4 C 35/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 97 436,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku ve výši 88 535 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 3 711 Kč za období od 6. 10. 2023 do 15. 1. 2024 počítáno z částky 88 535 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88 535 Kč za období od 16. 1. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8 901,10 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 297,38 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 94 865,64 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 363,94 Kč od 6. 10. 2023 do 15. 1. 2024 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 901,10 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25 009 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení pohledávky ve výši 97 436,10 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 12. 3. 2023 s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , číslo, , jejíž součástí jsou úvěrové podmínky. Žalovaná byla v souladu se smlouvou o revolvingovém úvěru a úvěrovými podmínkami oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se zavázala poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se zavázala takto poskytnutý revolvingový úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 95 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,78 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 96 321 Kč. Celkem pak uhradila 7 786 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, když posuzovala příjmovou i výdajovou stránku žalované a další významné skutečnosti. Žalobkyně taktéž nahlížela do externích registrů k poměrům žalované. Při zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 17 000 Kč, z příjmů ostatních členů domácnosti ve výši 60 000 Kč, z životního minima ve výši 4 470 Kč měsíčně, z životního minima na 1 vyživované dítě ve výši 1 525 Kč, jiných splátek dluhů ve výši 5 500 Kč měsíčně. Taktéž přihlédla k výši splátky schváleného úvěru ve výši 2 365 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého práva a okamžitě zesplatnila zbývající dluh ke dni 21. 9. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila svůj dluh, žalobkyně po ní požadovala částku ve výši 97 436,10 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 94 865,64 Kč, poplatků za pojištění ve výši 470,46 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu příslušenství, a to kapitalizovaný úrok ve výši 16 297,38 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 94 865,64 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 074,94 Kč od 6. 10. 2023 do 15. 1. 2024 a zákonný úrok z prodlení z částky 97 436,10 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 %. Žalovaná ničeho neuhradila, ač byla předžalobně upozorněna.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. V předmětné věci soud nařídil jednání, při kterém bylo jednáno v nepřítomnosti žalované ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když se řádně předvolaná žalovaná bez řádné omluvy k němu nedostavila.

4. Soud po provedené dokazování dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , číslo, ze dne 12. 3. 2023 včetně přílohy č.1, úvěrových podmínek k revolvingovému úvěru, z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo soudem zjištěno, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně. Žalovaná se zavázala takto poskytnutou částku vrátit a zaplatit za to úroky. Sjednaný finanční rámec činil 95 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,78 % z výše sjednaného rámce. Dále je zde uvedeno, že žalovaná je zaměstnána u , jméno FO, s čistým měsíčním příjmem 17 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů rodiny je 60 000 Kč.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo soudem zjištěno, že žalobkyně celkově poskytla žalované částku ve výši 96 321 Kč. Žalovaná celkem vrátila částku ve výši 7 786 Kč.

7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta a z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná žádá o poskytnutí revolvingového úvěru ve výši 95 000 Kč s tím, že je svobodná, bydlí u rodičů, má 1 dítě. Měsíční příjem žalované činí 17 000 Kč a plyne ze zaměstnaneckého poměru. Měsíční příjem ostatních členů domácnosti činí 60 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 26 000 Kč. Dále žalovaná prošla kladně externími registry. Žalovaná má několik půjček.

8. Z posouzení úvěruschopnosti klient a z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované porovnáním příjmové a výdajové stránky žalované, kontrolou žalované v externích registrech SOLUS a NRKI, dále lustrací CEE a ISIR, kdy z těchto registrů jsou shromažďovány klientské informace, jako např. existence závazků, jejich výše, historická platební morálka žalované.

9. Z přehledu pohybu na běžném účtu žalované bylo zjištěno, že v prosinci 2022 byly příjmy žalované ve výši 53 631 Kč, její výdaje pak činily 55 920,36 Kč, v lednu 2023 činily příjmy žalované 111 244,30 Kč (není však patrno z čeho plyne příjem ve výši 42 528,30 Kč) a výdaje žalované činily 104 933,87 Kč, v únoru 2023 činily příjmy žalované 80 346,51 Kč a výdaje žalované činily 87 156,20 Kč, v březnu 2023 činily příjmy žalované 23 418 Kč a výdaje žalované činily 22 374,56 Kč. Na běžný účet byla žalované zasílána mzda v průměrné výši 17 000 Kč.

10. Z dohledání informací o činnosti klienta ze dne 7. 5. 2024 bylo soudem zjištěno, že žalovaná dne 12. 3. 2023 podepsala smlouvu o revolvingovém úvěru elektronicky, a to sms kódem , číslo, , který jí byla zaslán.

11. Z průkazu kartičky zdravotního pojištěnce a občanského průkazu žalované má soud za prokázané, že smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru byla uzavřena právě s žalovanou.

12. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 21. 9. 2023 včetně podacího archu ze dne 22. 9. 2023 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k vrácení dlužné částky ve výši 106 193,61 Kč, a to ve lhůtě 14 dní ode dne sepsání této výzvy. Předmětná výzva pak byla žalované odeslána dne 22. 9. 2023.

13. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 12. 10. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 13. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou předžalobně upomenula k úhradě dlužné částky.

14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn co do částky 88 535 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, když žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě č. , číslo, ze dne 12. 3. 2023 uzavřené mezi účastníky.

23. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně její povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované ještě před uzavřením úvěrové smlouvy, když ani po poučení ve smyslu § 118 a odst. 1 a 3 o.s.ř. při jednání soudu nedoložila důkazy k prokázání skutečností, že posuzovala řádně příjmy a výdaje žalované, když neprokázala, že příjmy ostatních členů žalované jsou ve výši 60 000 Kč, ač z těchto při posuzování měla vycházet, taktéž neprokázala, že se řádně zabývala výdaji žalované ve výši 26 000 Kč, zejména jaké jsou její výdaje na bydlení a další. Přes výzvu soudu a poučení o následcích neprokázání uvedených tvrzení (v tom směru, že její nárok bude posouzen z titulu bezdůvodného obohacení a nikoliv z titulu úvěrové smlouvy) žalobkyně tyto skutečnosti a k nim příslušné důkazy nedoložila. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně porušila svoji zákonnou povinnost, když řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Nad to soud podotýká, že z výpisu z účtu žalované plyne, že její průměrný měsíční příjem činí 17 136 Kč, avšak výdaje tyto příjmy přesahují. Pokud jde o výdaje, žalobkyně vycházela pouze z životního mimina a nákladů na další půjčky, částku ve výši 26 000 Kč, kterou uvedla žalovaná (jakožto výdaje na domácnost) nikterak nezapočítala (viz doplnění žaloby na č.l. 17 spisu). Soud podotýká, že z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně jakkoliv výdaje žalované podrobila kritickému posouzení. Životní minimum není částka, s níž by bylo možné dlouhodobě vystačit, i pokud by stačila na jídlo, nelze předpokládat, že by žalovaná nepotřebovala žádné výdaje na ošacení, léky, na kulturu, sport či zábavu.

24. Za této situace byla žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat nejen příjmy žalované, ale zejména její výdaje a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. K takovému přezkoumání však nedošlo. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru č. , číslo, ze dne 12. 3. 2023 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

25. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného bohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 96 321 Kč, žalovaná na tuto částku uhradila celkem 7 786 Kč, je tak povinna vydat žalobkyni částku ve výši 88 535 Kč. Soud taktéž přiznal žalobkyni právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88 535 Kč od 6. 10. 2023 (tj. po uplynutí 14 denní lhůty ode dne sepsání výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 21. 9. 2023), s tím, že část požadovala žalobkyně kapitalizovanou, a to do 15. 1. 2024 v částce 3 711 Kč a dále soud přiznal její nekapitalizovanou část od 16. 1. 2024 do zaplacení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná tak nejpozději 5. 10. 2023 měla uhradit dlužnou částku, avšak tak neučinila a od následujícího dne je v prodlení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

26. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru a tím i všech doprovodných ujednání včetně ujednání o výši poplatků za pojištění, o výši nákladů spojených s vymáháním a o smluvní pokutě (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 25 009 Kč. Náklady žalobkyně v plné výši se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 3 898 Kč a z odměny advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 4 úkony po 5 020 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby a účast na jednání soudu dne 28. 8. 2024), 4 paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud taktéž přiznal žalobkyni náhradu cestovních výdajů vynaložených za cestu k soudnímu jednání dne 28. 8. 2024, a to za cestu osobním automobilem z , adresa, ke zdejšímu soudu a zpět (tj. cesta tam i zpět 40 km, zástupce žalobkyně přesunul své sídlo do , obec, , nicméně požaduje cestovné pouze v rozsahu 40 km) dle § 157 a 158 zákona č. 262/2006 Sb. ve výši 304 Kč (osobní automobil VW, Passat, spotřeba dle TP 5,2 l/100 km, palivo nafta, cena 38,70 Kč na 1litr, sazba zákonné náhrady 5,60 Kč/1km, počet km 40 dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu za promeškaný čas v celkové výši 400 Kč v souladu s § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu. Soud taktéž přiznal žalobkyni daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jehož je zástupce žalobkyně plátce, a to ve výši 4 616 Kč, tj. náklady v celkové výši činí 30 499 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 97 436,10 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 88 535 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud „neúspěch“ žalobkyně ve výši 9 %, od jejího „úspěchu“ ve výši 91 %. Žalovaná, která ve sporu převážně neuspěla, je tak povinna zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 82 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 30 499 Kč, představující celkové náklady řízení, částku 25 009 Kč, přičemž její zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).