4 C 75/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: právnická osoba s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 10 403,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 696 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 1 505,98 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 8. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 930,87 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 409 Kč, částky ve výši 1 792,65 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 630,56 Kč k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení celkové částky 10 403,63 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela dne 12. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , bd , adresa, , jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Účelem úvěru bylo financování nákupu spotřebního zboží. Právní předchůdkyně žalobkyně žádost akceptovala a po potvrzení dodání zboží či služby zprostředkovatelem úvěru, na bankovní účet zprostředkovatele úvěru převedla finanční prostředky ve výši odpovídající kupní ceně zvoleného zboží či služby, čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokovou sazbou ve výši 21,54 % ročně a sazbou RPSN ve výši 23,25 % ročně formou 15 pravidelných měsíčních anuitních splátek s variabilním symbolem , var. symbol, po 1 116 Kč s tím, že 1. splátka byla splatná k 17. 8. 2022. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit 16 740 Kč, z čehož částka ve výši 15 510 Kč připadla na úvěr a částka ve výši 1 230 Kč na pojistné. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovanou s odbornou péčí prověřovala její příjmy a výdaje za účelem ověření její úvěruschopnosti. Žalovaná však splátky úvěru pravidelně a včas nehradila, když zaplatila pouze 6 796 Kč. Protože byla žalovaná v prodlení s placením, právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný k 31. 7. 2023 Odstoupením od úvěrové smlouvy požadovala i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně poté postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2023, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná ničeho ani poté nezaplatila. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši 8 201,98 Kč, nesplaceného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 638,87 Kč (představující úrok 21,54 % ročně z nesplacené jistiny úvěru od 21. 3. 2023 do 31. 7. 2023), nesplacených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 492 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 340,90 Kč a nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 800 Kč. Žalobkyně požadovala i smluvní pokutu z nesplacené jistiny 8 201,98 Kč v sazbě 0,1 % denně za dobu od 20. 6. 2023 do 25. 1. 2024 (den předcházející podání žaloby) ve výši 1 792,65 Kč. Žalovaná ničeho nezaplatila, přestože byla o zaplacení upomenuta.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným (sama žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně žádné další dokumenty v předmětné věci nedohledala). Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a, odst. 2 o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.

5. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

6. Ze žádosti/smlouvy o klasickém úvěru č. , číslo, , přihlášky k pojištění pro klasický úvěr (produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb č. , číslo, ), výpisu z obchodního rejstříku právní předchůdkyně žalobkyně a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – klasický úvěr soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla uzavřít se žalovanou tuto smlouvu o klasickém úvěru, kdy úvěr byl vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr poskytla odchozí úhradou ve výši 13 492 Kč na bankovní účet zprostředkovatele, společnosti , právnická osoba, . Žalovaná se měla zavázat vrátit finanční prostředky v 15 měsíčních splátkách po 1 116 Kč spolu s cenou úvěru ve výši 3 248 Kč, tedy celkem 16 740 Kč. Pro případ prodlení s vrácením uvedené částky měla žalovaná uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále náklady spojené s vymáháním dluhu ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky 100 Kč, který měl být účtován maximálně dvakrát za měsíc v případě prodlení.

7. Z údajů pro posouzení žádosti o klasický úvěr je zřejmé, že žalovaná měla být vdaná, měla 7 vyživovacích povinností, měla být na mateřské/rodičovské dovolené, a její čistý měsíční příjem měl činit 35 000 Kč, celkový příjem domácnosti měl představovat částku 56 000 Kč a celkové náklady domácnosti měly činit 7 000 Kč.

8. Z akceptace s datem 13. 7. 2022 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalované, že schválila její žádost o klasický úvěr s pevnou roční úrokovou sazbou 21,54 % ročně, a že výše úvěru činí 13 492 Kč.

9. Z platební historie bylo zjištěno, že dne 12. 7. 2022 byla žalované, resp. zprostředkovateli úvěru poskytnuta částka ve výši 13 492 Kč a že žalovaná postupně uhradila celkem 6 796 Kč.

10. Z dopisu ze dne 27. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od výše uvedené smlouvy z důvodu prodlení žalované a současně vyzvala žalovanou k zaplacení celého dluhu do 31. 7. 2023.

11. Z výzvy ze dne 28. 8. 2023 bylo soudem zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, a to do 14. 9. 2023.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2023, výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, a potvrzení o úplatě ze dne 21. 8. 2023 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena včetně příslušenství z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 8. 2023 a z poštovního podacího archu ze dne 29. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla o postoupení pohledávky a výši závazku informována právní předchůdkyní žalobkyně.

13. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo soudem zjištěno, že se žalobkyně pokoušela o smírné vyřešení dané věci.

14. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 11. 1. 2024, poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána před podáním žaloby k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě do 19. 1. 2024.

15. Z předložených listin vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, tedy že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované, resp. zprostředkovateli úvěru finanční prostředky ve výši celkem 13 492 Kč, a žalovaná jí uhradila 6 796 Kč. Dopisem ze dne 27. 6. 2023 byla žalovaná vyzvána k vrácení celé dlužné částky, a to do 31. 7. 2023. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2023 a toto postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná však na dluh již ničeho dalšího neuhradila, a to ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

16. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

19. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

22. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

26. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

27. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 6 696 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaná schopna úvěr řádně splácet. Žalobkyně k výzvě soudu ze dne 17. 5. 2024 nepředložila žádné důkazy za účelem prokázání tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neprověřila příjmovou ani výdajovou stránku žalované, vycházela pouze z údajů v žádosti o úvěr, které uvedla sama žalovaná. Ta uvedla, že je vdaná, je majitelkou domu/bytu, má 7 vyživovacích povinností a její měsíční příjem činní 35 000 Kč s tím, že žalovaná je na mateřské nebo rodičovské dovolené. Celkové náklady domácnosti pak měly být 7 000 Kč. Žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyni, však tyto příjmy a výdaje již dále neověřovala a ani nepodrobila kritickému zkoumání. Ač žalovaná uvedla, že bydlí ve vlastním bytu/domě je velice nepravděpodobné, že by náklady domácnosti byly jen ve výši 7 000 Kč, už jen s ohledem na skutečnost, že žalovaná uvedla, že má 7 vyživovacích povinností. Taktéž je rozdíl s ohledem na náklady, zda osoba bydlí v bytě nebo v domě. Dále nebyl ověřován příjem žalované, když by se mělo jednat o poměrně vysoký příjem jakožto rodičovský příspěvek nebo dávka peněžité pomoci v mateřství. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovanou v interních a externích databázích ohledně jejích příjmů a výdajů, tyto tvrzení však neprokázala. Žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, tedy řádně neporovnala výdaje a příjmy žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

28. V souzené věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované nevyžádala žádné doklady týkající jejích příjmů ani výdajů. K tomu soud dodává, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

29. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 12. 7. 2022 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

30. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla za nákup zboží žalovanou, zprostředkovateli úvěru částku ve výši 13 492 Kč. Žalovaná vrátila celkem 6 796 Kč. Žalobkyně tak má nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 6 696 Kč, které jí bylo přiznáno společně se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ve výši 15 % ročně z částky 6 696 Kč od 1. 8. 2023 (tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru) do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

31. S ohledem na to, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, obchodního úroku, smluvní pokuty a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

32. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 630,56 Kč. Náklady žalobkyně v plné výši se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a dále z odměny advokáta podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 300 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 21% DPH ve výši 252 Kč, tj. celkem 2 252 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 10 403,63 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 6 696 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud „neúspěch“ žalobkyně ve výši 36 %, od jejího „úspěchu“ ve výši 64 %. Žalovaná, která ve sporu převážně neuspěla, je tak povinna zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 28 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 2 252 Kč, představující celkové náklady řízení, částku 630,56 Kč, přičemž její zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).