4 C 155/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 21 578 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 21 578 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 306,90 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 794,77 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 16 377,23 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 16 377,23 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 21 578 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 29. 4. 2016 s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo]. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru, když zhodnotila požadované a získané informace od žalovaného. Ten byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Uvedené informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka. Nad to žalobkyně uvedla, že ze smlouvy plyne, že žalovaný prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku a dále, že je schopen splácet předmětnou půjčku. Na základě výše uvedené smlouvy tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za půjčené peněžní prostředky úrok ve výši 3 500 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,66 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Při uzavření Smlouvy si žalovaný ve Smlouvě dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 638 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 761 Kč počínaje 6. 5. 2016, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 6. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, o čemž byl žalovaný písemně informován oznámením. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na uvedenou pohledávku uhradil celkem 22 560 Kč, když poslední splátka byla uhrazena dne 11. 11. 2019. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 21 578 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 306,90 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 794,77 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 16 377,23 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 16 377,23 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil, ač byl předžalobně upozorněna.

2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 24. 6. 2021, č.j. 4 C 155/2021-14, nechť soudu mj. uvede, jakým konkrétním způsobem splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, nechť soudu předloží konkrétní listiny, ze kterých úvěryschopnost posuzovala a na které odkazuje v zákaznické kartě. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 21. 7. 2021 uvedla stejné skutečnosti jako v již podané žalobě. Dále uvedla, že nedisponuje kopiemi dokladů žalovaného tak, jak požaduje soud, neboť uchazeči o půjčku dokumenty a doklady předkládající pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy. Dále žalobkyně upozornila na existenci judikatury, podle které je dostatečné ověřit informace uváděné klientem pouze nahlédnutím do příslušných listin. Na základě uvedených skutečností tedy právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu. Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

5. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným (sama žalobkyně uvedla, že jinými důkazy nedisponuje). Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a, odst. 2 o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.

6. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

7. Ze smlouvy o půjčce [číslo] včetně podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 29. 4. 2016 uzavřena uvedená smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se pak zavázal vrátit částku ve výši 25 000 Kč spolu s úrokem ve výši 3 500 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,66 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Při uzavření Smlouvy si žalovaný ve Smlouvě dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 638 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník (žalovaný) prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a dále, že je schopen splácet předmětnou půjčku.

8. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, má jedno nezaopatřené dítě. Bydlí v nájmu spolu se svojí partnerkou. Pracuje jako OSVČ. Jeho čistý měsíční příjem činní 27 000 Kč. Jeho výdaje činní 7 000 Kč měsíčně za nájem, 10 000 Kč jakožto další výdaje domácnosti a ostatní náklady (alimenty a ostatní) činní 2 800 Kč. Použitelný příjem tak činní 7 200 Kč. Uvedené skutečnosti měly být ověřeny z nájemní smlouvy, z výplatní pásky a z živnostenského listu.

9. Z platební bilance žalovaného (založeno ve spise na l. č. 20) bylo soudem zjištěno, že žalovaný na shora uvedenou půjčku uhradil částku ve výši 22 560 Kč, poslední částka pak byla uhrazena 11. 11. 2016.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, z podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 a z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Uvedená skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán dne 7. 1. 2020. Současně žalobkyně vyzvala žalovanou, nechť ji uvedený dluh uhradí do 10 dní ode dne obdržení dopisu.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 22. 2. 2021 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že byla žalovaná předžalobně upomenuta.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 25 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že ji sám žalovaný ve smlouvě potvrdil, že je schopen řádně a včas půjčku splatit. Žalovaný je svobodný, má jedno nezaopatřené dítě. Bydlí v nájmu spolu se svojí partnerkou. Pracuje jako OSVČ. Jeho čistý měsíční příjem činní 27 000 Kč. Jeho výdaje činní 7 000 Kč měsíčně za nájem, 10 000 Kč jakožto další výdaje domácnosti a ostatní náklady (alimenty a ostatní) činní 2 800 Kč. Použitelný příjem tak činní 7 200 Kč. Následně došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl žalované odeslán dne 7. 1. 2020. Současně byla vyzvána k úhradě dlužné částky, a to do 10 dní ode dne doručení výzvy. Žalovaná byla vyzvána i předžalobně, ničeho však neuhradila.

13. Při právním posouzení soud vycházel z § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

14. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1 zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění do 30. 11. 2016 (dále také„ zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

17. Podle § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

18. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.

19. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

20. Podle 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1968 věta prvá o.z,, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není uplatněna po právu. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce. Ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru (ve smyslu § 1 uvedeného zákona je za spotřebitelský úvěr považovaná i smlouva o půjčce) neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. Zde je uvedeno, že je žalovaný svobodný, má jedno nezaopatřené dítě. Bydlí v nájmu spolu se svojí partnerkou. Pracuje jako OSVČ. Jeho čistý měsíční příjem činní 27 000 Kč. Dle karty zákazníka měly být tyto skutečnosti ověřeny z výplatní pásky a z živnostenského oprávní, tyto dokumenty však žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila. Jeho výdaje činní 7 000 Kč měsíčně za nájem, 10 000 Kč jakožto další výdaje domácnosti a ostatní náklady (alimenty a ostatní) činní 2 800 Kč. Uvedené skutečnosti nikterak nedoložila příslušnými důkazy, ač k tomu byla soudem vyzvána s odůvodněním, že uvedenými listinami nedisponuje. Použitelný příjem tak činní 7 200 Kč. K tomu soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně například nikterak nelustrovala žalovaného v registru dlužníků. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala majetkové poměry žalované ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má tak za to, že právní předchůdkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. S ohledem na to, že bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den podpisu smlouvy částku ve výši 25 000 Kč na základě neplatné smlouvy o půjčce, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen vydat podle 2991 odst. 1 o.z. Na druhou stranu žalobkyně žalobou požadovala po žalovaném částku ve výši 21 578 Kč spolu s příslušenstvím, avšak uvedla, že žalovaný na požadovanou částku uhradil 22 560 Kč (uvedené vyplývá i z předložené platební bilance), proto je předmětná žaloba nedůvodná. Co se týká požadovaného příslušenství, vzhledem k tomu, že soud posoudil uzavřenou smlouvu jako neplatnou, nemá žalobkyně nárok na ujednané příslušenství. Co se týká zákonného úroku z prodlení, na něj by žalobkyně nárok měla, avšak žalovaný se nedostal do prodlení s úhradou dlužné částky, když žalobkyně požadovala uhrazení částky ve výši 21 578 Kč po žalovaném až dopisem ze dne 6. 12. 2019, avšak žalovaný uhradil částku ve výši 22 560 Kč do 11. 11. 2019, proto se nemohl dostat do prodlení. S ohledem na shora uvedené tedy soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, ač by na náhradu nákladů řízení měl žalovaný, když žalobkyně byla se svojí žalobou zcela neúspěšná, avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikli, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.