4 C 166/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 300 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 1 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 300 Kč od 4. 8. 2019 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 27. 4. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované uhrazení částky ve výši 1 300 Kč za technický úkon, tj. odtah vozidla, který žalobkyně provedla dne 25. 4. 2019.

2. Okresní soud v Berouně vydal v předmětné věci elektronický platební rozkaz dne 26. 5. 2021, [číslo jednací], proti kterému žalovaná podala v zákonem stanovené lhůtě odpor s odůvodněním, že v uvedenou dobu již nebyla vlastníkem odtaženého vozidla, neboť předmětné vozidlo v roce 2018 prodala panu [jméno] [příjmení]. Současně soudu předložila kupní smlouvu.

3. Podáním ze dne 11. 7. 2021 vzala žalobkyně svoji žalobu v celém rozsahu zpět s odůvodněním, že se domáhala po žalované úhrady dlužné částky mající původ v provedeném technickém úkonu s vozidlem [registrační značka] ze dne 25. 4. 2019, neboť při pasivní legitimaci žalované ve sporu vycházela z karty vozidla pořízené na základě lustrace z centrálního registru vozidel, kde byla žalovaná zapsána jako poslední provozovatel vozidla. Žalobkyně dále uvedla, že žalovanou před podáním žaloby písmeně vyzvala k úhradě dluhu, a to výzvou ze dne 3. 7. 2019 a ze dne 2. 12. 2019, přičemž obě výzvy byly žalované vhozeny do schránky. Žalovaná tak měla objektivní možnost se s výzvou seznámit a reagovat na ni, což neučinila. Žalobkyni tak nezbyla jiná možnost, než podat předmětnou žalobu. Až z odporu žalované se žalobkyně dozvěděla o změna vlastníka k předmětnému vozidlu, proto vzala žalobu zpět. Žalobkyně pak požaduje uhrazení nákladů řízení, neboť má za to, že žalovaná zavinila, že musí být žaloba vzata zpět, ač byla podána důvodně. Žalobkyně dále uvedla, že nelze brát k tíži fakt, že žalovaná na její dvě předešlé výzvy nikterak nereagovala, přičemž mohla žalobkyni objektivně předložit kupní smlouvu ještě před podáním žaloby. Žalobkyně vyčerpala veškeré zákonné možnosti, jak provozovatele vozidla ve sporu identifikovat, když využila lustrace z centrálního registru vozidel. Nad to žalobkyně podotkla, že žalovaná měla zajistit kompletní převod vozidla na nového provozovatele tak, jak ji to ukládá zákon.

4. Žalovaná se na výzvu soudu k otázce nákladů řízení nikterak nevyjádřila.

5. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle odst. 3 výše uvedeného ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.

6. Podle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala v průběhu řízení (ještě před jednáním ve věci samé) žalobu zpět v celém rozsahu, soud proto postupoval dle § 96 odst. 1-3 o.s.ř. a řízení zastavil (výrok I. usnesení).

8. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů podle § 146 odst. 2, když žalovaná zavinila, že řízení muselo být zastaveno. Soud uvádí, že žalobkyně podala žalobu v situaci, kdy žalovaná byla zapsána v registru silničních vozidel jako vlastník vozidla (žalovaná nesplnila zákonnou povinnost vyplývající z § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a neoznámila do deseti dnů od převodu vozidla tuto skutečnost v registru silničních vozidel s návrhem na změnu). Skutečnost ohledně převodu vlastnického práva k vozidlu žalovaná sdělila až po podání žaloby, ač byla ze strany žalobkyně několikrát upomínána k úhradě dlužné částky a tuto skutečnost tedy objektivně mohla sdělit ještě před podáním žaloby. Avšak tak neučinila. Soud má tedy za to, že se žalobkyně o převodu vlastnického práva k vozidlu nemohla před podáním žaloby dozvědět jinak než od žalované, proto má soud za to, že žaloba byla podána důvodně a žalovaná pak zavinila, že žaloba musela být vzata zpět. Proto soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, která se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, a dále z paušální náhrady v paušální výši určené podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“). Soud přiznal žalobkyni náhradu za 2 úkony podle § 1 odst. 3, písm. a) vyhlášky, tj. za výzvu žalované k plnění a za písemné podání ve věci samé (žaloba) vždy ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky, neboť se jedná o spor, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 600 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

9. Nad to soud podotýká, že je mu známo, že proti žalované je vedeno insolvenční řízení u Krajského soud v Praze pod spisovou značkou [insolvenční spisová značka], nicméně předmětná pohledávka vznikla až po rozhodnutí o úpadku žalované a způsobu jeho řešení, proto se na předmětné řízení nevztahují účinky rozhodnutí o úpadku dle zákona č. 182/2006 Sb., o insolvenčním řízení.