4 C 242/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 49 870,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 870,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 49 870,22 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 882,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 49 870,22 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 9. 7. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu k službě Twisto účet (dále jen „smlouva“). Touto smlouvou byl žalovanému zřízen platební účet, jehož prostřednictvím mohl platit své faktury a hradit své nákupy uskutečněné online. Žalovaný uznáním dluhu dne 28. 2. 2025 uznal svůj dluh vůči žalobkyni ze smlouvy ve výši 72 370,22 Kč s příslušenstvím, splatný dne 15. 1. 2025, a zavázal se jej splácet ve splátkách 6 500 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný takto uhradil celkem částku 22 500 Kč, která byla započtena na jistinu pohledávky. Žalobkyně se proto žalobou domáhá zaplacení zbylé části dluhu ve výši 49 870,22 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně vyjádřila souhlas v podání doručeném soudu dne 27. 2. 2026, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných listin předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Ze smlouvy k službě Twisto účet soud zjistil, že dne 9. 7. 2018 měli žalovaný a žalobkyně uzavřít smlouvu, na jejímž základě žalobkyně zřídila žalovanému účet, kterým mohl žalovaný disponovat s celkovým finančním limitem, který se odvíjel od vyhodnocení úvěruschopnosti a doložení příjmů žalovaného.

6. Z listiny uznání dluhu a dohoda o postupném splácení soud zjistil, že žalovaný dne 28. 2. 2025 podepsal litinu, ve které prohlásil, že dne 9. 7. 2018 uzavřel se žalobkyní smlouvu o nákupním účtu a z titulu této smlouvy vznikla žalobkyni pohledávka za žalovaným ve výši 72 370,22 Kč se splatností dne 15. 1. 2025. Žalovaný tento dluh výslovně uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej spolu se zákonným úrokem z prodlení splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 500 Kč.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 7. 2025 a z potvrzení podání ze dne 17. 7. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

8. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, ke dni 25. 2. 2025 dlužil žalovaný žalobkyni částku 72 370,22 Kč, přičemž na tento dluh žalobkyni následně ve splátkách uhradil celkem 22 500 Kč, který co do základu a výše uznal.

9. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

10. Podle § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Z uznání dluhu musí vyplývat kdo je činí, vůči komu směřuje, jaký peněžitý či nepeněžitý dluh dlužník uznává a jaká je jeho výše a důvod. Splňuje-li uznání dluhu uvedená kritéria, zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 21 Cdo 6073/2017). Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že uznání dluhu předložené žalobkyní tato kritéria splňuje, když je z něj zřejmé, že uznání činil žalovaný vůči žalobkyni, a zároveň je v něm výslovně uvedeno, že se jedná o dluh ze smlouvy uzavřené účastníky dne 9. 7. 2018, stejně, jako je uvedena jeho výše a splatnost. V řízení tak bylo i s ohledem na pasivní postoj žalovaného, který se ve věci nijak nevyjádřil a proti uznání dluhu ničeho nenamítal, prokázáno, že žalovaný ke dni 28. 2. 2025 dlužil žalobkyni částku 72 370,22 Kč, která byla splatná dne 15. 1. 2025. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 49 870,22 Kč, soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené dle nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 882,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 996 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 870,22 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 650 Kč ve výši 2 236,50 Kč, které soud uložil žalovanému uhradit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř) a na zákonné místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.