4 C 88/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 67 206 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku ve výši 27 360 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 360 Kč od 29. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do požadované částky ve výši 22 640 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 200 Kč od 22. 3. 2024 do 28. 8. 2024, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 640 Kč od 29. 8. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 71,04 % ročně z částky 39 100,22 Kč od 22. 3. 2024 do 14. 4. 2024 ve výši 1 776,24 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 39 100,22 Kč od 15. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 3. 2024 dosáhne částky 145 612 Kč, zamítá.

III. Žaloba se co do požadované částky 17 006 Kč zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 67 206 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč, a to výplatou na bankovní účet žalované. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit spolu s úrokem 71,04 % ročně, a to v 48 měsíčních splátkách po 2 528 Kč, splatných vždy ke 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje srpnem 2023. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru ověřila schopnost žalované úvěr splácet na základě dokladů a informací od ní získaných, dále ověřením její předchozí úvěrové historie v databázích SOLUS a NRKI, a vnitřním skóringem žalobkyně, tzv. hodnocením klienta. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, proto žalobkyně dne 20. 3. 2024 úvěr zesplatnila, neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku ve výši 12 640 Kč, když poslední splátku uhradila dne 15. 12. 2023. Žalobkyně se tak žalobou domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 46 006,19 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 39 100,22 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 6 905,97 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši 2 994 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 1 200 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 17 006 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 39 100,22 Kč ode dne 22. 3. 2024 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila, ač byla předžalobně upozorněna.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání, k němuž byla žalovaná řádně obeslána, se bez omluvy nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně je s účinností ode dne 11. 5. 2018 držitelem povolení České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů, které bylo vydáno na základě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 7. 2023, z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru ze dne 20. 7. 2023, z prohlášení klienta, z dokumentu podpis na dálku, z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru včetně dodejky, ze základních informací o klientovi, z důkazu o odeslání 1 Kč a z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 20. 7. 2023 smlouvu o úvěru ve výši 40 000 Kč, s tím, že žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit celkem částku ve výši 121 344 Kč v 48 měsíčních splátkách po 2 528 Kč.

6. Z hodnocení klienta ze dne 20. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaná měla celkem příjmy ve výši 16 992 Kč, její výdaje celkem činili 8 775 Kč z toho 3 915 Kč bylo na bydlení a dále z životního minima ve výši 4 860 Kč. Výdaje na ostatní jako je doprava, kurzy, záliby jsou v částce 0 Kč. Volné výdaje žalované mají činit částku 8 775 Kč. Žalovaná má středoškolské vzdělání s maturitou.

7. Z výpisu záznamu z registru Solus ze dne 20. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně učinila dotaz na uvedenou evidenci s výsledkem, že u žalované nejsou evidovány žádné úvěry, žádné dluhy. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo soudem zjištěno, že u žalované bylo stanoveno skóre platební morálky v kategorii II. s vyšším rizikem, že bude uvedená osoba splácet.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru a z potvrzení banky má soud za prokázané, že žalované na její bankovní účet č. , č. účtu, byla ze strany žalobkyně zaslána částka ve výši 40 000 Kč.

9. Z kopie občanského průkazu žalované bylo soudem zjištěno, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici doklad osvědčující osobní údaje žalované a její totožnost.

10. Z potvrzení o příchozí platbě soud zjistil, že žalované byl v červenci vyplacen doplatek důchodu ve výši 16 992 Kč, v červnu ve výši 86 995 Kč (za období od 27. 12. 20222 do 11. 7. 2023).

11. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná na uvedený dluh uhradila celkem 12 640 Kč. Uhradila pouze prvních 5 splátek z celkových 48 splátek. Již první splátka byla uhrazena po splatnosti.

12. Z výzvy k zaplacení ze dne 16. 10. 2023, 15. 11. 2023, 18. 12. 2023, 15. 1. 2024, 15. 2. 2024 a ze dne 18. 3. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných splátek, a to konkrétně splátky č. 2, 3, 4, 5, 6, 7 a 8.

13. Z oznámení ze dne 20. 3. 2024 bylo zjištěno, že ze strany žalobkyně došlo k zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s úhradou splátek žalované. Současně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 10 dní ode dne data odeslání uvedeného oznámení.

14. Z čestného prohlášení ze dne 24. 11. 2021 soud zjistil, že Česká pošta poskytuje žalobkyni služby hybridní pošty, kdy žalobkyně předá listiny v elektronické podobě a Česká pošta tyto pak rozesílá.

15. Z předžalobní upomínky ze dne 20. 8. 2024 včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované před podáním žaloby předžalobní upomínku, ve které žalovanou předžalobně vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky.

16. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkové skutkovém stavu věci, a to že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 40 000 Kč, která jí byla připsána na účet č. , č. účtu, dne 21. 7. 2023. Žalovaná žalobkyni uhradila pouze částku 12 640 Kč, a to i přes zaslanou předžalobní upomínku, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

17. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,, o. z.‘‘), dle kterého platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta prvá).

20. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

21. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“22. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

24. Soud ve smyslu § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Podle § 1968 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

27. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy, neboť úvěrující je povinen ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé nahlížení do příslušných registrů, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným §§ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Provedenými důkazy a přes poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a její objektivní možnost daný úvěr splatit. Žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalované lustrací v registrech SOLUS a NRKI, nicméně žádným způsobem se nezabývala zejména výdaji žalované. Částka uvažovaná na běžnou spotřebu žalované vč. zajištění bydlení ve výši 8 775 Kč je zcela mimo realitu. Soud v této souvislosti poukazuje i na to, že je mu z jeho úřední činnosti známo, že většina žalobkyní soudu předkládaných listin – Hodnocení klienta – obsahuje shodné náklady na živobytí i bydlení, přestože jde o zcela odlišné zájemce o úvěr, což samo o sobě vzbuzuje pochybnost o tom, kdo, a na základě jakých informací přehled vyplňuje. Žalobkyně řádně nezhodnotila ani její rodinnou, a především finanční situaci (žádné výdaje na život jako takový). Z výpisu z nebankovního registru vyšla žalovaná jako osoba s vyšším rizikem. V takové situaci mají být úvěry poskytovány pouze s výraznější limitací nebo mají být zamítány. Soud tak má za to, že žalobkyně sice nějakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, nicméně tuto vyhodnotila zcela nedostatečně, bez dostatečné míry pečlivosti a tedy nesprávně. Nad to soud podotýká, že žalovaná byla v prodlení již s úhradou první splátky úvěru, taktéž i dalších splátek. Uhradila pouze 5 splátek z 48. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku neplatná.

29. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, se může žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, která jí byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 21. 7. 2023 částku 40 000 Kč, jež byla převedena na její bankovní účet, na kterou žalovaná do dnešního dne uhradila 12 640 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná zbývající dlužnou částku dosud nezaplatila a dostala se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má tak žalobkyně podle § 1970 o. z., vedle práva na zaplacení dlužné částky, i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 29. 8. 2024. Soud přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení až od tohoto data, neboť žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 20. 8. 2024, ve kterém vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky. Soud vycházel z domněnky doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb třetí pracovní den po odeslání ve smyslu § 573 o.z. a dále z § 1959 o.z. se má za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem ihned dobu do pěti dnů, žalovaná tedy měla nejpozději 28. 8. 2024 uhradit dlužnou částku, vzhledem k tomu, že tuto neuhradila, dostala se následující den do prodlení. Nad to soud podotýká, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě celé dlužné částky již oznámením o zesplatnění, avšak neprokázala přes poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., který konkrétní den došlo k jejímu odeslání, když z čestného prohlášení uvedená skutečnost neplyne. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění pak soud stanovil, v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. neboť neshledal důvody pro postup jiný.

30. Ve zbývající části soud, ze shora uvedených důvodů, žalobu zamítl, neboť úvěrovou smlouvu shledal neplatnou, čímž jsou neplatná i veškerá její doprovodná ujednání včetně ujednání o výši úroků, poplatků za poskytnutí úvěru (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku) a taktéž i ujednání ohledně smluvní pokuty (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).

31. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že žádnému z účastníků ničeho nepřiznal, když ve věci byla z větší části úspěšnější žalovaná, které však v řízení žádné náklady nevznikly (výrok pod bodem IV. tohoto rozsudku).