4 C 189/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 67 992,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 51 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 300 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplatit žalobkyni 16 692,97 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 132,78 Kč a nadále běžící ve výši 29,49 % ročně z částky 56 881,97 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 718,86 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 57 781,97 Kč od 30. 4. 2024 do 14. 6. 2024 a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 481,97 Kč od 15. 6. 2024, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 52 % v částce 11 235,86 Kč k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky v celkové výši 67 992,97 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 13. 4. 2023. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr až do výše 60 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku, přičemž informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byla žalovanému sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalovanému dostupný online na účtu , www stránky, . K uzavření smlouvy došlo akceptací žádosti žalovaného o uzavření smlouvy a oznámení této skutečnosti žalovanému v jeho online účtu, kam mu byla dne 13. 4. 2023 smlouva zaslána. Ještě před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když kontrolovala jeho bonitu a udržitelnost příjmu žalovaného zejména z jeho výpisu z účtu. Žalovaný nesplácel řádně a včas a dostal se tak do prodlení, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 16. 10. 2023 zesplatnila. Žalovaný uhradil pouze částku 8 700 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 29. 4. 2024 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky 56 881,97 Kč na jistině, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného od 17. 10. 2023 do 29. 4. 2024 ve výši 9 132,78 Kč, dlužného úroku do zesplatnění 16. 10. 2023 ve výši 10 211 Kč a nadále běžícího ve výši 29,49 % ročně z částky 56 881,97 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 17. 10. 2023 do 29. 4. 2024 ve výši 4 718,86 Kč a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 57 781,97 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že se žalovaný bez řádné a včasné omluvy k nařízenému jednání dne 28. 5. 2024 nedostavil, bylo ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v jeho nepřítomnosti.

4. Soud ve věci vycházel z provedených listinných důkazů, na jejichž základě dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:

5. Z osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru smlouvy č. , hodnota, ze dne 13. 4. 2023, standardních informací o spotřebitelském úvěru, z občanského průkazu a fotografie žalovaného a žádosti o půjčku včetně PINU bylo zjištěno, že žalovaný měl uzavřít s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu měla být poskytnuta částka 60 000 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal hradit ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně minimální měsíční platby, a to až do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku, přičemž informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb mu měla být sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb dostupného online na účtu , www stránky, . Zápůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 70,81 % ročně a žalovaný tak měl vrátit celkem 79 560,30 Kč.

6. Z informací o klientovi bylo zjištěno, že žádá o úvěr ve výši 60 000 Kč, jeho měsíční příjem je 28 000 Kč, náklady na živobytí činní 8 500 Kč měsíčně, další náklady činní 6 114 Kč a další splátky půjček činní částku 5 300 Kč.

7. Z denní historie od , právnická osoba, k půjčce č. , hodnota, bylo zjištěno, že dle této historie měl žalovaný dne 13. 4. 2023 čerpat úvěr ve výši 40 000 Kč a dne 14. 4. 2023 ve výši 20 000 Kč. K datu 29. 4. 2024 měl dlužit na jistině 56 881,97 Kč a na dlužném úroku 10 211 Kč. Dle údajů o čerpání měl žalovaný načerpat celkem 60 000 Kč. Dne žalovaný 12. 6. 2023 žalovaný uhradil splátku ve výši 8 700 Kč.

8. Z potvrzení o provedení transakce bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet číslo , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, dne 13. 4. 2023 poskytla částku ve výši 40 000 Kč a dne 14. 4. 2023 částku ve výši 20 000 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 a přílohy ke smlouvě – seznam postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 29. 4. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 4. 2024, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 30. 5. 2024. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dní ode dne doručení předmětné výzvy.

10. Z výzvy k plnění ze dne 29. 7. 2024 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

11. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

20. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn co do částky 51 300 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, když žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 4. 2023, když dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěru schopnost žalovaného a taktéž z toho důvodu, že žalobkyně neprokázala, jaký byl obsah smlouvy o úvěru, když tuto soudu na výzvu nepředložila.

22. Co se týká posuzování úvěruschopnosti žalovaného ještě před uzavřením smlouvy o úvěru, žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto řádně zkoumala, když posuzovala bonitu žalovaného a jeho udržitelnost příjmu, kterou si ověřila z výpisů z bankovního účtu žalovaného, kde zkoumala a vyhodnocovala transakce žalovaného. Taktéž ověřovala žalovaného v interních a externích registrech. K uvedeným tvrzením předložila pouze informace o klientovi. K výzvě soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. učiněné při jednání soudu dne 28. 5. 2025, konkrétně nechť soudu předloží důkazy k prokázání svého tvrzení, že řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, zejména jeho příjmovou a výdajovou stránku, jakým způsobem tyto částky ověřovala, uvedla, že žádné další důkazy nemá. Současně byla soudem poučena, že pokud uvedené důkazy neoznačí, vystavuje se nebezpečí neúspěchu v daném řízení. S ohledem na shora uvedené tedy žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když vycházela pouze z informací o klientovi, kde je uvedeno, že jeho příjmy jsou ve výši 28 000 Kč a jeho výdaje činní celkem 19 914 Kč. Soudu tedy nebyly doloženy žádné důkazy, které by prokázaly příjmy žalovaného ani, že by byly nějak ověřovány jeho výdaje. Žalobkyně si nevyžádala žádné doklady, z nichž by vyplývalo, jaké jsou jeho skutečné výdaje, tedy jaké hradil náklady na bydlení, resp. jaké byly jeho platby na energie či SIPO, dopravu a kolik vynaložil na stravu či na domácnost. K prověření těchto údajů byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku. Z uvedeného je zjevné, že u žalovaného nebyly dostatečně ověřeny jeho příjmy a výdaje. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o. z. neplatná. Nad to soud podotýká, že žalobkyně, přes výzvu soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. učiněnou při jednání soudu dne 28. 5. 2025, nepředložila ani písemnou smlouvu o úvěru, kterou měla právní předchůdkyně žalobkyně uzavřít s žalovaným a kterou mu měla zaslat do jeho online účtu. S ohledem na nesplnění výzvy soudu nebyl prokázán obsah takovéto smlouvy. Soud se jím však více nezabýval, když smlouvu posoudil jako neplatnou (viz odůvodnění shora).

23. Soud má však za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 13. 4. 2023 částku 40 000 Kč a dne 14. 4. 2023 částku 20 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný na tuto částku uhradil celkem 8 700 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětná pohledávka byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, ta je ve smyslu § 1879 o.z. oprávněna požadovat tento nárok. Žalobkyně má nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 51 300 Kč. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni ve smyslu § 1970 o.z. zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 300 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení. Soud přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení až od tohoto data, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky až dopisem ze dne 29. 4. 2024 (uvedená zásilka byla odeslána 30. 5. 2024), ve kterém vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dní ode dne doručení předmětného oznámení o postoupení pohledávek. Soud vycházel z domněnky doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb třetí pracovní den po odeslání ve smyslu § 573 o.z., žalovaný tedy měl nejpozději 14. 6. 2024 uhradit dlužnou částku, vzhledem k tomu, že tuto neuhradil, dostal se následující den do prodlení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

24. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl z důvodu, že smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla platně uzavřena, a to konkrétně co se týká nároků na úhradu úroků, zákonných úroků z prodlení nad rámec přiznaných (viz odůvodnění 22 tohoto rozsudku) a dalších poplatků (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 11 235,86 Kč. Náklady žalobkyně v plné výši sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 312 Kč a z odměny advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 4 úkony po 3 420 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne 28. 5. 2025), 3 paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 1 paušální náhradu po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025. Soud taktéž přiznal žalobkyni náhradu cestovních výdajů vynaložených za cestu k soudnímu jednání dne 28. 5. 2025, a to za cestu osobním automobilem z , obec, ke zdejšímu soudu a zpět (tj. cesta tam i zpět 44 km) dle § 157 a 158 zákona č. 262/2006 Sb. ve výši 316,63 Kč (osobní automobil Toyota, C-HR AX1T, spotřeba dle TP 3,9 l/100 km, palivo benzín, cena 35,80 Kč na 1litr, sazba zákonné náhrady 5,80 Kč/1km, počet km 44 dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu za promeškaný čas v souvislosti s nařízeným jednáním, a to za 4 půl hodiny po 150 Kč, v celkové výši 600 Kč v souladu s § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025. Soud taktéž přiznal žalobkyni daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jehož je zástupce žalobkyně plátce, a to ve výši 3 348,79 Kč, tj. náklady v celkové výši činí 21 607,42 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 67 992,97 Kč s příslušenstvím a soud vyhověl žalobě co do částky 51 300 Kč s příslušenstvím, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud „neúspěch“ žalobkyně ve výši 24 %, od jejího „úspěchu“ ve výši 76 %. Žalovaný, který ve sporu převážně neuspěl, je tak povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů ve výši 52 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 21 607,42 Kč, představující celkové náklady řízení, částku 11 235,86 Kč, přičemž její zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Nad to soud podotýká, že soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za podání ze dne 11. 12. 2024, když skutečnosti v něm uvedené měly být již obsahem bezvadné žaloby. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku pod bodem III. tohoto rozsudku).