4 C 27/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23 166 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 838,42 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 838,42 Kč od 22. 3. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplatit částku ve výši 15 327,80 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 933,28 Kč, do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 189,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 604,57 Kč od 27. 2. 2016 do 21. 3. 2016, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 766,15 Kč od 22. 3. 2016 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 136,20 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 346,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 425,43 Kč, úroku ve výši 21 % ročně z částky 11 604,57 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení a úroku ve výši 21 % ročně z částky 1 136,20 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 23 166 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o půjčce. K uzavření první z nich [číslo] došlo dne 19. 2. 2012. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru, když zhodnotila získané informace od žalovaného. Ten byl dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Uvedené informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka. Nad to žalobkyně uvedla, že skutečnosti uvedené v kartě zákazníka žalovaný potvrdil podpisem ve smlouvě o půjčce, když v čl. 12 smluvních podmínek je uvedeno, že žalovaný prohlašuje, že tyto informace jsou dostatečné, úplné, pravdivé a přesné, a že žalovaný je schopen úvěr splácet. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za půjčené peněžní prostředky úrok ve výši 2 043 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně sjednanou v čl. 3 smluvních podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 040 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 293 Kč. Žalovaný se veškeré výše uvedené částky zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 490 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 4. 2013. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 4. 2. 2014. Žalovaný uhradil do postoupení pohledávky celkem částku 8 161,58 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016, o čemž byl žalovaný písemně informován oznámením. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na postoupenou pohledávku již ničeho neuhradila. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 11 604,57 Kč, poplatku ve výši 9 609,85 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 933,28 Kč za období od 12. 2. 2014 (uplynutí týdenní lhůty ode dne splatnosti dluhu) do 26. 2. 2016 (postoupení pohledávky) z částky 11 604,57 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 604,57 Kč za období od 27. 2. 2016 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 346,07 Kč a úrokem ve výši 21 % ročně z částky 11 604,57 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že před uzavřením výše uvedené smlouvy uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 25. 3. 2011 s žalovaným další smlouvu o půjčce [číslo]. Také před uzavřením této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru, když zhodnotila požadované a získané informace od žalovaného. Ten byl dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Uvedené informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka. Nad to žalobkyně uvedla, že skutečnosti uvedené v kartě zákazníka žalovaný potvrdil podpisem ve smlouvě o půjčce, když v čl. 12 smluvních podmínek je uvedeno, že žalovaný prohlašuje, že tyto informace jsou dostatečné, úplné, pravdivé a přesné, a že žalovaný je schopen úvěr splácet. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za půjčené peněžní prostředky úrok ve výši 1 907 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně sjednanou v čl. 3 smluvních podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 394 Kč. Žalovaný se veškeré výše uvedené částky zavázal uhradit v 45 týdenních splátkách po 767 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 2. 2012. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 4. 2. 2014. Žalovaný uhradil do postoupení pohledávky celkem částku 32 549,42 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016, o čemž byl žalovaný písemně informován oznámením. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na postoupenou pohledávku již ničeho neuhradila. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 1 136,20 Kč, poplatku ve výši 815,38 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 425,43 Kč za období od 12. 2. 2014 (uplynutí týdenní lhůty ode dne splatnosti dluhu) do 26. 2. 2016 (postoupení pohledávky) z částky 1 136,20 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 136,20 Kč za období od 27. 2. 2016 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 425,43 Kč a úrokem ve výši 21 % ročně z částky 1 136,20 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení.

2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 7. 6. 2021, č.j. 4 C 27/2021-16, nechť soudu uvede, jakým konkrétním způsobem s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného a uvedené prokáže, zejména nechť doloží samotné výplatní pásky, pracovní a nájemní smlouvy ze kterých (dle jejích informací) byly tyto skutečnosti ověřovány. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 29. 6. 2021 uvedla stejné skutečnosti jako v již podané žalobě. Nad to doložila a shrnula informace obsažené v kartě zákazníka (žalovaného), tj. že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako signalista u společnosti Č dráhy a žije v nájmu. Na základě uvedených skuteční tedy právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu a své stanovisko nezměnila ani ve svém následném písemném doplnění žaloby. Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

5. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným (sama žalobkyně uvedla, že jinými důkazy nedisponuje). Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a, odst. 2 o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.

6. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

7. Ze smlouvy o půjčce [číslo] včetně podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 19. 2. 2012 uzavřena uvedená smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 16 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se pak zavázal vrátit částku ve výši 16 000 Kč spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 040 Kč, úrokem ve výši 2 043 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 293 Kč, a to v 60 splátkách po 490 Kč. V článku 12 podmínek smlouvy je pak uvedeno, že zákazník (žalovaný) potvrzuje, že úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) před uzavřením smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné informace. Žalovaný dále potvrzuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku.

8. Ze smlouvy o půjčce [číslo] včetně podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 25. 3. 2011 uzavřena uvedená smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se pak zavázal vrátit částku ve výši 20 000 Kč spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč, úrokem ve výši 1 907 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 394 Kč, a to v 45 splátkách po 767 Kč. V článku 12 podmínek smlouvy je pak uvedeno, že zákazník (žalovaný) potvrzuje, že úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) před uzavřením smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné informace. Žalovaný dále potvrzuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku.

9. Z karty zákazníka ze dne 19. 2. 2012 bylo zjištěno, že žalovaný bydlí v nájmu. Má jedno nezaopatřené dítě (rok narození 1999) a vlastní motorové vozidlo. Žalovaný také uvedl, že již má půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný pracuje na hlavní pracovní poměr jako signalista u Českých drah. Jeho čistý měsíční příjem je celkem 39 000 Kč (21 000 Kč měsíčně má jako plat z hlavního pracovního poměru a dále částku 18 000 Kč měsíčně má jako jiný příjem). Žalovaný hradí nájemné ve výši 2 300 Kč, telefon 600 Kč, další výdaje za domácnost ve výši 12 000 Kč měsíčně a 6 539 Kč měsíčně splácí na půjčkách nebo hradí na výživném. Jeho použitelný příjem tak činí 17 561 Kč. Dále je zde uvedeno, že informace byly ověřeny z pracovní smlouvy a ze SIPO.

10. Z karty zákazníka ze dne 25. 3. 2011 bylo zjištěno, že žalovaný bydlí v nájmu. Má dvě nezaopatřené děti (rok narození 1994 a 1995) a vlastní motorové vozidlo. Žalovaný také uvedl, že již má půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný pracuje na hlavní pracovní poměr jako signalista u Českých drah. Jeho čistý měsíční příjem je celkem 43 000 Kč (21 000 Kč měsíčně má jako plat z hlavního pracovního poměru a dále částku 8 000 Kč měsíčně má jako jiný příjem a 14 000 Kč jakožto ostatní příjmy domácnosti). Žalovaný hradí nájemné ve výši 3 000 Kč, telefon 400 Kč, další výdaje za domácnost ve výši 12 000 Kč měsíčně a 6 584 Kč měsíčně splácí na půjčkách nebo hradí na výživném. Jeho použitelný příjem tak činí 21 016 Kč. Dále je zde uvedeno, že informace byly ověřeny z pracovní smlouvy, výplatních pásek a ze SIPO.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2016 včetně podacího archu ze dne 11. 3. 2016 a z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť ji uvedený dluh uhradí do 10 dní ode dne obdržení dopisu.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 10. 2020 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že byl žalovaný předžalobně upomenut.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o půjčce, na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému nejprve částku ve výši 20 000 Kč a poté 16 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv vždy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že jí sám žalovaný ve smlouvě potvrdil, že je schopen řádně a včas půjčku splatit. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je signalista a jeho čisté měsíční příjmy se pohybují kolem 40 000 Kč, zatímco jeho výdaje činí asi 21 500 Kč. Žalovaný na výše uvedené dluh vyplývající ze smlouvy ze dne 19. 2. 2012 uhradil celkem 8 161,58 Kč a na dluh vyplývající ze smlouvy ze dne 25. 3. 2011 uhradil celkem 32 549,42 Kč. Následně došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 26. 2. 2016, který byl odeslán 11. 3. 2016. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 10 dní ode dne doručení výzvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, byl k její úhradě vyzýván také předžalobní upomínkou.

14. Soud věc posoudil vzhledem k tomu, že smlouvy o půjčce byly uzavřeny v roce 2011 a 2012, jako půjčku uzavřenou podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to s ohledem na znění § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“).

15. Podle § 657 občanského zákoníku platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

16. Podle § 1 zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění do 31. 12. 2013 (dále také„ zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1) a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem (dále jen„ spotřebitelský úvěr“).

17. Podle § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

18. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 19. Soud ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku přihlédne ze zákonné povinnosti k neplatnosti právního úkonu, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

20. Podle § 451 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 457 občanského zákoníku je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

21. S ohledem na skutečnost, že k postoupení pohledávek došlo dne 26. 2. 2016, je třeba na daný vztah nutno aplikovat o.z. Podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 7 838,42 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smluv o půjčce. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru výše uvedený zákon upravuje práva a povinnosti související mj. i s půjčkou poskytnutou spotřebiteli věřitelem. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle § 39 občanského zákoníku soud přihlédne ze zákonné povinnosti k neplatnosti právního úkonu, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, avšak tuto skutečnost nedostatečně doložila. Ve smlouvě o půjčce, konkrétně v článku 12 podmínek smlouvy je uvedeno, že zákazník (žalovaný) potvrzuje, že jím po skytnuté informace jsou úplné, pravdivé a přesné. Žalovaný dále potvrzuje, že je schopen daný dluh splatit. Dále žalobkyně soudu předložila karty zákazníka, ze kterých plyne, že žalovaný pracuje jako signalista s čistým měsíčním příjmem ve výši 21 000 Kč. V kartě zákazníka je uvedeno, že tato skutečnost byla ověřena z výplatních pásek a pracovní smlouvy, žalobkyně však tyto listiny na výzvu soudu nepředložila. Dále je zde uvedeno, že žalovaný hradí měsíční nájemné ve výši 3 000 Kč, resp. 2 300 Kč. Uvedená skutečnost pak měla být ověřena z nájemní smlouvy, kterou žalobkyně soudu taktéž nedoložila, ač k tomu byla soudem vyzvána. Soud tak nemohl ověřit pravdivost těchto informací. Dále je zde uvedeno, že žalovaný čerpá další půjčky u právní předchůdkyně žalobkyně, na které splácí, příp. spolu s výživným na nezletilé děti/dítě, částku kolem 6 500 Kč měsíčně. Co se týče příjmů žalovaného, tak jsou s ohledem na jeho zaměstnání poměrně vysoké, přitom není zřejmé, z jaké činnosti plyne jím uváděný další příjem ve výši 18 000 Kč, zda je jedná o trvalý příjem či mimořádný přivýdělek. Důvěryhodně nepůsobí ani rozdílná data a počet narození nezaopatřených dětí žalovaného (v první kartě zákazníka je uvedeno, že má nezaopatřené dítě rok narození 1999 a v dalších uvádí dvě nezaopatřené děti s rokem narození 1994 a 1996). Nad to soud podotýká, že právní předchůdkyně žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by prověřila databáze bankovních a nebankovních klientských informací a dalších registrů. Soud tak má za to, že se právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zabývala příjmy a výdaji žalovaného ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a nedostála tak své zákonné povinnosti. Proto soud došel k závěru, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, což odporuje zákonu, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 39 občanského zákoníku. Nad to soud podotýká, že cílem uvedené právní úpravy je nejenom ochrana spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků a ochrana předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek, ale také ochrana celé společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí spotřebitelů. Proto je nutné řádným způsobem zkoumat úvěryschopnost zákazníků a poskytnuté informace si řádně ověřovat.

24. S ohledem na to, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému při podpisu smlouvy částku 16 000 Kč na základě neplatné smlouvy o půjčce ze dne 19. 2. 2012 (smlouvy o spotřebitelském úvěru), došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen vydat podle 2991 odst. 1 o.z. Žalovaný uhradil do postoupení pohledávky celkem částku 8 161,58 Kč, poté již ničeho. Žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném zbývající dlužnou částku, když předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. o.z. Soud proto vyhověl žalobě pouze částečně, a to co do částky ve výši 7 838,42 Kč. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení z této částky, a to za období od 22. 3. 2016 do zaplacení podle § 1970 o.z. ve výši 8,05 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala jednak kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 11 604,57 Kč ve výši 1 933,28 Kč za období od 12. 2. 214 (uplynutí týdenní lhůty ode dne splatnosti dluhu) do 26. 2. 2016 (postoupení pohledávky) a dále úrok z prodlení za dobu od 27. 2. 2016 do zaplacení v zákonné výši, avšak žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu poprvé až dopisem ze dne 26. 2. 2016, který byl odeslán dne 11. 3. 2016, v němž mu stanovila 10 denní lhůtu k zaplacení ode dne doručení výzvy, která uplynula dne 21. 3. 2016. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dluhu až 22. 3. 2016. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

25. Co se týče smlouvy ze dne 25. 3. 2011, tak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému při podpisu smlouvy částku 20 000 Kč na základě neplatné smlouvy o půjčce (smlouvy o spotřebitelském úvěru), avšak žalovaný podle tvrzení žalobkyně uhradil celkem 32 549,42 Kč, v důsledku čehož na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení nedošlo.

26. S ohledem na shora uvedené pak soud zamítl žalobu co do částku ve výši 15 327,80 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 933,28 Kč, do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 189,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 604,57 Kč od 27. 2. 2016 do 21. 3. 2016, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 766,15 Kč od 22. 3. 2016 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 136,20 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 346,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 425,43 Kč, úroku ve výši 21 % ročně z částky 11 604,57 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení a úroku ve výši 21 % ročně z částky 1 136,20 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení (výroku II. tohoto rozsudku).

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla úspěšná pouze co do požadované částky ve výši 7 838,42 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 838,42 Kč od 22. 3. 2016 do zaplacení, (tj. ve výši 33,84 %) a neúspěch měly, co do částky 15 327,80 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 933,28 Kč, do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 189,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 604,57 Kč od 27. 2. 2016 do 21. 3. 2016, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 766,15 Kč od 22. 3. 2016 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 136,20 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 346,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 425,43 Kč, úroku ve výši 21 % ročně z částky 11 604,57 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení a úroku ve výši 21 % ročně z částky 1 136,20 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení (tj. 66,16 %), tedy žalovaný by měl nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 32,32 %, nicméně žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.