4 C 21/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: právnická osoba s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , LL.M. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupen advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 151 540,96 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 45 674,19 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 24 979,02 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 149 640,96 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 674,19 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 105 866,77 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 105 866,77 Kč za období od 30. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 33 092,48 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala zaplacení pohledávky ve výši 151 540,96 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 15. 11. 2021 s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , číslo, , jejíž součástí jsou úvěrové podmínky. Žalovaný byl v souladu se smlouvou o revolvingovém úvěru a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se zavázal takto poskytnutý revolvingový úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.17 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 493 344,23 Kč. Celkem pak uhradil 387 477,46 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, když posuzovala příjmovou i výdajovou stránku žalovaného a další významné skutečnosti. Žalobkyně taktéž nahlížela do externích registrů k poměrům žalovaného. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 29 000 Kč, z životního minima ve výši 3 860 Kč měsíčně, jiných splátek dluhů ve výši 10 219 Kč měsíčně. S výdaji uvedenými žalovaným ve výši 24 000 Kč měsíčně již žalobkyně nekalkulovala (částka vyškrtnuta v tabulce). Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého práva a okamžitě zesplatnila zbývající dluh ke dni 15. 11. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil svůj dluh, žalobkyně po něm požadovala částku ve výši 151 540,96 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 149 640,96 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu příslušenství, a to kapitalizovaný úrok ve výši 24 979,02 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 149 640,96 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 101,39 Kč od 30. 11. 2023 do 19. 2. 2024 a zákonný úrok z prodlení z částky 151 540,96 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení ve výši 15 %. Žalovaný ničeho neuhradil, ač byl předžalobně upozorněn.

2. Žalovaný s podanou žalobou projevil nesouhlas a žádal její zamítnutí. Uvedl, že nárok žalobkyně je neoprávněný s odkazem na skutečnost, že smlouva o úvěru byla uzavřena za aktuální právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru, která ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, avšak žalobkyně tuto skutečnost řádně nesplnila a žalovaný se v důsledku toho dostal do tíživé finanční situace. Žalobkyně řádně nezjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, jakož ani neověřovala další závazky žalovaného. Vzhledem k porušení této povinnosti žalobkyně je předmětná smlouva absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. Žalovaný je v takovém případě povinen vrátit pouze bezdůvodné obohacení ve výši poskytnuté jistiny, a to v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se tak nemohl ocitnout v prodlení s jakoukoliv platbou a žalobní návrh je proto nedůvodný.

3. V předmětné věci soud nařídil jednání, při kterém bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného i jeho zástupce ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když se žalovaný i jeho zástupce řádně omluvili a tento postup sami navrhli.

4. Na začátku jednání, ještě před samotným zahájením jednáním ve věci samé, vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět, a to do částky 45 674,19 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 24 979,02 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 149 640,96 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 674,19 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení s ohledem na předběžný právní názor soudu v tom směru, že se soudu nárok jeví jakožto bezdůvodné obohacení, když nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.

5. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby (viz bod 4 rozsudku) soud ve smyslu § 96 odst. 1-4 o.s.ř. řízení částečně zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

6. Soud po provedené dokazování dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:

7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , číslo, ze dne 15. 11. 2021, úvěrových podmínek o flexibilní půjčce, informací o pojištění schopnosti splácet a pojištění osobních věcí a zneužití karty a z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo soudem zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně. Žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit a zaplatit za to úroky. Sjednaný finanční rámec činil 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.17 % z výše sjednaného rámce.

8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo soudem zjištěno, že žalobkyně celkově poskytla žalovanému částku ve výši 493 344,23 Kč. Žalovaný celkem vrátil částku ve výši 387 477,46 Kč.

9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta a z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný žádá o poskytnutí revolvingového úvěru ve výši 150 000 Kč s tím, že je svobodný, má vlastní byt nebo dům, nemá žádné děti. Měsíční příjem žalovaného činní 29 000 Kč a plyne ze zaměstnaneckého poměru. Výdaje žalovaného na domácnost činní 18 000 Kč. Dále žalovaný prošel kladně externími registry. Žalovaný má několik půjček.

10. Z přehledu pohybu na běžné účtu žalovaného bylo zjištěno, že v srpnu 2021 byly příjmy žalovaného ve výši 32 000 Kč (z toho příjem ve výši 2 200 Kč byl z titulu půjčky), jeho výdaje pak činily 37 754 Kč, v září 2021 činily příjmy žalovaného částku ve výši 65 328 Kč (není však patrno z čeho plyne příjem ve výši 42 000 Kč), výdaje žalovaného činily 68 308 Kč. V říjnu 2021 činily příjmy žalovaného částku ve výši 46 359 Kč (z toho částka ve výši 20 000 Kč plynula z půjčky u společnosti Kofidis) a jeho výdaje činily částku 45 413 Kč. V listopadu 2021 jeho příjmy činily 26 460 Kč a výdaje 25 949 Kč, výpis je pouze do 15. 11. 2021.

11. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 15. 11. 2023 včetně podacího archu ze dne 16. 11. 2023 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k vrácení dlužné částky ve výši 166 921,13 Kč, a to ve lhůtě 14 dní ode dne sepsání této výzvy. Předmětná výzva pak byla žalovanému odeslána dne 16. 11. 2023.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 5. 12. 2023 včetně poštovního podacího archu má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného předžalobně upomenula k úhradě dlužné částky.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn co do částky 105 866,77 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, jak nakonec sama žalobkyně požadovala, když žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě č. , číslo, ze dne 15. 11. 2021 uzavřené mezi účastníky.

22. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Z výpisu z účtu žalovaného plyne, že jeho průměrný měsíční příjem činní 24 000 Kč měsíčně a nikoliv 29 000 Kč měsíčně, jak je uvedeno v dokumentu potvrzení o bonitě klienta (ze kterého žalobkyně vycházela). Z výpisu z účtu jasně plyne, že výdaje žalovaného přesahují jeho příjmy, navíc příjmy jsou z poměrné části tvořeny dalšími úvěry. Pokud jde o výdaje, žalobkyně vycházela pouze z životního mimina a nákladů na další půjčky, částku ve výši 18 000 Kč, respektive 24 000 Kč, kterou uvedl žalovaný (jakožto výdaje na domácnost) nikterak nezapočítala (viz doplnění žaloby na l.č. , číslo, spisu). Nad to soud podotýká, že z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně jakkoliv výdaje žalovaného podrobila kritickému posouzení. Životní minimum není částka, s níž by bylo možné dlouhodobě vystačit, i pokud by stačila na jídlo, nelze předpokládat, že by žalovaný v následujících 4 letech nepotřeboval žádné výdaje na ošacení, léky, na kulturu, sport či zábavu.

23. Za této situace byla žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat nejen příjmy žalovaného, ale zejména jeho výdaje a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. K takovému přezkoumání však nedošlo. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 11. 2021 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná. Navíc nakonec sama žalobkyně požadovala po žalovaném uhrazení pouze dlužné částky ve výši coby bezdůvodného obohacení.

24. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného bohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Což ostatně žalobkyně nakonec učinila, když vzala svoji žalobu částečně zpět (viz bod 4 rozsudku) a požadovala na žalovaném pouze vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 493 344,23 Kč, žalovaný na tuto částku uhradil celkem 387 477,46 Kč, je tak povinen vydat žalobkyni částku ve výši 105 866,77 Kč. Soud taktéž přiznal žalobkyni právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 105 866,77 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co se týká zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že na tento má žalobkyně nárok, když dopisem ze dne 15. 11. 2023 (jeho odeslání žalobkyně prokázala předloženým podacím archem s datem 16. 11. 2023) vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 14 dní ode dne vyhotovení předmětné výzvy. Žalovaný tak nejpozději 29. 11. 2023 měl uhradit dlužnou částku, avšak tak neučinil a od 30. 11. 2023 je v prodlení. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že pokud je smlouva neplatná z důvodu porušení ustanovení § 86 odst. 1 téhož zákona, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Co se týká lhůty přiměřené možnostem spotřebitele, tu je nutno vykládat tak, že se jedná o lhůtu, kterou určí věřitel ve výzvě k plnění. Pokud se dlužník v nějaké době, bez zbytečného odkladu, proti této lhůtě nevymezí a nevyvolá o této lhůtě spor (tím je myšleno spor před zahájením řízení o žalobě o plnění), pak se předpokládá, že lhůta obsažená ve výzvě není mezi účastníky sporná a že odpovídá požadavku zákona, tedy, že je přiměřená možnostem spotřebitele. Žalovaný se proti výše uvedené lhůtě nikterak nevymezil, ve stanovené lhůtě neplnil, a proto se dostal do prodlení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (soud po částečném zpětvzetí žaloby přiznal žalobkyni nárok v plném rozsahu), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33 092,48 Kč. Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 294 Kč a z odměny advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 4 úkony po 5 340 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby a účast na jednání soudu dne 5. 6. 2024), 4 paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud taktéž přiznal žalobkyni náhradu cestovních výdajů vynaložených za cestu k soudnímu jednání dne 5. 6. 2024, a to za cestu osobním automobilem z , adresa, ke zdejšímu soudu a zpět (tj. cesta tam i zpět 40 km, zástupce žalobkyně přesunul své sídlo do , obec, , nicméně požaduje cestovné pouze v rozsahu 40 km) dle § 157 a 158 zákona č. 262/2006 Sb. ve výši 300,88 Kč (osobní automobil VW, Passat, spotřeba dle TP 4,9 l/100 km, palivo nafta, cena 38,70 Kč na 1litr, sazba zákonné náhrady 5,60 Kč/1km, počet km 40 dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu za promeškaný čas v celkové výši 200 Kč v souladu s § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a to za cestu k výše uvedenému jednání (tam a zpět), kdy jedna cesta vždy trvala jednou 30 minut, tj. 2 cesty (tam a zpět) po 100 Kč, tj. celkem 200 Kč. Soud taktéž přiznal žalobkyni daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jehož je zástupce žalobkyně plátce, a to ve výši 4 737,60 Kč. Nad to soud podotýká, že žalobkyni přiznal náhradu za soudní poplatek pouze ve výši 5 294 Kč, když žalobkyně vzala svoji žalobu částečně zpět. Soudní poplatek tak proto činní částku pouze 5 294 Kč, avšak v souladu s § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. soud přeplatek nevrací (rozdíl soudního poplatku činní 768 Kč, vrací se pak snížený poplatek o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, v daném případě se proto nevrací ničeho). Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách, k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).