4 C 3/2026

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 43 644,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 070 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 12. 4. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 39 574,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 43 644,42 Kč od 25. 11. 2024 do 11. 4. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 39 574,42 Kč od 12. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 43 644,42 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 7. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to v elektronické podobě prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 39 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách, přičemž konečná splatnost úvěru byla sjednána ke dni 18. 6. 2027. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty bezhotovostně převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, dne 7. 6. 2023. Žalovaná však svůj smluvní závazek řádně a včas neplnila, v důsledku čehož se dostala do prodlení se splácením úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěrovou smlouvu dne 24. 11. 2024 vypověděla a tím došlo k zesplatnění celého úvěru, přičemž žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celé dlužné částky ode dne 25. 11. 2024. Pohledávka za žalovanou sestává z nesplacené jistiny úvěru a ze smluvního úroku sjednaného smlouvou o spotřebitelském úvěru, který byl uplatněn za období od poskytnutí úvěru dne 7. 6. 2023 do jeho zesplatnění dne 24. 11. 2024, přičemž kapitalizovaná výše smluvního úroku činí 39 574,42 Kč, vše nejpozději splatné dne 24. 11. 2024, po odečtení provedených plateb ve výši 34 930 Kč. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025. K uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala spotřebitelské úvěry prostřednictvím svých internetových stránek , www stránky, , na nichž se žalovaná registrovala vyplněním elektronického formuláře a pokračovala zadáním dalších požadovaných údajů včetně osobních identifikačních údajů, bankovního spojení, emailové adresy a telefonního čísla. Po provedení registrace byla žalované zpřístupněna smluvní dokumentace včetně předsmluvních informací o spotřebitelském úvěru. Souhlas s uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalovaná stvrdila zadáním jedinečného SMS kódu, který odpovídal verifikační platbě ve výši 1 Kč, čímž učinila závaznou nabídku na uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně tuto nabídku následně akceptovala a žalovanou o schválení úvěru informovala elektronicky, načež došlo k uzavření smlouvy. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované hodnotila na základě údajů poskytnutých žalovanou o jejích příjmech a výdajích, doložených mimo jiné výpisy z bankovního účtu, a zároveň provedla lustraci v dostupných databázích, zejména ISIR, SOLUS a NRKI. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila, ač byla předžalobně upozorněna.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným již v podané žalobě, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo , hodnota, , z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru a z oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že žalovaná měla dne 7. 6. 2023 požádat o poskytnutí úvěru ve výši 39 000 Kč a zavázat se právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku ve výši 115 680 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 2 491 Kč.

6. Z listiny hodnocení klienta, soud zjistil, že příjem žalované ze zaměstnání činní 16 658 Kč, výdaje na živobytí žalované činní 4 860 Kč (s poznámkou životní minimum), náklady na bydlení u rodičů činní 3 915 Kč, tedy celkové výdaje 8 775 Kč, s tím, že volné zdroje mají činit 6 883 Kč (přičemž splátka sjednávaného úvěru měla činit 2 491 Kč). Z formuláře vyplývá, že žalovaná měla být vdaná a nemá žádné děti. Výdaje na dopravu, záliby apod. nebyly žádné. Rovněž pak z litiny vyplývám že žalovaná pracuje u zaměstnavatele v , adresa, .

7. Z výplatní pásky žalované a z potvrzení o provedení transakce vydaných , právnická osoba, . za měsíce únor, březen a duben 2023 má soud za osvědčené, že příjem žalované činil za uvedené měsíce v průměru 16 658 Kč.

8. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI ze dne 25. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaná měla ke dni dotazu celkem šest žádostí u různých finančních institucí, přičemž celková výše její úvěrové expozice činila 672 576 Kč, žalovaná měla kreditní kartu s úvěrovým limitem ve výši 10 000 Kč. V registru nebyl vykázán žádný dluh po splatnosti.

9. Z kopie občanského průkazu má soud za osvědčené, že žalovaná před uzavřením smlouvy předložila právní předchůdkyni žalobkyně svůj osobní doklad a svolila k pořízení kopie tohoto dokladu.

10. Z dokladu o vyplacení úvěru a z výpisu poplatků soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalované dne 8. 6. 2023 částku ve výši 39 000 Kč, a to na účet shodný s účtem žalované, uvedeným v návrhu úvěrové smlouvy.

11. Z oznámení ze dne 24. 11. 2024 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení o zesplatnění úvěru pro žalovanou a vyzvala ji k úhradě částky ve výši 44 684 Kč.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025, společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2025 a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 4. 2025 a z podacího lístku má soud za prokázané, že žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 4. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 5. 4. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala před podáním žaloby žalované předžalobní výzvu s výzvou k úhradě dlužné částky do 3 dnů ode dne doručení.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., má soud za zjištěné, že žalovaná jednala s právní předchůdkyní žalobkyně o poskytnutí úvěru, a že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne 8. 6. 2023 na účet žalované částku 39 000 Kč. Rovněž má soud za prokázané, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částku ve výši 34 930 Kč.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dále se má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

21. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

24. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

25. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 4 070 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem nezjišťovala, zda je žalovaná schopen úvěr řádně splácet, a že si ani od žalované nevyžádala potřebné důkazy k tomuto posouzení, když bylo prokázáno, že neměla pro posouzení úvěruschopnosti žalované k dispozici alespoň základní údaje osobě žalované, jejích příjmech, pravidelných výdajích sociálním a rodinném zázemí, které by mohla porovnat. Je sice pravdou, že žalobkyně měla z výplatních pásek žalované prokázanou výši jejích příjmů, avšak nikoliv výši jejích pravidelných výdajů. Přestože právní předchůdkyně žalobkyně nejméně ze zprávy NRKI zjistila, že má žalovaná závazky ve výši nejméně 672 576 Kč, nezjistila výši splátek těchto závazků. Rovněž právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila žádné údaje o výši nutných výdajů žalované, a to přesto, že již jen z údajů obsažených v hodnocení klienta ve spojení s obsahem osobních údajů žalované vzbuzují pochybnosti o své správnosti, zejména pokud jde o zejména o náklady na bydlení či dopravu do práce. Obdobně nelze předpokládat, že by žalovaná byla schopna vyžít po dobu 4 let jen z životního minima. Žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, řádným způsobem neporovnala výdaje a příjmy žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o. z. neplatná27. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 39 000 Kč převodem na účet v jeho vlastnictví, žalovaná na tuto částku uhradila 34 930 Kč, proto se jedná na straně žalované o bezdůvodné obohacení ve výši 4 070 Kč, které je ve smyslu § 2991 o.z. povinna vydat. Vzhledem k tomu, že pohledávka byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni a žalovaná žalobkyni dlužnou částku dosud nevrátila, je povinna žalobkyni kromě takto poskytnuté jistiny uhradit i zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který však žalobkyni přiznal až za dobu prodlení od 12. 4. 2025, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vydání částky výzvou ze dne 5. 4. 2025 (resp. pouze k této výzvě bylo ze strany žalobkyně předloženo i potvrzení o jejím odeslání), v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 3 dnů, a vzhledem k tomu, že soud vycházel z domněnky doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb třetí pracovní den po odeslání ve smyslu § 573 o.z., žalovaná tedy měla nejpozději 11. 4. 2025 uhradit dlužnou částku, a vzhledem k tomu, že tuto neuhradila, dostala se následující den do prodlení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Zákonný úrok dle citovaného nařízení vlády činil pro uvedené období 12 % ročně, který soud žalobkyni přiznal. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.

28. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná, další nároky nad rámec přiznaného zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

29. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.