4 C 192/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 42 645,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 188,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 188,50 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 15 456,56 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 814,21 Kč za období od 29. 1. 2024 do 12. 5. 2025, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 40 966,06 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 777,56 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 268,67 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, , Jméno advokátky, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 42 645,06 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích tohoto rozsudku. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, odštěpný závod společnosti , právnická osoba, SA, IČO , IČO, , se sídlem , adresa, působící v České republice (dále jako „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně otevřela žalovanému úvěrový účet č. , hodnota, a poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý revolvingový úvěr dle sjednaných podmínek upravených ve smlouvě, a to měsíčními splátkami vždy ke dni jejich splatnosti, a to ve výši minimálně 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Počet splátek pak závisí na výši vyčerpaných peněžních prostředků z úvěrového rámce a výši úhrad žalovaného. Ještě před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem právní předchůdkyně žalobkyně získala částku disponibilních zdrojů a dospěla k závěru, že lze úvěr žalovanému poskytnout. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva a v souladu se smlouvou a čl. 3. bod 3.2. písm. a) produktových podmínek, prohlásila poskytnutý úvěr za splatný v celé výši, a to ke dni 30. 9. 2024, z důvodu prodlení se splátkou. Žalovaný celkem načerpal částku ve výši 62 472,50 Kč a na uvedenou částku uhradil 35 284 Kč. Následně byla předmětná pohledávka postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný obeznámen. Žalovaný ničeho na dlužnou částku (částku 40 966,06 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 1 679 Kč, částku 6 814,21 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 12,75 % ročně počítaného z jistiny úvěru od 29. 1. 2024 do 12. 5. 2025, částku ve výši 3 191,13 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne 1. 10. 2024 do 12. 5. 202 a dále smluvní úrok 12,75 % ročně z částky 40 966,06 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 12,75 % ročně z částky 40 966,06 Kč od 13.05.2025 do zaplacení) neuhradil, ač byl předžalobně upomenut.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V předmětné věci soud nařídil jednání na den 4. 3. 2026 s tím, že se žalobkyně z jednání omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se řádně neomluvil, proto bylo jednáno v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. bez jeho účasti.

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Ze žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , z všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek pro revolvingové úvěry a průvodního dopisu ze dne 10. 6. 2021 bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč. Výše měsíční splátky byla stanovena ve výši minimálně 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Žalovaný zde uvedl, že pracuje ve společnosti , právnická osoba, . s příjmem ve výši 27 000 Kč měsíčně, celkovým příjem domácnosti byl uveden ve výši 35 000 Kč a celkové náklady domácnosti byly uvedeny ve výši 8 000 Kč.

5. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od Hello bank! Bylo zjištěno, že žalovaný uvedl v žádosti příjem ve výši 27 000 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně počítala s celkovými příjmy ve výši 35 000 Kč, dále byl žalovaný prověřován v insolvenčním rejstříku bez záznamu. Výše nákladů žalovaného byla uvedena ve výši 8 000 Kč s tím, že žalovaný nehradil žádné jiné splátky úvěru. Splátka nového úvěru činila 2 500 Kč.

6. Z výpisu z úvěrového účtu, výpisu z kartového účtu žalovaného a z platební bilance žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný celkem načerpal částku ve výši 62 472,50 Kč, na tuto částku uhradil celkem 35 284 Kč. Žalovaný nehradil řádně.

7. Z informace o postoupení pohledávky ze dne 20. 11. 2023, ze smlouvy o převodu portfolia, z notářského zápisu – osvědčení o souhlasném prohlášení bylo soudem zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti , právnická osoba, SA, IČO , IČO, , na žalobkyni. O uvedené skutečnosti byl žalovaný informován.

8. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a podmíněného odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 17. 8. 2024, výzvy k úhradě dluhu ze dne 30. 9. 2024 a z poštovního podacího archu ze dne 4. 10. 2024 bylo soudem zjištěno, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky a byl vyzýván k její úhradě. Byl vyrozuměn o zesplatnění dluhu a vyzván k úhradě celé dlužné částky nejpozději do 30. 9. 2024.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 15. 5. 2025 včetně poštovního podacího archu z téhož dne má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného předžalobně upomenula k úhradě dlužné částky.

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 1879 a násl. o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn co do částky 27 188,50 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, když žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, když právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 o spotřebitelském zákoně.

20. Pokud jde o úvěruschopnost žalovaného, uvedla žalobkyně, že tuto ověřila právní předchůdkyně žalobkyně lustrací v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky s negativním výsledkem. Dále uvedla, že výše čistého měsíčního příjmu žalovaného byla 27 000 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně počítala s celkovými příjmy ve výši 35 000 Kč. Výše nákladů žalovaného byla uvedena ve výši 8 000 Kč s tím, že žalovaný nehradil žádné jiné splátky úvěru. Splátka nového úvěru činila 2 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost, když si neověřila výši tvrzeného příjmu žalovaného ani příjmy dalších členů domácnosti (pracovní smlouvou, výplatními pásky, mzdovým výměrem apod.). Pokud jde o výdaje, měla za to, že žalovaný spolu s ostatními členy domácnosti vynakládá na svoji domácnost částku 8 000 Kč, tuto skutečnost taktéž nikterak neověřovala. Soud tak uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, tedy že s péčí řádného hospodáře neprověřila příjmy a výdaje žalovaného tak, aby měla za osvědčené, že je žalovaný schopen úvěr uhradit. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, nemohl ji soud poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. v tom směru, že neunáší důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného ještě před uzavřením úvěrové smlouvy. V důsledku této skutečnosti je v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná, neboť žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, porušila v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem donucující ustanovení uvedeného zákona.

21. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, když tato předmětnou pohledávku ve smyslu § 1879 o.z. postoupila na žalobkyni, a to z titulu bezdůvodného bohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 62 472,50 Kč, žalovaný na tuto částku uhradil celkem 35 284 Kč, je tak povinen vydat žalobkyni částku ve výši 27 188,50 Kč. Soud taktéž přiznal žalobkyni právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 188,50 Kč od 1. 10. 2024 (když právní předchůdkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky do 30. 9. 2024 dopisem ze dne 17. 8. 2024) dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný tak nejpozději 30. 9. 2024 měl uhradit dlužnou částku, avšak tak neučinil a od následujícího dne je v prodlení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.

22. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru a tím i všech doprovodných ujednání včetně ujednání o úrocích a poplatcích (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 268,67 Kč, přičemž tato částka představuje 27,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 706 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 645,06 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Celkem tak náklady žalobkyně činily 4 610 Kč, žalobkyni pak byla přiznána částka ve výši 1 268 Kč (zaokrouhleně), kterou soud uložil žalovanému uhradit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř) a na zákonné místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.