4 C 31/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 44 200,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 27 353 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 353 Kč od 28. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplatit žalobkyni 16 847,27 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 5 956,38 Kč od 28. 11. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 26,43 % ročně z částky 28 853,84 Kč od 18. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 937,81 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno a příjmení, , , tituly za jménem, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 44 200,27 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. , číslo, dne 26. 6. 2022. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úroky za půjčené peněžní prostředky a dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbu na celou dobu řádného splácení úvěru. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a úroků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 48 měsíčních splátkách po 1 647 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný nesplácel řádně a včas, když poslední splátka byla z jeho strany uhrazena dne 11. 8. 2022. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 a v souladu se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023, a to s účinností ke dni 28. 7. 2023, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalovaný na dlužnou částku uhradil celkem 1 647 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru úhrady částky ve výši 28 853,84 Kč na jistině, na dlužném úroku za poskytnutý úvěr ke dni zesplatnění částku ve výši 4 455,54 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 890,89 Kč, obchodního úroku ve výši 26,43 % ročně z částky 28 853,84 Kč od 18. 11. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 309,38 Kč od 28. 11. 2022 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na zbývající dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na jejichž základě dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:

5. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, dne 26. 6. 2022 včetně jejího dodatku ze dne 26. 6. 2022, z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 27. 6. 2022, ze základních informací o klientovi, z výpisu z účtu o úhradě 1 Kč a z obsahu zaslané sms od právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 29 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou na celou dobu řádného splácení úvěru. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 79 056 Kč v 48 měsíčních splátkách po 1 647 Kč.

6. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr hradil naposledy dne 11. 8. 2022, přičemž celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku ve výši 1 647 Kč.

7. Z hodnocení klienta zpracovaného pro žalovaného ze dne 26. 6. 2022, kdy požadovaná výše úvěru byla 250 000 Kč, soud zjistil, že si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., s měsíčním příjmem 28 000 Kč. Žalovaný je svobodný. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 8 889 Kč měsíčně, když tato částka se skládá z částky 4 250 Kč počítané jako životního minima žalovaného a výdaji na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 4 639 Kč s tím, že bydlí u rodičů. Žalovaný uvedl, že nemá žádné další dluhy.

8. Z potvrzení o příchozí úhradě na účet žalovaného bylo zjištěno, že dne 10. 3. 2022 byla na účet žalovaného připsána částka 22 779 Kč, dne 8. 4. 2022 částka ve výši 23 408 Kč, dne 10. 5. 2022 částka ve výši 20 458 Kč a dne 10. 6. 2022 částka ve výši 28 750 Kč. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný je bez záznamu v daném registru. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo soudem zjištěno, že žalovaný byl zařazen do kategorie s menším rizikem, lepší segment klientů.

9. Z oznámení ze dne 17. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila poskytnutý úvěr z důvodu prodlení žalovaného. Současně žalovaného vyzvala, nechť dlužnou částku uhradí do 10 dnů od data odeslání oznámení.

10. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023, z přílohy – seznam postoupených pohledávek a z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 11. 8. 2023, když jeho odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 11. 8. 2023.

11. Z výzvy k plnění ze dne 3. 11. 2023 a podacího lístku ze dne 6. 11. 2023 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

20. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v části 27 353 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě č. , číslo, uzavřené mezi účastníky.

22. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Z provedených důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila příjmovou stránku žalovaného. Z přiložených potvrzeních o příjmu žalovaného však plyne, že tyto jsou v průměru v částce 26 000 Kč měsíčně a nikoliv 28 000 Kč měsíčně, jak je uvedeno v dokumentu Hodnocení klienta. Pokud jde o výdaje, spokojila se již pouze s tvrzeními uvedenými v Hodnocení klienta (přičemž z provedeného dokazování ani nevyplynulo, jakým způsobem a kým byl formulář – Hodnocení klienta – vyplněn). Výši výdajů, např. výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) si žalobkyně žádným způsobem neověřovala, a to přesto, že tyto výdaje uvedené žalovaným činily pouze 4 639 Kč měsíčně, což zcela neodpovídá současným poměrům. Z uvedeného je zjevné, že i při základní opatrnosti muselo být právní předchůdkyni žalobkyně zřejmé, že výdaje na bydlení velmi pravděpodobně neodpovídají skutečnosti, a že je tak povinna ověřit pravdivost takového údaje. Obdobně platí i ohledně částky na výživu samotného žalovaného. Z provedených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoliv výdaje žalovaného podrobila kritickému posouzení. Životní minimum není částka, s níž by bylo možné dlouhodobě vystačit, i pokud by stačila na jídlo, nelze předpokládat, že by žalovaný v následujících 4 letech nepotřeboval žádné výdaje na ošacení, léky, na kulturu, sport či zábavu. Jaké prostředky vynakládá na telefon či internet rovněž nebylo zjišťováno (existence telefonu žalovaného a jeho přístup na internet vyplývá ze samotných osobních údajů žalovaného uvedených na smlouvě, na níž uvádí svůj telefon i emailovou adresu). Rovněž aniž by žalobkyně neznala místo výkonu práce žalovaného, nelze se spokojit s informací, že žalovaný nevynakládá žádné prostředky na svoji dopravu do práce. Lze tak uzavřít, že částka 8 889 Kč měsíčně určená na veškerou spotřebu žalovaného, včetně nákladů na bydlení, je nereálná.

23. Za této situace byla žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat nejen příjmy žalovaného, ale zejména jeho výdaje (např. i tím že by si vyžádala výpisy z účtu žalovaného za celé měsíce a nikoliv pouze doklady o výplatě mzdy na účet, doložením inkasa, nákladů na bydlení) a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. K takovému přezkoumání však nedošlo. Soud v této souvislosti poukazuje i na to, že je mu z jeho úřední činnosti známo, že většina žalobkyní soudu předkládaných listin - Hodnocení klienta – obsahuje shodné náklady na živobytí i bydlení, přestože jde o zcela odlišné zájemce o úvěr, což samo o sobě vzbuzuje pochybnost o tom, kdo a na základě jakých informací přehled vyplňuje.

24. V souzené věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace a doklady týkající se pouze jeho příjmů, nicméně podstatné výdaje žalovaného nebyly nijak blíže zjišťovány ani ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

25. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru ze dne 26. 6. 2022 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

26. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného bohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému dne 27. 6. 2022 částku 29 000 Kč, a to na účet, na nějž byla žalovanému vyplácena mzda, a kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni na její výzvu. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení částky (neboť doložila pouze oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 11. 2022, nikoliv však, že by tato výzva byla doručena či alespoň prokazatelně odeslána žalovanému). Za této situace soud vyšel z toho, že celý úvěr byl, byť podle neplatné smlouvy, splatný ke dni 17. 11. 2022 (splátkový kalendář žalovaný převzal dne 28. 6. 2022 spolu s oznámením akceptaci úvěrové smlouvy), neboť si žalovaný musel být vědom, že nejpozději k tomuto dni má úvěr splatit. Ode dne následujícího je pak žalovaný v prodlení i s úhradou bezdůvodného obohacení spočívajícího v přijetí částky 29 000 Kč na základě neplatné úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný do dnešního dne žalobkyni uhradil pouze částku ve výši 1 647 Kč, je nárok žalobkyně oprávněný v rozsahu částky 27 353 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne 28. 11. 2022 do zaplacení, a to ve výši požadované žalobkyní, která neodporuje zákonné výši úroku z prodlení stanovené v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. výrok I.).

27. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 937,81 Kč. Náklady žalobkyně v plné výši se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 769 Kč a dále z odměny advokáta podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 500 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 2 advokátního tarifu a 21% DPH ve výši 378 Kč, tj. celkem 3 947 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 44 200,27 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 27 353 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud „neúspěch“ žalobkyně ve výši 38,12 %, od jejího „úspěchu“ ve výši 61,88 %. Žalovaný, který ve sporu převážně neuspěl, je tak povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 23,76 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 3 947 Kč, představující celkové náklady řízení, částku 937,81 Kč, přičemž její zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).