4 C 280/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 27 661,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 548 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 15. 4. 2021 do 2. 7. 2021 ve výši 116,92 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % ročně z částky 6 548 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 21 113,40 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 377,03 Kč od 15. 4. 2021 do 2. 7. 2021, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 704,40 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 305,67 Kč a úrokem ve výši 8, 25 % ročně z částky 27 252,40 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 27 661,40 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 14. 1. 2016 Úvěrovou smlouvu [číslo] (úvěrová smlouva), jejíž součástí byly úvěrové podmínky. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované na základě porovnání jejích příjmů a výdajů i informací získaných z příslušných databází a dospěla k závěru, že žalovaná je schopna čerpat revolvingový úvěr. Žalobkyně se tedy zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky, a to opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit a uhradit za ně úrok. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena ve výši 4% z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru na pravidelné poplatky jako je poplatek za výpis a dále nepravidelné poplatky jako je poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. Žalovaná v průběhu úvěrového vztahu načerpala celkem 39 200 Kč a uhradila celkem 32 652 Kč, přičemž žalobkyně tuto částku započítala na úrok, poplatky a jistinu. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, využila žalobkyně svého práva a celý úvěr ke dni 31. 3. 2021 zesplatnila a požadovala splacení celého úvěru dopisem ze dne 31. 3. 2021. Žalovaná ničeho neuhradila, a to ani po předžalobním upomenutí. Žalobkyně proto požaduje částku ve výši 27 661,40 Kč, která se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 27 252,40 Kč a poplatků ve výši 49 Kč (představovaný za výpis z účtu), nákladů na vymáhání ve výši 100 Kč (jako součet poplatků za proces vymáhání) a smluvních pokut ve výši 260 Kč (za zaslaný dopis).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu. Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Z návrhu na uzavření úvěrových smluv – Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 14. 1. 2016 včetně úvěrových podmínek, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva ze dne 14. 1. 2016, na základě které žalobkyně poskytla žalované bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem pro žalovanou ve výši 35 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet ve výši 4 % z aktuální dlužné částky měsíčně a zaplatit úrok za půjčené finanční prostředky ve výši 2,19 % měsíčně, resp. 26,28 % ročně. Žalovaná e zavázala splatit poskytnutý úvěr ve 24 splátkách po 1 850 Kč s úrokem 23,17 % ročně. Smluvní strany si ujednaly měsíční poplatek za vedení účtu ve výši 49 Kč. Nedílnou součástí smlouvy pak byly výše uvedené Úvěrové podmínky, které zakotvují oprávnění žalobkyně odstoupit od smlouvy v případě prodlení žalované s úhradou dlužné částky a oprávnění žalobkyně účtovat si smluvní pokutu za porušení smluvní povinnosti a oprávnění požadovat náklady spojené s vymáháním pohledávky. Žalovaná se seznámila s informacemi o spotřebitelském úvěru, což potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná ve smlouvě dále prohlásila, že bydlí v podnájmu, má dosažené učňovské vzdělání, její čistý měsíční příjem činní 13 000 Kč a pracuje od srpna 2012 jako zaměstnanec u zaměstnavatele [právnická osoba] Žalovaná dále uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaná načerpala částku ve výši 39 200 Kč. Žalovaná pak celkem zaplatila žalobkyni částku ve výši 32 652 Kč.

7. Z výpisu SOLUS bylo soudem zjištěno, že žalovaná nemá žádný závazek po splatnosti.

8. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná má čtyři stávající splátkové úvěry s tím, že u prvého hradí částku 620 Kč měsíčně, u druhého 1 935 Kč měsíčně, u třetího hradí 1 000 Kč měsíčně a u čtvrtého 4 920 Kč měsíčně, všechny hradí nepravidelně. Žalobkyně dále vycházela z toho, že žalovaná bydlí v podnájmu s druhem, má jedno dítě, pracuje s měsíčním příjmem ve výši 13 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 22 000 Kč a měsíční výdaje činní 7 000 Kč. Dále žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná splácí ostatním společnostem 2 032 Kč měsíčně. Dále měla být žalovaná lustrována v registru CEE, NRKI, SOLUS, ISIR.

9. Z přípisu ze dne 31. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila dluh žalované ke dni 31. 3. 2021 a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 22. 4. 2021 včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovanou předžalobně upomenula.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 39 200 Kč, žalovaná pak na ni uhradila částku 32 652 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované z údajů, které žalovaná uvedla ve smlouvě, tedy že bydlí v podnájmu, má dosažené učňovské vzdělání, její čistý měsíční příjem činní 13 000 Kč, pracuje od srpna 2012 jako zaměstnanec u zaměstnavatele [anonymizováno] Czech Republic A.s. Žalovaná dále uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost, avšak v úvěrové zprávě je uvedeno, že má žalovaná jednu vyživovací povinnost. Žalobkyně žalovanou lustrovala v několika registrech, a to v registru CEE, NRKI, SOLUS, ISIR. V úvěrové zprávě dále uvedla žalovaná měsíční výdaje domácnosti v částce 7 000 Kč. Rovněž žalovaná uvedla, že příjem ostatních členů domácnosti činí 22 000 Kč. Žalobkyně má další 4 úvěry, na které hradí nepravidelně. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení se splácením výše uvedeného úvěru, žalobkyně zesplatnila celý úvěr a vyzvala ji k jeho zaplacení dopisem ze dne 31. 3. 2021, a to do 14 dní ode dne sepisu předmětného dopisu. Žalobkyně žalovanou vyzvala i předžalobně.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1 zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění do 30. 11. 2016 (dále také„ zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

15. Podle § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.

17. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

18. Podle 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Podle § 1968 věta prvá o.z,, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

1. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 6 548 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalované ohledně jejího příjmu a příjmu další osoby v domácnosti, ač by uvedené jakkoliv ověřila (například pracovní smlouvou či výplatní páskou). Nikterak se nezabývala rozpory uvedenými ve smlouvě a v úvěrové zprávě o tom, že žalovaná má v jednom případně jednu vyživovací povinnost a v druhém případě žádnou. Dále žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná měsíčně hradí na další úvěry částkou 2 032 Kč, ač z úvěrové zprávy plyne, že tyto jsou v dvojnásobné výši. Žalobkyně dále vycházela z nákladů na bydlení ve výši 2 723 Kč, ač je patrné s ohledem na dané místo a čas, že tyto přesahují několikanásobně uvedenou částku. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně řádně nezkoumala majetkové poměry žalované ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. S ohledem na to, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 39 200 Kč na základě neplatné smlouvy o úvěru ze dne 14. 1. 2016, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, které je povinna vydat podle 2991 odst. 1 OZ. Soud však současně zohlednil, že žalovaná uhradila žalobkyni platby ve výši celkem 32 652 Kč. Nedoplatek na skutečně poskytnuté jistině úvěru tedy činí 6 548 Kč. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení, a to z uvedené částky v souladu s ust. § 1970 OZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

21. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud zamítl žalobu co do částky zbývající částky, když požadovaná jistina (bezdůvodné obohacení) byla ze strany žalované částečně uhrazena. S ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu i ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu požadovaného úroku z prodlení a úroku (výrok II.).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Vzhledem k tomu, že soud žalobě vyhověl co do částky 6 548 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 15. 4. 2021 do 2. 7. 2021 ve výši 116,92 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % ročně z částky 6 548 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, byla žalobkyně úspěšná co do 23,70 % svého nároku a neuspěla v rozsahu 76,30 %. S ohledem na to by tak žalované náležela náhrada jejích nákladů ve výši 52,60 %, avšak žalované žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, jak je ve výroku III. rozsudku uvedeno.