4 C 158/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 30 105 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 221 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 634,36 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 14 221 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 15 884 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 183,99 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 15 884 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky ve výši 30 105 Kč spolu s příslušenstvím a částky ve výši 690 Kč s příslušenstvím (ohledně uvedené částky bylo řízení částečně zastaveno – viz bod 3 tohoto rozsudku). Co se týká nároku ohledně částky ve výši 30 105 Kč spolu s příslušenstvím, žalobkyně tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 15. 8. 2010 smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti, což stvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 15 884 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 589 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 10. 2011. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když na pohledávku nehradila řádně a včas. Do postoupení pohledávky uhradila žalovaná částku ve výši 4 779 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně částečně započetla na jistinu a částečně na poplatky za poskytnutí půjčky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení celkové dlužné částky ve výši 30 105 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 16 397,06 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 13 707,94 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 9 818,35 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně z celkové dlužné částky ve výši 30 105 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 15. ledna 2021, č.j. EPR 313108/2020-11, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 8. února 2021, č.j. EPR 313108/2020-14, bylo řízení částečně co do částky ve výši 690 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 180,06 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 690 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení zastaveno.

4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně uděleným již v žalobě, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

5. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 15. 8. 2010 smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti, což stvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 15 884 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 589 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 10. 2011. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o půjčce ze dne 29. 4. 2008 včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce).

7. Z výpisu z databáze časových řad vedených Českou národní bankou ARAD za měsíc srpen 2010 má soud za prokázané, že v daném měsíci činila u spotřebitelských půjček průměrná úroková sazba 14,66 % ročně.

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou s účinností témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 17. 6. 2016, když jeho odeslání má soud za prokázané z poštovního podací archu ze dne 1. 7. 2016.

9. Z výzvy k plnění ze dne 16. 2. 2018 a podacího lístku ze dne 19. 2. 2018 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.

10. Soud věc posoudil vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2010, jako půjčku uzavřenou podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

11. Podle § 657 občanského zákoníku platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

12. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 je ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy neplatné. Podle § 41 vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

13. Soud ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 přihlédne ze zákonné povinnosti k neplatnosti právního úkonu, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

14. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

15. S ohledem na skutečnost, že k postoupení pohledávek došlo dne 17. 6. 2016, je třeba na daný vztah nutno aplikovat zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

16. Po zhodnocení obsahu listin provedených k důkazu dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí.

17. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku z této půjčky, neboť ujednání právní předchůdkyně žalobkyně a žalované o výši poplatku z úvěru je pro rozpor s dobrými mravy neplatné.

18. V projednávaném případě měla žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně sjednat smlouvu o půjčce, kdy žalovaná měla v dohodnutém termínu vrátit jednak půjčku (částku 19 000 Kč) a dále poplatek 15 884 Kč. Obsah poplatku nebyl ve smlouvě sjednán a jde tak o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok z půjčky. Tomu ostatně nasvědčuje i stanovení RPSN pro daný případ ve výši 224,28 %. Občanský zákoník v rozhodné době přímo neupravoval limity výše úroku, tedy cenu peněz, který může věřitel po dlužníkovi požadovat. Limitem tak bylo zejména ustanovení § 3 občasného zákoníku, tedy, že ujednání o plnění spojená s poskytnutím půjčky nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Kdy již je úrok považován za nepřiměřený bylo judikováno mimo jiné rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 čj. 21 Cdo 1484/2004 (publikované ve sbírce rozhodnutí pod číslem C 3171) dle něhož„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Za účelem ověření úrokové míry půjček poskytovaných obyvatelům s dobou splatnosti 1 rok až 5 let soud ze systému České národní banky - ARAD – Systém časových řad zjistil, že průměrná úroková sazba u korunových půjček a úvěrů poskytovaných bankami na spotřebu domácností v ČR v srpnu 2010 činila 14,66 % ročně. Sjednaný úrok ve výši 224,28 % ročně pak je více než 15krát vyšší než úrok obvykle poskytovaný bankami, tedy ujednání o výši úroku je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatné. Soud pak má za to, že ujednání o výši úroku lze oddělit od zbytku smlouvy o půjčce, a proto neplatnost ujednání o úroku z půjčky nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy ve smyslu ustanovení § 41 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že v daném případě byla sjednána smlouva o půjčce dle ustanovení občanského zákoníku a nikoliv smlouva o úvěru podle ustanovení obchodního zákoníku, kdy pojmovým znakem půjčky není sjednání úroku, není ani na místě, aby soud moderoval sjednaný úrok na úrok obvyklý, tak jak předpokládalo ustanovení § 497 ve spojení s § 502 odst. 1 obchodního zákoníku ve vztahu k úvěru.

19. Za situace, kdy je ujednání o výši poplatku z úvěru neplatné, vznikla žalované povinnost na základě uzavřené smlouvy o půjčce vrátit půjčku, tj. částku 19 000 Kč, do sjednaného data. Na druhou stranu žalovaná na uvedenou půjčku uhradila částku ve výši 4 779 Kč. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni částku 14 221 Kč. Zároveň má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky od 4. 4. 2012 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu dlužné částky) do zaplacení. Žalobkyně požadovala v žalobě zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75% ročně, který jednak kapitalizovala za období od 4. 4. 2012 do postoupení pohledávky, tj. do 17. 6. 2016 a dále požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75% ročně za období od 18. 6. 2016 do zaplacení. Tento kapitalizovaný zákonný úrok činí částku ve výši 4 634,36 Kč Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

20. Protože bylo ujednání o výši poplatku ve smlouvě o půjčce neplatné, a žalovaná částečně na poskytnutou částku plnila, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

21. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.