4 C 176/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyně Mgr. Sandra Zemanová ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 34 583,82 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 057,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 18. 1. 2024 do zaplacení a částky 1 526 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 34 583,82 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 22. 8. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 170 000 Kč, kdy žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky a případné další platby v souladu se smlouvou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svých závazků v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 17. 1. 2024. Celkový dluh žalobkyně činil na jistině částku ve výši 61 557,82 Kč a na řádných úrocích částku ve výši 1 526 Kč. Na tento dluh byla celkem vymožena částka ve výši 28 500 Kč, na jistině tak zbývalo k úhradě 33 057,82 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 4. 2024, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 5. 2024. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požadovala též zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné částky od 18. 1. 2024, tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru, až do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Ani jeden z účastníků na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 8. 2017 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč splatný v pravidelných měsíčních splátkách po 2 418 Kč měsíčně, splatný nejpozději do 15. 8. 2025. Úvěr měl být splacen spolu s úrokem ve výši 11,60 %, s RPSN ve výši 12,76 %. Účelem poskytnutí uvedené úvěru byla konsolidaci úvěru u , právnická osoba, . ve výši 100 114 Kč a zbývající část mohl být využila dle uvážení žalovaného.

6. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 22. 8. 2017 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z příjmu žalovaného ve výši 14 140 Kč, který měla ověřit z výpisů z účtu žalovaného. Dále měla právní předchůdkyně žalobkyně provést ověření úvěrového zatížení žalovaného a jeho splátkovou morálku v insolvenčním rejstříku, v systému CBCB a v interní evidenci klientů. Pokud jde o výdaje žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z dat sdělených žalovaných ohledně počtu vyživovaných osob, způsobu bydlení apod., z aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, na základě čehož dospěla k závěru, že životní výdaje žalovaného činily 11 348 Kč. Žalovaný hradil úvěr s výší splátky 1 828 Kč, který byl zkonsolidován novým úvěrem, kdy nová splátka činila 2 435 Kč. Na základě těchto skutečností dospěla k závěru, že po odečtení nového splátkového zatížení zbývala žalovanému k pokrytí jeho životních potřeb částka ve výši 11 705 Kč a shledala jeho příjem dostatečný k pokrytí splátek i životních nákladů.

7. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 1. 8. 2016 do 31. 7. 2017 soud zjistil, že mu na tento účet chodila mzda ve výši, která v průměru činila 14 600 Kč. Současně jsou z něj patrné pouze dva pravidelné výdaje žalovaného, a to úhrada nájemného ve výši 7 000 Kč a poplatku za internet ve výši 300 Kč. Z výpisu za měsíc srpen 2016 je patrno, že příjmy žalovaného byly nižší než jeho výdaje, když příjem činil 10 036 Kč a jeho výdaje činili 11598 Kč. Z výpisu za měsíc září 2016 je patrné, že příjmy žalovaného ve výši 56 946 Kč byly vyšší než jeho výdaje ve výši 50 523 Kč, avšak jeho příjmy se skládají z jeho mzdy ve výši 16 946 Kč a dále z částky 40 000 Kč, která byla poukázána z jiného účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . Výdaje pak činili 7 000 Kč na nájem a zbylé částky byly vybrány z bankomatu. Z výpisu za měsíc říjen 2016 jeho příjmy činily 15 593 Kč (jeho mzda) a jeho výdaje činily 22 710 Kč z toho 7 000 Kč na nájem a zbylé částky byly vybrány z bankomatu. Z výpisu za měsíc listopad 2016 bylo zjištěno, že příjmy žalovaného činily 39 766 Kč a jeho výdaje 39 561 Kč s tím, že jeho příjem činila částka ve výši 14 369 Kč (mzda žalovaného) a dále z částky 25 397,90 Kč, která byla poukázána z jiného účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . Výdaje pak činili 7 000 Kč na nájem a zbylé částky byly vybrány z bankomatu. Z výpisu za měsíc prosinec 2016 bylo zjištěno, že příjmy žalovaného činily 15 947 Kč a jeho výdaje 14 969 Kč s tím, že jeho příjmy jsou z jeho mzdy. Výdaje pak činní 7 000 Kč za nájem a zbylé částky byly vybrány z bankomatu. Z výpisu za měsíc leden 2017 bylo zjištěno, že příjmy žalovaného činily 13 025 Kč (jeho mzda) a jeho výdaje 13 968 Kč s tím, že 7 000 Kč bylo uhrazeno na nájem a zbylé částky byly vybrány z bankomatu.

8. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 28. 3. 2023, ze dne 30. 4. 2023, ze dne 27. 5. 2023, ze dne 27. 6. 2023, ze dne 26. 7. 2023, ze dne 26. 8. 2023, ze dne 27. 9. 2023, ze dne 12. 11. 2023 a ze dne 16. 12. 2023 soud zjistil, že žalovaný se opakovaně dostal do prodlení s úhradou splátek, na což byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně upozorněn.

9. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 17. 1. 2024 soud zjistil, že žalobkyně úvěr žalovaného ke dni 17. 1. 2024 zesplatnila.

10. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného za období od 22. 8. 2017 do 31. 12. 2023 soud zjistil, že žalovaný za dobu trvání úvěru žalobkyni na splátkách uhradil částku v celkové výši 197 751 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 4. 2024 včetně dohody o úplatě, potvrzení o zaplacení kupní ceny a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16. 5. 2024 (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2024 včetně podacího lístku).

12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 5. 2024 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dále se má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

22. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Pokud jde o úvěruschopnost žalovaného uvedla žalobkyně, že právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a v interní evidenci klientů. Z výpisů z účtu žalovaného pak ověřila, že tvrzené průměrné příjmy žalovaného ve výši 14 140 Kč jsou pravdivé. Pokud jde o životní náklady, stanovila je dle dat sdělených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení atd.) i v kombinaci s interními informacemi bank, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 11 348 Kč. Splátka nového úvěru činila 2 435 Kč a po odečtení splátek úvěru od příjmu žalovaného mu tak mělo zbýt ke krytí jeho životních potřeb 11 705 Kč.

24. K prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila pouze interní dokument posouzení úvěruschopnosti klienta, v rámci nějž je výpis informací ze systému CCB a výpisy z účtu žalovaného. Z výpisů z účtu vyplývá příjem žalovaného v průměrné výši 14 600 Kč a pravidelné výdaje na nájem a na internet ve výši 7 300 Kč. Žádné další výdaje na stravu, drogerii či léky atd. nelze z výpisu z účtu ověřit. Soudu není zřejmé, jak právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k výpočtu životních výdajů žalovaného ve výši 11 348 Kč měsíčně, když z žádného dokumentu nelze vyčíst údaje, které měly být podkladem pro výpočet této částky jako druh bydlení, počet vyživovaných osob apod. Z výpisu z účtu vyplývají výdaje na bydlení v konkrétní výši. Spolu s novou předpokládanou splátkou úvěru 2 435 Kč tak žalovanému zbývala ke krytí všech jeho ostatních životních potřeb jako strava, drogerie, léky, případná doprava do zaměstnání, ošacení nebo telefon částka 4 865 Kč (při průměrném příjmu 14 600 Kč), tedy cca 160 Kč na den. Tato částka je natolik nízká, že si lze jen obtížně představit, že by byla dostačující na krytí těchto potřeb. Nad to z výpisu z účtu žalovaného jsou každý měsíc patrny výběry hotovosti z bankomatu v řádu několik tisíc, tyto výdaje pak přesahují jeho příjmy ze zaměstnání.

25. Na podkladě shora uvedených skutečností tak soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není uplatněna po právu, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem nezjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet. Žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, řádným způsobem neporovnala výdaje a příjmy žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o. z. neplatná.

27. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 150 000 Kč převodem na účet v jeho vlastnictví a že žalovaný na splátkách úvěru zaplatil částku 197 751 Kč a dále po zesplatnění úvěru částku 28 500 Kč (dle tvrzení žalobkyně). Na straně žalovaného tak nevzniklo ani bezdůvodné obohacení, neboť uhradil více, než kolik mu bylo poskytnuto. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl (výrok I).

28. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.