4 C 66/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 73 217,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 45 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 600 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplatit žalobkyni 27 617,15 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 449,15 Kč a nadále běžící ve výši 12,75 % ročně z částky 47 509,01 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 13 084,77 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 509,01 Kč od 30. 7. 2024 do 31. 8. 2024 a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 909,01 Kč od 1. 9. 2024, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 651 Kč k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky v celkové výši 73 217,15 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 22. 7. 2022. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 30 866 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 19 508 Kč s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 042 Kč. Celkovou částku ve výši 79 866 Kč odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného ve výši 3 816 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 3 328 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 7. 2024 ve výši 3 322 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku ve výši 3 400 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 47 509,01 Kč na jistině, na dlužném poplatku 25 708,14 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 3 449,15 Kč a nadále běžícího ve výši 12,75 % ročně z částky 47 509,01 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 13 084,77 Kč a nadále běžícího ve výši 15 % ročně z částky 47 509,01 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na jejichž základě dospěl k závěru o skutkovém stavu věci:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 7. 2022 bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným tuto smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 49 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se spotřebitelským úvěrem ve výši 27 050 Kč a pojistné ve výši 3 816 Kč. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 79 866 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 3 328 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 7. 2024 ve výši 3 322 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře.

6. Z tabulky umoření ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na dlužnou částku 3 400 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 8. 9. 2022.

7. Ze zákaznické karty zpracované pro žalovaného vyplněné dne 22. 7. 2022 (požadovaná výše spotřebitelského úvěru byla 60 000 Kč) má soud za prokázané, že si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, rodinném stavu, příjmech a výdajích. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako skladník u společnosti , právnická osoba, s měsíčním čistým příjmem 19 109 Kč. U druhu bydlení je uvedeno spoluvlastník. Odhadované výdaje žalovaného činí 3 000 Kč měsíčně.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 a přílohy ke smlouvě – seznam postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 7. 2024, který byl odeslán 16. 8. 2024. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 105 300,75 Kč, a to do deseti dní ode dne doručení předmětné výzvy.

9. Z výzvy k plnění ze dne 31. 10. 2024 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

10. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Provedenými důkazy bylo zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně zákaznickou kartu podepsanou žalovaným, a to na požadovanou částku spotřebitelského úvěru na částku 60 000 Kč. Zde je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán jako skladník, příjem činí 19 109 Kč měsíčně. Dále žalovaný u bydlení uvedl, že je spoluvlastníkem. Uvedené skutečnosti si právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit příslušnými důkazy, nicméně tyto žalobkyně soudu nedoložila. Dále je v kartě uvedeno, že žalovaný má měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč, není zde však uvedeno, za co konkrétně. Je zřejmé, že žalovaný musí mít daleko vyšší náklady spojené s běžným životem, tedy za jídlo, dopravu atd. A i v případě, že by spoluvlastnil nemovitost, ve které bydlí, taktéž by mu nějaké náklady na bydlení vznikaly. Měsíční náklady na živobytí žalovaného zcela neodpovídající současné době. Nad to soud podotýká, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného nelustrovala například v žádném registru dlužníků. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala majetkové poměry žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, když je zcela očividné, že měsíční náklady žalovaného musí být daleko vyšší než částka 3 000 Kč.

21. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku.

22. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 22. 7. 2022 v hotovosti částku 49 000 Kč. Žalovaný na tuto částku uhradil částku ve výši 3 400 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětná pohledávka byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, ta je ve smyslu § 1879 o.z. oprávněna požadovat tento nárok. Žalobkyně má nárok na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 45 600 Kč. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni ve smyslu § 1970 o.z. zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 600 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení. Soud přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení až od tohoto data, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky až dopisem ze dne 29. 7. 2024 (uvedená zásilka byla odeslána 16. 8. 2024), ve kterém vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dní ode dne doručení předmětného oznámení o postoupení pohledávek. Soud vycházel z domněnky doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb třetí pracovní den po odeslání ve smyslu § 573 o.z., žalovaný tedy měl nejpozději 31. 8. 2024 uhradit dlužnou částku, vzhledem k tomu, že tuto neuhradil, dostal se následující den do prodlení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

23. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, konkrétně co se týká nároků na úhradu úroků, zákonných úroků z prodlení nad rámec přiznaných (viz odůvodnění 22 tohoto rozsudku) a dalších poplatků (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 4 651 Kč. Náklady žalobkyně v plné výši sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 929 Kč a z odměny advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 4 060 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 2 paušálních náhrad po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 a jedné paušální náhrady po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025. Soud taktéž přiznal žalobkyni daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jehož je zástupce žalobkyně plátce, a to ve výši 2 778,30 Kč, tj. náklady v celkové výši činí 18 937,30 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 73 217,15 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 45 600 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud „neúspěch“ žalobkyně ve výši 37,72 %, od jejího „úspěchu“ ve výši 62,28 %. Žalovaný, který ve sporu převážně neuspěl, je tak povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 24,56 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 18 937,30 Kč, představující celkové náklady řízení, částku 4 651 Kč, přičemž její zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).