4 C 8/2026

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 14 496 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4 496 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 496 Kč od 25. 6. 2024 do 1. 9. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 496 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 759,20 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 14 496 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“), smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 24. 6. 2024. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že se žalovaný nejprve zaregistroval na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně , www stránky, , a to zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, následně zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po ověření schopnosti žalovaného splácet mu byl původní věřitelkou zaslán návrh smlouvy, který žalovaný odsouhlasil verifikačním kódem ve formě SMS, a to kódem ve znění , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně čerpaný úvěr ve výši 10 000 Kč a dále poplatek za poskytnutý úvěr ve výši 4 200,11 Kč a úrok ve výši 295,89 Kč, a to do 24. 6. 2024. Ke zkoumání úvěruschopnosti uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v databázi ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na základě takto získaných informací nedošlo k důvodným pochybnostem o neposkytnutí úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že pro případ neuznání nároku žalobkyně na úhradu dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje přiznání jistiny dluhu z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla právní předchůdkyní žalobkyně dlužná jistina převedena. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 7. 2025, uzavřené mezi původní věřitelkou a společností , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČO , IČO, (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně“) došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na právní předchůdkyni žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2025 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požadovala též zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné částky od 25. 6. 2024, tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru, až do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z potvrzení o provedené odchozí platbě ze dne 25. 5. 2024 a ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 2. 2. 2026, bylo zjištěno, že dne 25. 5. 2024 byla připsána částka ve výši 10 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , který patří žalovanému.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 5. 2024 soud zjistil číslo úvěrové smlouvy, a to , hodnota, .

6. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2025 vyplývá, že na základě této smlouvy byla původní věřitelkou postoupena pohledávka za žalovaným identifikovaná číslem , hodnota, na žalobkyni.

7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 8. 2025 a potvrzení o podání zásilky z 25. 8. 2025 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván ke splnění své povinnosti, a to ve lhůtě tří dnů.

8. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný skutkový stav, že žalovaný obdržel dne 25. 5. 2024 od původní věřitelky částku 10 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, .

9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dále se má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 10 000 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem nezjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, a že si ani od žalovaného nevyžádala potřebné důkazy k tomuto posouzení např. předchozí výpisy z běžného účtu, pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu atd. Žalobkyně pouze uvedla, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB, přičemž na základě skutečností získaných z těchto databází nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti. Žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, řádným způsobem neporovnala výdaje a příjmy žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o. z. neplatná.

21. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč převodem na účet v jeho vlastnictví a že žalovaný ničeho nevrátil, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč, které je ve smyslu § 2991 o.z. povinen vydat. Vzhledem k tomu, že pohledávka byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni a žalovaný žalobkyni dlužnou částku dosud nezaplatil, je povinen žalobkyni kromě takto poskytnuté jistiny uhradit i zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který však žalobkyni přiznal až za dobu prodlení od 2. 9. 2025, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vydání částky výzvou ze dne 21. 8. 2025 (resp. pouze k této výzvě bylo ze strany žalobkyně předloženo i potvrzení o jejím odeslání dne 25. 8. 2025), v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení 3 dnů, a vzhledem k tomu, že soud vycházel z domněnky doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb třetí pracovní den po odeslání ve smyslu § 573 o.z., žalovaný tedy měl nejpozději 1. 9. 2025 uhradit dlužnou částku, a vzhledem k tomu, že tuto neuhradil, dostal se následující den do prodlení. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Zákonný úrok dle citovaného nařízení vlády činil pro uvedené období 12 % ročně, který soud žalobkyni přiznal, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.

22. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva neplatná, další nároky nad rámec přiznaného zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 759,20 Kč, přičemž tato částka představuje 37,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 496 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).