4 C 23/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 12 281,56 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zaplacení částky 781,56 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 11 399 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 500 Kč od 16. 7. 2024 do 19. 8. 2024 a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 500 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 500 Kč od 27. 6. 2024 do 15. 7. 2024 a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 124,86 Kč, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 281,56 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh zdůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 26. 4. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byl formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalovaný obdržel úvěr ve výši 13 500 Kč. Smlouvu žalovaný uzavřel v elektronické podobě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkově částku 19 539 Kč spolu s příslušenstvím do 26. 5. 2023. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet, avšak poskytnutou částku nevrátil. Dne 18. 7. 2022 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek, čímž došlo ke dni 26. 6. 2024 k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil dne 19. 8. 2024 částku ve výši 2 000 Kč, avšak ve zbytku již žalobkyni ani přes její výzvy na předmětnou pohledávku neuhradil ničeho. Žalovaný neuhradil ničeho i přes předžalobní upomenutí.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním došlým soudu dne 25. 2. 2025 vzala, po výzvě soudu k doplnění, žalobkyně podanou žalobu v části, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení smluvního úroku ve výši 11 399 Kč a smluvní pokuty ve výši 781,56 Kč zpět.

4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 4. 2023 a formuláře pro standardní (předsmluvní) informace s spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 13 500 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených, a to bankovním převodem této částky na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím splatit do 26. 5. 2023.

6. Z potvrzení o provedení transakce ČSOB ze dne 3. 7. 2024 má soud za prokázané, že dne 26. 4. 2023 žalovaný na svém bankovním účtu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, obdržel částku ve výši 13 500 Kč.

7. Z oznámení , právnická osoba, . ze dne 14. 2. 2025 má soud za prokázané, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný.

8. Ze společného prohlášení smluvních stran ze dne 14. 6. 2024 o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovaným, a to na základě uzavřené dílčí smlouvy o postoupení pohledávek.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního oddacího archu ze dne 2. 7. 2024, soud zjistil, že postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 1. 7. 2024, současně byl vyzván, nechť dlužnou částku uhradí do 10 dní po obdržení dopisu.

10. Z upomínek ze dne 31. 5. 2023, ze dne 5. 6. 2023, ze dne 15. 6. 2023, ze dne 25. 6. 2023 a předžalobní výzvy k plnění ze dne 14. 10. 2024, včetně podacího archu ze dne 16. 10. 2024 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k uhrazení svého dluhu před podáním žaloby.

11. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, a to že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 13 500 Kč, která mu byla připsána na účet č. , č. účtu, dne 26. 4. 2023. Na tuto částku částečně hradil, a to 2 000 Kč dne 19. 8. 2024. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy,13. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,, o. z.‘‘), dle kterého platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta prvá).

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

19. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“20. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

22. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

25. Podle § 1968 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

26. Jelikož ve věci došlo ke zpětvzetí žaloby dříve, než začalo jednání a nebylo tak třeba zjištění, jestli žalovaný se zpětvzetím žaloby z vážných důvodů nesouhlasí, postupoval soud podle § 96 odst. 2 věta prvá, odst. 4 o. s. ř. a řízení v této části zastavil (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

27. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy, neboť úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé nahlížení do příslušných registrů, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně neposoudila důkladně úvěruschopnost spotřebitele a jeho objektivní možnost daný úvěr splatit. Právní předchůdkyně žalobkyně se žádným způsobem nezabývala jakýmikoliv příjmy či výdaji žalovaného, jeho rodinnou, a především finanční situací. Soud tak má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neprověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 4. 2023 je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku neplatná.

29. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, se může žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 26. 4. 2023 částku 13 500 Kč, jež byla převedena na jeho bankovní účet, na kterou žalovaný dne 19. 8. 2024 uhradil 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětná pohledávka byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, tato je ve smyslu § 1879 o.z. oprávněna požadovat tento nárok. Žalobkyně tak má nárok na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 11 500 Kč. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni ve smyslu § 1970 o.z. zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 500 Kč od 16. 7. 2024 do 19. 8. 2024 a dále z částky 11 500 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení. Soud přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení až od tohoto data, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky až dopisem ze dne 1. 7. 2024, ve kterém vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dní ode dne doručení předmětného oznámení o postoupení pohledávek, když tato byla odeslána 2. 7. 2024. Soud vycházel z domněnky doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb třetí pracovní den po odeslání ve smyslu § 573 o.z., žalovaný tedy měl nejpozději 15. 7. 2024 uhradit dlužnou částku, vzhledem k tomu, že tuto neuhradil, dostal se následující den do prodlení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

30. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, konkrétně co se týká nároků na úhradu úroků, zákonných úroků z prodlení nad rámec přiznaných (viz odůvodnění 29 tohoto rozsudku) a dalších poplatků (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).

31. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci neúspěšná jen v nepatrné výši, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 2 252 Kč. Částku 2 252 Kč představuje soudní poplatek ve výši 800 Kč a odměna za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen „vyhláška“), když z činnosti soudu je známo, že žalobkyně v obdobných věcech podává návrhy opakovaně za pomoci ustáleného vzoru a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky. Nad to soud podotýká, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby včetně zpětvzetí žaloby, když uvedené informace měly být již obsahem bezvadné žaloby a také z toho důvodu, že zpětvzetí žaloby nebylo učiněno z důvodů na straně žalovaného. Dále z odměny a náhrad zástupce žalobkyně 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem IV. tohoto rozsudku).