4 C 4/2026

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , adresa o zaplacení 51 390 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 21. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 390 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 5. 8. 2024 do 20. 6. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 51 390 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalobkyně se žalovanou dne 1. 4. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž tuto částku žalobkyně převedla dne 2. 4. 2024 na bankovní účet žalované, a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny úvěru. Žalovaná byla povinna vždy nejpozději k prvnímu dni v měsíci splácet úrok přirostlý za předchozí období, jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela či zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet žalobkyně posoudila na základě doložených výpisů z účtu žalované, žalovaná byla rovněž lustrována v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalovaná porušila svoji povinnost úvěr splácet, o čemž byla žalobkyní opakovaně upomínána a v upomínce ze dne 1. 8. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 4. 8. 2024 a vyzvána k jeho úhradě. Žalobkyně se domáhá zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, smluvního úroku za první měsíc čerpání úvěru ve výši 12 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 30 000 Kč ode dne 5. 8. 2024 do dne 14. 6. 2025 ve výši 9 390 Kč a zákonného úroku z prodlení. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2025, ke dni podání žaloby však na svůj dluh ničeho neuhradila. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby byl její nárok posouzen podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.

2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podané žalobě, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě rovněž vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu, jež má za prokázaný.

5. Soud měl ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 4. 2024 za prokázané, že smlouva měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně se ve smlouvě měla zavázat v případě uzavření smlouvy poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru a žalovaná se měla zavázat poskytnutý úvěr splácet tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti. Jistinu se žalovaná měla zavázat splatit nejpozději ke dni ukončení smlouvy, a to vždy na bankovní účet žalobkyně. Žalobkyně smlouvu podepsala, ale podpis za žalovanou není na smlouvě ani jiné listině připojen, a to ani v elektronické formě.

6. K ověření totožnosti žalované měla žalobkyně k dispozici její občanský průkaz a průkaz pojištěnce.

7. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 1. 4. 2024 žalobkyně zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, částku ve výši 10 000 Kč a dne 2. 4. 2024 žalobkyně zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, částku ve výši 20 000 Kč.

8. Z výpisů z bankovního účtu žalované za měsíce červenec, říjen a prosinec 2023 vyplývá, že žalovaná v těchto měsících měla pravidelný příjem – invalidní důchod ve výši 9 236 Kč měsíčně. Žalovaná si opakovaně zapůjčovala peněžní prostředky od nebankovních subjektů (jako je Cool Credit s.r.o., Rerum finance s.r.o.) a její výdaje pravidelně převyšovaly její příjmy.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 6. 2025 ve spojení s podacím lístkem soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.

10. Z jiných, než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

12. Žalobkyně měla prostřednictvím komunikace na dálku uzavřít se žalovanou dne 1. 4. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Uvedená smlouva nebyla žalovanou podepsána, ani jiným elektronickým znakem nebyla žalovanou potvrzena vůle smlouvu uzavřít. Následně žalobkyně zaslala částku ve výši 30 000 Kč na bankovní účet žalované.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovanou jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

14. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

19. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

20. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

21. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. , právnická osoba, , jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. 145/2010 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 30 000 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy.

25. V daném případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nebylo prokázáno, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně dostatečně neosvědčila, jakým způsobem byla uzavřena úvěrová smlouva. Podpis žalované na smlouvě nebyl připojen ani v písemné, ani v elektronické podobě. Ani z žádného z dalších jednání tvrzených žalobkyní ani předložených listin nelze dovodit, jakou konkrétní smlouvu žalovaná uzavřela a v jakém textovém znění tak případně učinila, tedy že vyslovila souhlas s textem smlouvy, který byl soudu předložen k důkazu. Z tohoto důvodu smlouvu posoudil jako neplatnou dle § 588 o. z.

26. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala na účet žalované celkem částku 30 000 Kč, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 30 000 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl a ve zbylé výši včetně příslušenství nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl (výrok I. a II. rozsudku).

27. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení podle § 1970 o. z., nicméně až za dobu prodlení od 21. 6. 2025, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení finančních prostředků předžalobní upomínkou ze dne 14. 6. 2025, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 3 dny. S ohledem na ust. § 573 o. z. má soud za to, že zásilka byla žalované doručena 17. 6. 2025. Lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 20. 6. 2025 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Výši úroku z prodlení soud přiznal žalobkyni ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

28. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč (zaokrouhleně), přičemž tato částka představuje 16,76 % z jejich celkové výše 12 466 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,38 % a úspěchu žalované v rozsahu 41,62 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 576 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 390 Kč v celkové výši 10 890 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (výrok III. tohoto rozsudku).