4 C 34/2026

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 16 335 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 180 Kč od 11. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 155 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 275 Kč od 31. 8. 2024 do 10. 7. 2025, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 095 Kč od 11. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované úhrady částky 16 335 Kč s příslušenstvím, jako nesplacené zápůjčky. Uvedla, že s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytla žalované dne 8. 8. 2024 částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 275 Kč. Smlouva byla uzavřena komunikačními prostředky na dálku, prostřednictvím webové stránky , www stránky, . Žalovaná uhradila na svůj dluh částku ve výši 2 820 Kč, poté již žalobkyni neuhradila ničeho. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalované vyžádala informace o jejích rodinných a majetkových poměrech. Uvedené skutečnosti byly zaznamenány do zákaznické karty. Žalovaná nehradila své splátky řádně a včas a dostala se do prodlení. Splatnost pohledávky nastala ke dni 30. 8. 2024. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalované požaduje uhrazení dlužné jistiny, poplatku za poskytnutý úvěr a smluvní pokutu za období od 31. 8. 2024 do dne vyhotovení návrhu, tj. do 12. 11. 2025, ve výši 4 380 Kč, na uvedenou částku však žalobkyně započetla úhradu ze strany žalované a požaduje jen částku ve výši 1 560 Kč. Žalobkyně též požaduje uhrazení zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalovaná již ničeho neuhradila, ač byla k plnění vyzvána předžalobní upomínkou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu. Žalovaná na výzvu soudu žádným způsobem nereagovala. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 8. 2024 včetně všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že žalobkyně a žalovaná měly uzavřít smlouvu o zápůjčce, v níž se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených, a to na bankovní účet č. , č. účtu, (bankovní účet uvedený ve smlouvě). Žalovaná se měla zavázat žalobkyni do 30. 8. 2024 vrátit poskytnutou částku 10 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 275 Kč.

6. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, ze dne 30. 8. 2024 vyplývá, že žalobkyně poukázala dne 8. 8. 2024 částku 10 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno , Jméno žalované, .

7. Z upomínky ze dne 6. 9. 2024., ze dne 20. 9. 2024 a ze dne 14. 10. 2024 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky.

8. Z předžalobní výzvy a podacího lístku ze dne 3. 7. 2025 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů.

9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

10. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze co do částky 7 180 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 16. 3. 2026, č.j. 4 C 34/2026 - 9, aby dotvrdila, zda a jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalované a aby na prokázání svých tvrzení předložila soudu příslušné listiny. Žalobkyně na tuto výzvu nijak nereagovala. Soud tak uzavírá, že žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru neprověřila úvěruschopnost žalované, v důsledku čehož v souladu s ustanovením § 588 o. z. je smlouva o zápůjčce neplatná, neboť žalobkyně porušila shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Za situace, kdy je smlouva o zápůjčce neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně dne 8. 8. 2024 odeslala na účet žalované uvedený ve smlouvě o zápůjčce částku 10 000 Kč, kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalovaná do dnešního dne žalobkyni uhradila pouze částku 2 820 Kč, je nárok žalobkyně v rozsahu částky 7 180 Kč oprávněný včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 180 Kč od 11. 7. 2025 do zaplacení. Soud přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení až od tohoto data, neboť žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou ze dne 3. 7. 2025, ve které vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů. Soud vycházel z domněnky doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb třetí pracovní den po odeslání ve smyslu § 573 o. z. Žalovaná tedy měla nejpozději 10. 7. 2025 uhradit dlužnou částku, vzhledem k tomu, že tuto neuhradila, dostala se následující den do prodlení. Soud proto přiznal zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v příslušné výši právě od data prodlení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

23. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy o zápůjčce a tím i všech doprovodných ujednání včetně ujednání o výši poplatků za poskytnutí úvěru, o výši nákladů spojených s upomínáním a o smluvní pokutě a co do části zákonného úroku z prodlení (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

24. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když obě účastnice byly ve věci do obdobné míry stejně úspěšné i neúspěšné.