4 C 221/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Bílou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 108 303,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 108 303,56 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 604,86 Kč, s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 107 303,56 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 107 303,56 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 26 324,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti právnická osoba podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne datum. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 113 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty a čerpané prostředky byl povinen splácet měsíční minimální splátkou spolu se sjednaným úrokem z úvěru ve výši 23,99 % ročně a poplatky. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou svých závazků a původní věřitel proto využil svého práva a dluh z daného úvěru prohlásil za splatný ke dni 10. 12. 2019. K tomuto dni činil dluh žalovaného z této smlouvy 119 908,42 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 107 303,56 Kč, poplatků ve výši 1 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 11 604,86 Kč. Protože žalovaný na svůj dluh právnímu předchůdci žalobkyně neuhradil ničeho, byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobkyni.

2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne datum za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 113 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný úvěr čerpal, dostal se však s hrazením splátek do prodlení, a proto právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a ke dni 10. 12. 2019 prohlásil celý úvěr za splatný. K tomuto dni činil dluh žalovaného z výše uvedené smlouvy částku 119 908,42 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 107 303,56 Kč, poplatků ve výši 1 000 Kč a smluvního úroku ve výši 11 604,86 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum má dále soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, a to včetně příslušenství, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 8. 2020. Z podkladů pro soudní řízení a upomínky před podáním žaloby ze dne 21. 8. 2020, má soud za prokázané, že žalovaný dosud na svůj dluh neuhradil ničeho.

4. Právně byla věc posouzena s ohledem na ust. § 3077 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.„) dle ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. z.), když v dané věci se jedná o závazkový vztah mezi účastníky, kdy smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžité prostředky vrátit a zaplatit úroky z úvěru. Obchodní zákoník tento právní poměr vzniklý mezi účastníky řadí mezi tzv. absolutní obchody (§ 261 odst. 3 písm. d) obch. z.), a proto se právní vztahy vzniklé smlouvu o úvěru řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků, tj. zda je žalovaný podnikatelem či nikoli. Dle ust. § 502 odst. 1 obch. z. se pak řídí výše úroků z úvěru. Podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle ust. § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle ust. § 524 odst. 1, 2 obč. zák. může věřitel svoji pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přecházejí i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 497 obch. z. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 113 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splácet, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru a poplatků, avšak svoji povinnost vyplývající z daných smluv však řádně neplnil. Proto původní věřitel prohlásil úvěr ke dni 10. 12. 2019 za splatný a následně dlužnou částku i s příslušenstvím postoupil za žalobkyni. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru a poplatků. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, vyhověl soud tímto rozsudkem s odkazem na citovaná zákonná ustanovení žalobě, a to včetně nároku na zaplacení úroků a úroků z prodlení, které žalobkyně požaduje řádně dle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., to vše ve spojení s ust. § 3028 odst. 3 o. z. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 324,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 416 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 5 460 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 této vyhlášky v částce 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 17 280 Kč částkou 3 628,80 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.