného neuhrazeného úroku splatného ke dni zesplatnění ve výši 3 004,27 Kč, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z jistiny úvěru ve výši 26 575,50 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 27 891,48 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila, ač byla předžalobně upozorněna.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně ani žalovaná na výzvu soudu žádným způsobem nereagovaly. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , informací o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, všeobecných obchodních podmínek Hello bank, produktových podmínek, sazebníku pro úvěr platný od 11. 3. 2020 a z informací ze dne 10. 11. 2022 bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla uzavřít s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout revolvingový úvěr v rámcové výši 50 000 Kč, dále bylo ujednáno, že splatnost první splátky nastane až v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru, a to 17. den v měsíci. Základní roční úroková sazba byla stanovena na 26,28 %. Dále je zde uvedeno, že čistý měsíční příjem žalované činní 17 000 Kč a náklady domácnosti činní 6 000 Kč. Žalovaná pracuje pro , právnická osoba, , bydlí u rodičů, je svobodná a má jednu vyživovací povinnost.
5. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od , právnická osoba, ! bylo soudem zjištěno, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla příjem ve výši 17 000 Kč, banka počítala s celkovými příjmy ve výši 17 000 Kč, dále uvedla výdaje ve výši 6 000 Kč, kdy banka stanovila tuto částku jako její životní výdaje. Dále žalovaná uvedla, že nemá žádné další splátky, splátka nového úvěru pak činila 2 500 Kč. Dále byla žalovaná lustrována v insolvenčním rejstříku a v systému Solus6. Z výpisu k úvěru č. , hodnota, bylo soudem zjištěno, že žalovaná celkem načerpala částku ve výši 28 988 Kč a na uvedenou částku bylo celkem uhrazeno 5 100 Kč.
7. Z odstoupení od úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy č. , hodnota, z důvodu prodlení s úhradou splátek.
8. Z notářského zápisu, z , spisová značka, , všeobecných obchodních podmínek ČS, soukromá klientela včetně Ceníku pro soukromou klientelu, ceníku ČS pro bankovní obchody, smlouvy o postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně ČS na žalobkyni, přílohy č. 1 – seznamu postoupených pohledávek, dohodě o úplatě, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2024 včetně dodejky a z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo soudem zjištěno, že společnost , právnická osoba, , jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , a to pod obchodní značkou , právnická osoba, !, postoupila předmětnou pohledávku na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , PSČ , adresa, , která ji následně postoupila žalobkyni. O uvedené skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne 25. 11. 2024.
9. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 3. 2025 včetně dodejky bylo soudem zjištěno, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to nejpozději ve lhůtě do 9. 4. 2025. Předžalobní upomínka byla odeslána dne 26. 3. 2025.
10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 1879 a násl. o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn co do částky 23 888 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení, když žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, když právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované podle § 86 o spotřebitelském zákoně.
20. Pokud jde o úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmů a výdajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, tyto informace pak ověřovala, žalovanou lustrovala i v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem a systému Solus, kde ověřila předchozí platební morálku žalované. Ke svým tvrzením však předložila toliko žádost o úvěr a protokol o prověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost, když si neověřila výši tvrzeného příjmu žalované (pracovní smlouvou, výplatními pásky, mzdovým výměrem apod.). Pokud jde o výdaje, tyto rovněž nebyly žádným způsobem ověřovány. Z předložených listin taktéž neplyne, jak žalobkyně zohlednila vyživovací povinnost žalované v rámci posuzování jejich životních výdajů. Soud tak uzavírá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neprověřila úvěruschopnost žalované, tedy že s péčí řádného hospodáře neprověřila příjmy a výdaje žalované tak, aby měla za osvědčené, že je žalovaná schopna úvěr uhradit. Uvedené podporuje i ta skutečnost, že žalovaná uhradila pouze tři splátky. V důsledku této skutečnosti je v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně porušila v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem donucující ustanovení uvedeného zákona.
21. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, a to z titulu bezdůvodného bohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 28 988 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku 5 100 Kč, ta je pak povinna rozdíl mezi těmito částkami, tj. 23 888 Kč, žalobkyni vydat. Nárok žalobkyně pak plyne z § 1879 a násl. o.z., když předmětná pohledávka byla postoupena z právních předchůdkyň žalobkyně na žalobkyni. Soud taktéž přiznal žalobkyni právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 888 Kč od 10. 4. 2025 (když žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do 9. 4. 2025) do zaplacení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).
22. Ve zbytku soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru a tím i všech doprovodných ujednání včetně ujednání o úroku a dále zákonného úroku z prodlení nad rámec přiznaného (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089,80 Kč, přičemž tato částka představuje 71,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,65 % a úspěchu žalované v rozsahu 14,35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 116 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 891,48 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč, když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.