5 C 13/2017

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva I. Určuje se, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrada, o výměře 8 m2, nacházejícího se v k.ú. [obec], obci [obec], vymezeného geometrickým plánem [číslo] který byl zpracován a ověřen oprávněným zeměměřičským inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] ([číslo]) dne 1. 9. 2020, [číslo] potvrzeným Katastrálním úřadem pro Středočeský Kraj, Katastrální pracoviště Beroun, řízení pod [číslo jednací], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, vzniklého oddělením z původního pozemku parc. [číslo] (zahrada) o tehdejší výměře 376 m 2, nacházejícího se v k.ú. [obec], obci [obec], je žalobkyně. <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 56 954,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se domáhala určení vlastnického práva k nepatrné části pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], obci [obec], specifikované ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, a vymezené ve výroku uvedeným geom. plánem, v rozsahu stávajícího oplocení pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], část [územní celek], zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun na [list vlastnictví]. Vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], část [územní celek] (dále jen„ pozemek [číslo]“), o výměře 376 m2, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun na [list vlastnictví] je žalovaný, přičemž žalobkyně je vlastnicí sousedního pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], část [územní celek] (dále jen„ pozemek [číslo]“), o výměře 248 m2, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun na [list vlastnictví]. Dne 15. 1. 2016 během kontrolní prohlídky prováděné geodetem na žádost žalovaného bylo zjištěno, že oplocení mezi uvedenými pozemky nekoresponduje s hranicí pozemků, která je zachycena v katastru nemovitostí, kdy v části sousedící s pozemní komunikací [spisová značka] (nejširší část) je odchylka 0,61 metru a plot tak zasahuje oproti hranici v katastru na pozemek žalovaného. Současné oplocení bylo dle tvrzení žalobkyně vybudováno asi před [číslo] lety rodinou žalovaného a od té doby s ním nebylo manipulováno. Teprve až při zaměření hranice pozemků dne 15. 1. 2016 žalobkyně poprvé zjistila, že plot mezi pozemky [číslo] ve vlastnictví žalovaného a [číslo] ve vlastnictví žalobkyně neprobíhá dle skutečné hranice zanesené v katastru nemovitostí, a žalobkyně tak užívá i velmi nepatrnou část pozemku ve vlastnictví žalovaného. Den 15. 1. 2016 je tak prvním okamžikem, kdy se žalobkyně o nesouladu skutečné a faktické hranice pozemků dozvěděla. Žalobkyně nabyla pozemek [číslo] spolu s dalšími nemovitostmi včetně domu [adresa] v obci [část obce] na základě kupní smlouvy ze dne 12. 7. 2010, s právními účinky vkladu ke dni 20.7.2010 od [právnická osoba] s.r.o., [IČO], která předmětné nemovitosti nabyla na základě usnesení o příklepu ze dne 6. 5. 2009, s právní mocí dne 30.5.2009. V období od 31. 3. 2005 do 30. 5. 2009 byly vlastníkem pozemku [číslo] manželé [příjmení], když ani oni si podle žalobkyně nebyli vědomi jakýchkoliv nesrovnalostí ohledně hranice pozemku. Po celou dobu, tedy od 31. 3. 2005 do 15. 1. 2016, tak byla sporná část pozemku [číslo] v rozsahu stávajícího oplocení pozemku [číslo] užívána žalobkyní a jejím právními předchůdci jako vlastní, aniž by pochybovali o tom, že nejsou vlastníky celého pozemku v rozsahu jeho oplocení či, že skutečná hranice mezi pozemky [číslo] a [číslo] se nachází nepatrně jinde, než probíhá plot. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví žalobkyně spatřuje v tom, že faktický stav je v rozporu se stavem zápisu v katastru nemovitostí a tento rozpor je třeba odstranit. Navíc vlastnická práva žalobkyně, která nabyla na základě vydržení, svým jednáním zpochybňuje žalovaný, který podal k [stát. instituce] žádost o odstranění stávajícího oplocení. V návaznosti na vyjádření žalovaného žalobkyně doplnila, že jí není známo, že by si kterýkoliv z jejích právních předchůdců byl vědom toho, že oplocení nekoresponduje s hranicí pozemků dle katastrální mapy, či na to jakýkoliv z nich byl žalovaným upozorněn. Nicméně i kdyby manželé [příjmení], kteří vlastnili pozemek [číslo] v době, kdy byl zbudován plot, o tomto věděli, takto nesdělili svým právním nástupcům, manželům [příjmení], a žalobkyně tak neměla možnost se o uvedené disproporci dozvědět. V neposlední řadě nelze ze skutečnosti, že žalobkyně vzala výsledek měření ze dne 15. 1. 2016 jako fakt, dovozovat, že by uznala vlastnické právo žalovaného ke sporné části pozemku. Stran níže uvedené argumentace žalovaného tzv. ortofoto mapou na stránkách ČÚZK, žalobkyně uvedla, že se jedná pouze o orientační aplikaci a s ohledem na minimální výměru sporné části by za účelem zjištění přesných hranic bylo třeba pozemky dodatečně odborně zaměřit.

2. Žalovaný nárok vznesený žalobkyní neuznal, neboť je přesvědčen, že nejsou splněny zákonné podmínky pro vydržení. K výstavbě plotu podle žalovaného došlo v 80. letech minulého století na základě dohody tehdejších vlastníků sousedících pozemků, a to paní [jméno] [příjmení], matky žalovaného, a pana [jméno] [příjmení]. Oba v té době věděli, že plot se nestaví přesně podle hranice, neboť ta byla na obou stranách pozemku přesně stanovena betonovou podezdívkou a sloupkem z 60. let. Z tohoto důvodu nenastaly mezi sousedy nikdy spory o polohu společné hranice. Ty začaly až zhruba v srpnu 2015, kdy se pán od žalobkyně dotazoval žalovaného, zda by mohl namísto stávajícího plotu postavit plot nový. Žalovaný mu sdělil, že plot je v jeho vlastnictví a o výměnu nestojí. V říjnu 2015 žalobkyně měnila oplocení kolem svého pozemku a zároveň vyměnila i dřevěnou výplň stávajícího plotu o délce 50 cm mezi betonovou podezdívkou s ocelovým sloupkem o průměru 10 cm a sloupkem o průměru 5 cm, který byl ve vlastnictví žalovaného. Následně žalobkyně odstranila ještě na druhé straně společné hranice ocelový sloupek, který byl také ve vlastnictví žalovaného. Skutečná hranice je navíc podle žalovaného zřejmá i v terénu a v katastrálních mapách přístupných přes internet a není tak možné, aby žalobkyně o špatném umístění plotu nevěděla. Při jednání ve věci samé žalovaný doplnil, že s žalobkyní o tom, že plot nebyl postaven přesně podle hranice, mluvil poprvé dne 3. 11. 2015. S právními předchůdci žalobkyně, manželi [příjmení], o tom nemluvil vůbec a nikdy je na to, že by skutečná hranice mezi pozemky [číslo] a [číslo] probíhala jinde, než je postaven plot neupozornil. Dále tvrdil, že již v roce 2010 byl geodetem Ing. [příjmení] vypracován nákres, ze kterého je zřejmé, kudy skutečná hranice probíhá. S tímto nákresem pak žalobkyně v prosinci 2015 přišla k jednání na [stát. instituce]. V návaznosti na geometrický plán [číslo] který žalobkyně předložila jako poslední, žalovaný sporoval, že tento neodpovídá skutečnému stavu, neboť v něm není správně zakresleno uskakující oplocení a výměra 8 m2 se liší od původně uváděné výměry 6 m2.

3. Soud z níže uvedených důkazů, které hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl k následujícím zjištěním:

4. Návrh žalovaného na doplnění dokazování výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], stejně tak jako návrhy žalobkyně na doplnění dokazování výslechem svědků [jméno] [příjmení], manželů [příjmení], [jméno] [příjmení] a příp. účastnickým výslechem žalobkyně, soud zamítl, neboť je shledal nadbytečnými, když skutečnosti zjištěné již provedenými důkazy byly zcela dostačující k vydání konečného rozhodnutí ve věci samé.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav ke dni 23. 6. 2016, [list vlastnictví], na č.l. 5 spisu soud zjistil, že žalobkyně je s právními účinky vkladu ke dni 20.7.2010 vlastníkem pozemků parc. [číslo] spolu s budovami v k.ú. [obec], [územní celek]. Pozemek [číslo] je zahrada o rozloze 248 m2.

6. Z kupní smlouvy ze dne 12. 7. 2010 na č.l. 6 soud zjistil, že žalobkyně nabyla pozemky parc. [číslo] spolu s budovami od [právnická osoba] s.r.o. za kupní cenu 1 390 000 Kč. Tato společnost se stala vlastníkem nemovitostí na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne 6. 5. 2009, s právní mocí dne 30.5.2009.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav ke dni 6. 1. 2017, [list vlastnictví], na č.l. 8 spisu soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem pozemků parc. [číslo] spolu s budovami v k.ú. [obec], [územní celek]. Pozemek parc. [číslo] je zahrada o rozloze 376 m2.

8. Z protokolu o vytyčení hranice pozemku ze dne 15. 1. 2016 vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení] na č.l. 9 spisu soud zjistil, že dne 15. 1. 2016 byl na žádost žalovaného vytyčen bod [číslo] na hranici mezi pozemky [číslo], [číslo] a parc. [číslo] bod [číslo] na hranici mezi pozemky [číslo], [číslo] a parc. [číslo]. Žádný z účastníků, kteří byli oba přítomni, neměl k vytyčeným bodům, které byly v terénu označeny pl. mezníky, připomínky.

9. Z vytyčovacího náčrtu ze dne 15. 1. 2016 vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení] na č.l. 10-12, [číslo], spisu soud zjistil, že plot mezi pozemky [číslo] a [číslo] není postaven přesně na hranici pozemků zakreslené v katastru nemovitostí. Rozdíl v nejširším místě mezi faktickým stavem (plot) a skutečným stavem (stav zakreslený v katastru nemovitostí) je 0,61 m. Celková plocha sporné části je 6 m2.

10. Z oznámení zaslaného žalobkyni na č.l. 13 spisu soud zjistil, že žalovaný vyzval žalobkyni, aby respektovala geodetem vyměřenou hranici mezi pozemky, tzn. odstranila oplocení, které zbudovala na pozemku žalovaného a zdržela se zásahů do oplocení ve vlastnictví žalovaného.

11. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav ke dni 1. 5. 2009, [list vlastnictví], na č.l. 15 spisu soud zjistil, že vlastníkem pozemku [číslo] byli od 31. 3. 2005 manželé [příjmení].

12. Z dopisu PZ žalobkyně ze dne 23. 2. 2016 na č.l. 18-19 spisu soud zjistil, že žalobkyně se s požadavky žalovaného neztotožňuje a považuje je za neoprávněné. Uvedla, že plot mezi pozemky vybudovala cca před 40 až 50 lety rodina žalovaného a žalobkyni až do 15. 1. 2016 nebylo známo, že skutečná hranice nesouhlasí s plotem. Žalovaná nabyla nemovitosti na základě kupní smlouvy od [právnická osoba] s.r.o., [IČO], která předmětné nemovitosti nabyla na základě usnesení o příklepu ze dne 6. 5. 2009 od manželů [příjmení], kteří nemovitosti vlastnili od 31. 3. 2005. Minimálně od tohoto data tak žalobkyně a její právní předchůdci sporný pozemek užívají, a proto již došlo k jeho vydržení. Žalobkyně zároveň navrhla uzavření souhlasného prohlášení a zpracování geometrického plánu.

13. Z fotodokumentace na č.l. 20 a 23 spisu soud zjistil, že mezi sousedícími pozemky účastníků [číslo] a [číslo] je dřevěný plaňkový plot podle vzhledu již staršího data. Podezdívka plotu žalobkyně není dotažena až k hraničnímu plotu, ale je tam samostatné krátké pole bez podezdívky široké na šest planěk.

14. Z dopisu PZ žalovaného na č.l. 21-23 spisu soud zjistil, že žalovaný již v minulosti opakovaně žalobkyni upozorňoval, že plot se nenachází na skutečné hranici, a proto žalobkyně v protokolu o vytýčení skutečné hranice uvedla, že nemá žádných připomínek. Již v tu dobu totiž věděla, že plot není postaven na skutečné hranici. Dokonce již v roce 2014 účastníci měli podle žalovaného jednat o vyhotovení nového plotu, což ale žalovaný odmítl. Žalobkyně přesto jeden sloupek v plotu odstranila a část plotu žalovaného kolem sporné části pozemku v délce asi 55 cm vyměnila. Z výše uvedených důvodů tak nemohlo dojít k vydržení vlastnického práva. Žalovaný zároveň sdělil žalobkyni, že hodlá postavit nový plot dle vytyčené hranice.

15. Z dopisu PZ žalobkyně ze dne 22. 4. 2016 na č.l. 24 spisu soud zjistil, že žalobkyně dále setrvala na svém stanovisku, že na její straně došlo uplynutím desetileté vydržecí doby k vydržení vlastnických práv ke sporné části pozemku [číslo]. Důvodem, proč byla v daném místě betonová podezdívka plotu ukončena, byla podle právních předchůdců žalobkyně skutečnost, že v daném místě byl dříve ukončen trativod. Takto tedy bylo oplocení vybudováno dávno předtím, než se vlastníkem nemovitostí stala žalobkyně a na její vědomosti či nevědomosti o nesouladu plotu se skutečnou hranicí mezi pozemky účastníků to nic nemění. Co se týče uříznutého sloupku, jednalo se o část oplocení mezi pozemkem žalobkyně a obecní komunikací nacházejícího se na betonové podezdívce, který byl odstraněn při nahrazení plaňkového oplocení zděným.

16. Z dopisu PZ žalovaného ze dne 9. 9. 2016 na č.l. 26 spisu soud zjistil, že žalovaný trvá na vybudování nového plotu na skutečné hranici podle katastru nemovitostí. Žalovaný zároveň popřel, že by žalobkyně pozemek vydržela a odmítl nabídku na odkup sporné části.

17. Z oznámení o zahájení územního řízení ze dne 21. 12. 2016 na č.l. 27 spisu soud zjistil, že žalovaný dne 31. 10. 2016 podal u [stát. instituce] žádost o vydání rozhodnutí o umístěný stavby spočívajícího v odstranění stávajícího oplocení a provedení nového oplocení mezi pozemky [číslo] a [číslo].

18. Z fotodokumentace na č.l. 41 – 43 soud zjistil, že na hranici sporné části pozemku nahradila žalobkyně stávající pole plaňkového plotu plotem novým (6 planěk). Pod tímto polem již nevede betonová podezdívka. Na druhé straně sporné hranice byl vybudován zděný plot, pod kterým je na fotkách viditelný zbytek původního sloupku. [obec] je na fotografiích vytyčena červenými kolíky podle stavu zakresleného v katastru nemovitostí, tzn. vedle plotu směrem k domu žalobkyně. Na jedné straně hranice je odchylka v řádu cm, na druhé straně sporné hranice pozemků, tj. v nejširším místě je to v rozsahu šesti planěk plotu.

19. Z čestného prohlášení manželů [příjmení] soud zjistil, že v období od 31.3.2005 do 30.5.2009 byli vlastníky nemovitostí zapsaných v Katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun k.ú. [obec], část [územní celek], na [list vlastnictví] (vše nyní ve vlastnictví žalobkyně). Po celou dobu jejich vlastnictví jim stran pozemku [číslo] nebylo známo, že by s plotem mezi pozemky [číslo] a [číslo] bylo něco v nepořádku, tedy že by výměra pozemku [číslo] neodpovídala situaci zapsané v katastru nemovitostí. Mezi pozemky [číslo] a [číslo] byl v minulosti vybudován dřevěný plot, se kterým nebylo manželi [příjmení] nikterak manipulováno, neboť vždy vycházeli z toho, že tento plot odpovídá hranici pozemků evidované v katastru nemovitostí. Dle jim dostupných informací byl plot mezi pozemky [číslo] a [číslo] vybudován jejich sousedy – rodinou [příjmení] před cca 40 lety a od této doby je v původním stavu.

20. Z ortofoto mapy na č.l. 50 spisu soud zjistil, že jednotlivé hranice pozemků přesně nekorespondují s terénem.

21. Z nákresu Ing. [příjmení] na č.l. 54 spisu soud zjistil, že plot není postaven přesně na hranici pozemků [číslo] a [číslo] zakreslené v katastru nemovitostí. Rozdíl v nejširším místě mezi faktickým stavem (plot) a stavem skutečným, zakresleným v katastru nemovitostí, je 0,61 m. Celková plocha sporné části je 6 m2.

22. Z katastrálních map na č.l. 51 a 55 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jsou vlastníky sousedních pozemků, přičemž sporná hranice se nachází mezi pozemkem žalobkyně [číslo] a pozemkem žalovaného [číslo].

23. Ze spisu [územní celek] a ze spisu [stát. instituce] soud zjistil, že dne 20. 11. 2015 podal žalovaný žádost o prošetření stavby oplocení pozemku parc. [číslo] v rámci kterého žalobkyně dne 18. 12. 2015 předložila vytyčovací protokol, z něhož je patrné, že plot mezi pozemky [číslo] a [číslo] není umístěn na hranici zaznamenané v katastru. Dále dne 31. 10. 2016 podal žalovaný žádost o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby ve věci odstranění stávajícího oplocení a provedení nového oplocení mezi pozemky [číslo] a [číslo], které bylo přerušeno s ohledem na vedení tohoto řízení.

24. Při místním šetření dne 27. 2. 2018 bylo zjištěno, že pozemek [číslo] je podél hranice s pozemkem parc. [číslo] oplocen plotem z betonových tvárnic, který stojí na betonové podezdívce, která se směrem k pozemku žalovaného [číslo] zvyšuje. Je patrné, že plot z betonových tvárnic není po celé délce původního oplocení, resp. původní podezdívky, ale končí cca 30 cm od tohoto původního oplocení. Skutečná hranice je po celé délce mezi pozemky [číslo] a [číslo] označena plastovým červeným mezníkem. U hranice mezi pozemkem [číslo] a silnicí, tj. pozemkem parc. [číslo] je pozemek oplocen dřevěným plotem na betonové podezdívce, která končí asi 60 cm před plotem dělícím pozemky [číslo] a [číslo], přičemž plot oddělující pozemek [číslo] a silnici již dále pokračuje jen jako dřevěný plot bez podezdívky. Mezi pozemky [číslo] a [číslo] se po celé šíři jejich hranice nachází starý dřevěný plot a není vidět, že by s ním bylo jakkoliv manipulováno. Tento dělící plot je ve špatném stavu.

25. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že ho v roce 2015 oslovil manžel žalobkyně, pro kterého porovnával fyzický stav hranice oproti stavu skutečnému. Vytyčovací nákres na č.l. 54 je podle údajů z počítače ze dne 17. 12. 2015, pár dní před tím byl svědek zřejmě na místě. Do té doby o jakémkoliv nesouladu týkajícího se dané hranice nevěděl. Svědek má za to, že v roce 2010 žádný vytyčovací plán stran nemovitostí nedělal.

26. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

27. Návrh žalovaného na doplnění dokazování výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], stejně tak jako návrhy žalobkyně na doplnění dokazování výslechem svědků [jméno] [příjmení], manželů [příjmení], [jméno] [příjmení] a účastnickým výslechem žalobkyně, soud zamítl, neboť je shledal nadbytečnými, když skutečnosti zjištěné již provedenými důkazy byly zcela dostačující k vydání konečného rozhodnutí ve věci samé.

28. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

29. Žalobkyně je s právními účinky vkladu ke dni 20.7.2010 vlastníkem pozemků parc. [číslo] spolu s budovami v k.ú. [obec], [územní celek], vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun na [list vlastnictví]. Pozemek [číslo] je zahrada o rozloze 248 m2. Žalovaný je vlastníkem pozemků parc. [číslo] spolu s budovami v k.ú. [obec], [územní celek], vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun na [list vlastnictví]. Pozemek parc. [číslo] je zahrada o rozloze 376 m2. Pozemek ve vlastnictví žalobkyně [číslo] a pozemek ve vlastnictví žalovaného [číslo] spolu sousedí. Faktická hranice mezi pozemkem [číslo] ve vlastnictví žalobkyně a [číslo] ve vlastnictví žalovaného, kterou představuje starý dřevěný plaňkový plot, neodpovídá skutečné hranici těchto pozemků tak, jak je vyznačená v katastru nemovitostí. Žalobkyně proto spolu se svými nemovitostmi užívá rovněž část pozemku [číslo], jehož vlastníkem je podle katastru nemovitostí žalovaný. Žalobkyně se domáhá určení svého vlastnické práva k této sporné části pozemku s tím, že toto vlastnické právo vydržela. Žalobkyně nabyla pozemek [číslo] spolu s dalšími nemovitostmi včetně domu [adresa] v obci [část obce] na základě kupní smlouvy ze dne 12. 7. 2010, s právními účinky vkladu ke dni 20.7.2010 od [právnická osoba] s.r.o., [IČO], která předmětné nemovitosti nabyla na základě usnesení o příklepu ze dne 6. 5. 2009, s právní mocí dne 30.5.2009. V období od 31. 3. 2005 do 30. 5. 2009 byly vlastníkem pozemku [číslo] manželé [příjmení]. Po celou dobu, tedy od 31. 3. 2005 právní předchůdci žalobkyně pozemek v rozsahu stávajícího oplocení pozemku [číslo], až k hranici dřevěného plotu s pozemkem [číslo] ve vlastnictví žalovaného užívali, aniž by měli jakékoli pochybnosti o tom, že skutečná hranice mezi pozemky [číslo] a [číslo] vede jinudy, než je hranice fyzická, představována dřevěným plotem. Stávající dřevěný plaňkový plot na faktické hranici pozemků [číslo] a [číslo] byl postaven zhruba před 40 lety rodinou [příjmení], která vlastnila pozemek [číslo].

30. Podle § 80 o. s. ř., se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Proto se soud nejprve zabýval otázkou, zda požadované určení vlastnického práva je podepřeno existencí naléhavého právního zájmu žalobkyně na takovém určení. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (rozhodnutí publikované pod R 17/72 Sb. s. r.). Určovací žaloba je tedy prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany (srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 17/95). Soud otázku naléhavosti právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení takto hodnotil a dospěl k závěru, že tato naléhavost zde dána je, když bez požadovaného určení nemůže být vyřešena otázka podstatná pro obě strany sporu, jelikož se jedná o definitivní zjištění, kdo je vlastníkem předmětné nemovité věci a rozhodnutí v této věci tak vytvoří pevný právní rámec mezi účastníky. Kromě výše uvedeného závěru soud podotýká, že existenci naléhavosti právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení žalovaný ani nesporuje.

31. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Soud proto v souladu s tímto ustanovením s ohledem na to, že k vydržení mělo dojít až po 1. 1. 2014 věc posuzoval podle právní úpravy účinné po tomto datu.

32. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

33. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

34. Podle § 1091 odst. 1 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

35. Podle § 1092 do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

36. Podle § 994 o. z. má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.

37. Žalobkyně se domáhala určení svého vlastnického práva ke sporné části pozemku [číslo], která byla vymezena v geometrickém plánu ze dne 1. 9. 2020, vypracovaném Ing. [jméno] [příjmení] jako pozemek parc. [číslo]. Žalobkyně tvrdila, že tuto část pozemku užívala ona a před ní její právní předchůdci, aniž by minimálně od 31. 3. 2005 věděli, že plot postavený právními předchůdci žalovaného, se nenachází na skutečné hranici sousedních pozemků, a proto došlo k vydržení vlastnického práva ke spornému pozemku parc. [číslo] žalobkyní. Vlastnické právo může vydržením nabýt podle § 1090 odst. 1 pouze poctivý držitel, tedy ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní a vzhledem ke všem okolnostem je současně v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží. Při hodnocení dobré víry je přitom vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu případu po každém požadovat, neměl (nemohl mít) po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. května 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000). Poctivá držba se zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem věci nebo subjektem vykonávaného práva. Poctivá držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout (opatrnosti obvyklé, posuzované z objektivního hlediska), omyl musí být omluvitelný, tedy takový, kdy mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001). Důležitým aspektem„ Při zvažování dobré víry držitele, který se chopil držby i části pozemku sousedícího s pozemkem v jeho vlastnictví, je též třeba přihlédnout k postoji vlastníka takto držené části sousedního pozemku; pokud léta užívání části svého pozemku držitelem trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku.“ (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2724/2009). Zároveň pokud se má jednat o držbu řádnou, platí, že:„ Pokud se nabyvatel nemovitostí na základě právní skutečnosti způsobilé k nabytí vlastnického práva chopí držby pozemku, na který se tato právní skutečnost nevztahuje, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i tohoto pozemku. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy nabytého a skutečně drženého pozemku.“ (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000).

38. Z uvedeného je zřejmé, že pro posouzení věci bylo podstatné zjištění, zda žalobkyně a její právní předchůdci věděli o tom, že užívají část parcely žalovaného a zda se o této skutečnosti dozvěděli opravdu až v lednu roku 2016, jak tvrdí žalobkyně, případně v listopadu roku 2015, jak uváděl žalovaný. Vzhledem k tomu, že plaňkový plot představující faktickou hranici mezi pozemkem [číslo] a [číslo] byl vystavěn na části pozemku [číslo] zhruba před 40 lety (viz shodné tvrzení žalovaného a manželů [příjmení] v čestném prohlášení), je zřejmé, že minimálně od 31. 3. 2005 nejprve manželé [příjmení], poté [právnická osoba] s.r.o. (viz příslušné výpisy z KN) a v neposlední řadě také žalobkyně užívali spornou část pozemku [číslo] v dobré víře, když neměli s ohledem na nepatrnou výměru sporné části pozemku čítající pouhých 8 m2 ve vztahu k celkové výměře pozemků vlastněných žalobkyní (parc. [číslo]), které na sebe bezprostředně navazují, tvoří jeden funkční celek, jsou oploceny a čítají celkovou výměru v řádech stovek metrů (629 m2) a rovněž s ohledem na situaci na místě samém, kdy v terénu, nebýt dřevěného plotu vystaveného rodinou žalovaného mezi pozemky není patrná žádná terénní přírodní hranice, důvod předpokládat, že tato není v jejich vlastnictví, a plot neprobíhá v místě skutečné hranice mezi pozemky. Existence plotu ani jeho poloha přitom nebyly v řízení nijak sporovány. Rovněž nebylo sporováno, že by plot nebyl vystaven rodinou žalovaného. Z provedeného dokazování dále bylo zjištěno, že si žádný z aktuálních ani dřívějších vlastníků pozemku [číslo] neuvědomoval, že drží část pozemku žalovaného, což nasvědčuje existenci objektivní omluvitelnosti omylu žalobkyně a jejích právní předchůdců, neboť v případě, že účastník řízení sám podmínky vydržení nesplní, je namístě zabývat se tím, zda i držba jeho předchůdců byla kvalifikovaná, případně zda již tito předchůdci věc nevydrželi (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000). Sám žalovaný k dotazu soudu při jednání ve věci samé dne 6.12.2017 uvedl, že o tom, že plot nebyl postaven přesně podle hranice, mluvil s žalobkyní poprvé dne 3. 11. 2015, a s právními předchůdci žalobkyně, manželi [příjmení], o tom nemluvil vůbec, ani je na to, že by skutečná hranice mezi pozemky [číslo] a [číslo] probíhala jinde, než je postaven plot neupozornil. Toto rovněž plně koresponduje s čestným prohlášením manželů [příjmení] (viz čl. 17 spisu). Stran nákresu vyhotoveného Ing. [příjmení], bylo jeho výslechem prokázáno, že tento vznikl až v závěrečných měsících roku 2015 a nikoliv již v roce 2010, jak uváděl žalovaný. Jestliže tedy plaňkový hraniční plot stál na svém místě již několik desítek let, přičemž žalovaný až do listopadu roku 2015 takto fakticky vymezenou hranici mezi pozemky nijak nezpochybnil, nikdo neměl ani při běžné míře opatrnosti jakýkoli důvod faktickou hranici přezkoumávat. Nevybočuje tak z mezí obvyklé opatrnosti, pokud měla žalobkyně za to, že oplocení je postaveno na hranici pozemků, když takový způsob umístění plotu bylo možné logicky předpokládat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1240/2004). K nedostatku právního titulu k užívání sporné části pozemku soud uvádí, že platné právo nevyžaduje k oprávněné držbě žádný titul, je potřeba pouze toho, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, a že je tu takový právní titul, který podle platného práva má za následek převod vlastnictví (zpravidla ve skutkovém omylu). Proto judikatura žádá, aby držitel byl objektivně v dobré víře, že tu takový titul je, i když ve skutečnosti zde žádný titul není:„ Oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod; postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (titulus putativus), tedy jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí“ (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 2. 2000, sp. zn. 22 Cdo 417/98 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000). V daném případě kupní smlouva, na jejímž základě žalobkyně nabyla nemovitosti sousedící s nemovitostmi žalovaného [příjmení] k tomu, že jak již bylo prokázáno výše, se žalobkyně a její právní předchůdci oprávněné domnívali, že sporná část pozemku [číslo] je součástí pozemku [číslo], proto má soud za to, že jednali ve skutkovém omylu, a domnělý právní titul ve smyslu shora uvedené judikatury v posuzované věci spatřuje.

39. Pro posouzení toho, zda rozdíl mezi plochou nabytého a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru držitele, je rozdíl výměry parcel třeba posuzovat individuálně. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR se připouští s přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci až rozdíl dosahující 50 % (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 2. 2005, sp. zn. 22 Cdo 444/2004). V daném případě, kdy sporná část pozemku [číslo] dosahuje výměry pouze 8 m2, dospěl soud k závěru, že se jedná o zcela zanedbatelnou část v poměru k výměře nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně (629 m2).

40. K argumentaci žalovaného ohledně existence ortofotomap na stránkách ČÚZK, ze kterých měla být žalobkyni skutečná hranice pozemků zřejmá, a žalobkyně tak měla možnost nesoulad odhalit již při nabytí vlastnictví, soud uvádí, že v těchto mapách jsou jednotlivé parcely a jejich hranice zakresleny takovým způsobem, že nepředstavují jasnou informaci o přesném umístění hranic pozemku. Navíc je třeba brát na zřetel, že jde o rozdíl pouhých 8 m2. Skutečnost, že žalobkyně nebo její právní předchůdci tímto způsobem nezjistili, že drží i část pozemku, jehož vlastníkem nejsou, nevylučuje poctivou držbu a ani držbu oprávněnou dle občanského zákoníku. Navíc podle ustálené judikatury platí, že„ Pro naplnění podmínek oprávněné držby není nezbytně nutné, aby se osoba, která se ujala držby pozemku, seznámila s obsahem katastrální mapy, přeměřovala jeho výměru nebo požadovala vytyčení jeho hranice.“ (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3079/2014).

41. Soud neshledal důvodnými ani námitky žalovaného, který tvrdil, že je v terénu patrná skutečná hranice, která je jinde než v místě plotu. Při vypořádávání se s touto námitkou soud vycházel především ze závěrů provedeného místního šetření, ze kterého bylo zjištěno, že v terénu není skutečná hranice nikterak patrná.

42. Ohledně námitek žalovaného týkajících se nepřesnosti geometrického plánu ze dne 1. 9. 2020 [číslo] vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení] a rozdílu ve výměře sporného pozemku 2 m2 od předchozích nákresů soud konstatuje, že se ztotožňuje s vyjádřením Ing. [příjmení], který uvedl, že v předchozích nákresech nebyl zohledněn lomový bod [číslo] který způsobuje to, že skutečná hranice mezi pozemky není přímka, ale je mírně zalomena. Správnost uvedeného geometrického plánu potvrdil i Katastrální úřad pro Středočeský kraj, pracoviště [obec], a soud tak neměl důvod pochybovat o jeho správnosti.

43. S ohledem na vše výše uvedené soud uzavírá, že žalobkyně a její právní předchůdci byli minimálně od 31. 3. 2005 v dobré víře v tom, že spornou část pozemku užívají zcela oprávněně, přičemž nebylo nijak prokázáno, že by žalovaný nebo jeho právní předchůdce tuto faktickou hranici před 18. 12. 2015 zpochybňoval. Žalobkyně sice tvrdila, že nesoulad hranice pozemků zjistila až během místního šetření konaného dne 15. 1. 2016 za účasti geodeta Ing. [příjmení], přitom ze spisu [stát. instituce] bylo zjištěno, že o tom musela vědět minimálně od 18. 12. 2015, kdy sama předložila vytyčovací protokol, ve kterém jsou jasně vidět obě hranice. Nicméně s ohledem na skutečnost, že vydržecí 10 letá doba, ohledně které bylo prokázáno, že běžela minimálně od 31. 3. 2005, uplynula dne již 31. 3. 2015, nemá toto tvrzení žalobkyně na již nastalé vydržení žádný vliv. Žalovaný navíc v řízení neprokázal, ostatně ani netvrdil, že by žalobkyni o nesouladu hranic informoval již před tímto datem (31.3.2015). Naopak sám tvrdil, že o nesouladu hranice mezi pozemky [číslo] a [číslo] žalobkyni informoval až v listopadu roku 2015. Soud tak má za to, že žalobkyně spornou část pozemku parc. [číslo] vymezenou geometrickým plánem ze dne 1. 9. 2020 vypracovaným Ing. [jméno] [příjmení] vydržela, neboť ji ona a její právní předchůdci v dobré víře, že jim tato část pozemku patří, užívali déle než deset let.

44. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení sestávají se ze zaplaceného soudního poplatku 5 000 Kč a dále z odměny advokáta podle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 10 úkonů po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby, vyjádření ze dne 18. 4. 2017, účast na jednání dne 6. 12. 2017, dne 25. 6. 2019, dne 25. 6. 2020 a dne 13. 7. 2021, účast na místním šetření dne 27. 2. 2018, vyjádření ze dne 11. 5. 2021), tj. 31 000 Kč, a dále z částky 3 000 Kč představující paušální náhradu výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH ve výši 7 140 Kč, tj. celkem 46 140 Kč.

45. Pro úplnost soud doplňuje, že při určení tarifní hodnoty pro výpočet sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby vycházel z § 9 odst. 4 písm. b), neboť v tomto případě lze hodnotu věci zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, kdy zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu ve vazbě na neúčelné náklady, jež by se musely vynaložit v souvislosti s odborným posouzením skutečností rozhodných pro zjištění hodnoty, respektive ceny nemovitosti (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 76/2017).

46. Soud dále žalobkyni přiznal náklady za cestovné na trase [obec] – [obec] dlouhé 35 km a zpět na soudní jednání konané dne 6. 12. 2017, vozem BMW M1, reg. zn [registrační značka], ve výši 503 Kč, za 70 km při průměrné spotřebě 10,13 l /100 km a ceně benzinu 32,50 Kč litr a při opotřebení vozidla s koeficientem 3,90 Kč/km podle vyhlášky č. 440/2016 Sb., a dále náhradu za ztracený čas ve výši 400 Kč za 4 půlhodin á 100 Kč, a DPH ve výši 21% z nákladů na cestovné a náhrady za ztracený čas ve výši 189,63 Kč, tj. celkem 1092,63 Kč, dále náklady za cestovné na trase [obec] – [obec] dlouhé 35 km a zpět na soudní jednání konané dne 25. 6. 2019, vozem BMW M1, reg. zn [registrační značka], ve výši 549 Kč, za 70 km při průměrné spotřebě 10,13 l /100 km a ceně benzinu 37,10 Kč litr a při opotřebení vozidla s koeficientem 4,10 Kč/km podle vyhlášky č. 333/2018 Sb., a dále náhradu za ztracený čas ve výši 400 Kč za 4 půlhodin á 100 Kč, a DPH ve výši 21% z nákladů na cestovné a náhrady za ztracený čas ve výši 199,28 Kč, tj. celkem 1 148,29 Kč, dále náklady za cestovné na trase [obec] – [obec] dlouhé 35 km a zpět na soudní jednání konané dne 25. 6. 2020, vozem BMW M1, reg. zn [registrační značka], ve výši 549 Kč, za 70 km při průměrné spotřebě 10,13 l /100 km a ceně benzinu 36 Kč litr a při opotřebení vozidla s koeficientem 4,20 Kč/km podle vyhlášky č. 358/2019 Sb., a dále náhradu za ztracený čas ve výši 400 Kč za 4 půlhodin á 100 Kč, a DPH ve výši 21% z nákladů na cestovné a náhrady za ztracený čas ve výši 199,28 Kč, tj. celkem 1 148,29 Kč, dále náklady za cestovné na trase [obec] – [obec] dlouhé 35 km a zpět na soudní jednání konané dne 13. 7. 2021, vozem BMW M1, reg. zn [registrační značka], ve výši 531 Kč, za 70 km při průměrné spotřebě 10,13 l /100 km a ceně benzinu 31,50 Kč litr a při opotřebení vozidla s koeficientem 4,40 Kč/km podle vyhlášky č. 589/2020 Sb., a dále náhradu za ztracený čas ve výši 400 Kč za 4 půlhodin á 100 Kč, a DPH ve výši 21% z nákladů na cestovné a náhrady za ztracený čas ve výši 195,51 Kč, tj. celkem 1 126,51 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal cestovné za účast na jednání u Okresního osudu v [obec] v celkové výši 4 515,72 Kč.

47. Soud dále žalobkyni přiznal náklady za cestovné na trase [obec] – [obec] dlouhé 55 km a zpět na soudní jednání konané dne 6. 12. 2017, vozem BMW M1, reg. zn [registrační značka], ve výši 806 Kč, za 70 km při průměrné spotřebě 10,13 l /100 km a ceně benzinu 32,80 Kč litr a při opotřebení vozidla s koeficientem 4 Kč/km podle vyhlášky č. 463/2017 Sb., a dále náhradu za ztracený čas ve výši 400 Kč za 4 půlhodin á 100 Kč, a DPH ve výši 21% z nákladů na cestovné a náhrady za ztracený čas ve výši 253,26 Kč, tj. celkem 1 459,26 Kč.

48. Soud žalobkyni také přiznal podle § 137 o.s.ř. náhradu účelně vynaložených hotových výdajů za zpracování geometrického plánu [číslo] ve výši 4 840 Kč včetně DPH na základě faktury [číslo] ze dne 2. 9. 2020, neboť zpracování geometrického plánu bylo nezbytné pro rozhodnutí v této věci.

49. Soud naopak žalobkyni nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení za 2 úkony právní služby spočívající v prvním případě v předložení geometrického plánu [číslo] spojeného s vyjádřením žalobkyně ze dne 26. 8. 2019, když tento úkon soud shledal neúčelným, neboť tento geometrický plán nemohl být použit jako součást výroku rozsudku, protože v něm nebyla zřetelně vymezena část pozemku, o které soud rozhodoval. V druhém případě se pak jedná o úkon spočívající ve vypracování a předložení závěrečného návrhu ve věci, když toto podání soud taktéž shledal jako neúčelné, a to v souladu s ustálenou judikaturou (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 8 To 59/99).

50. Celková výše nákladů řízení tedy činí 56 954,98 Kč a byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).