6 C 100/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem Wagnerovo náměstí 1249, 266 47 Beroun, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 86.743,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 56.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 56.000,- Kč ode dne 30. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 30.743,47 Kč spolu s úrokem ve výši 29,70 % ročně z částky 56.000,- Kč ode dne 22. 8. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 66.079,96 Kč ode dne 1. 9. 2023 do 29. 4. 2024 a z částky 10.079,96 Kč ode dne 30. 4. 2024 do zaplacení, jakož i úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 56.000,- Kč ode dne 30. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 9.607,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 6. 2024 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 86.743,47 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, sjednaného na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 12. 5. 2023 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , nyní sídlem , adresa, . Tvrdil, že na základě této smlouvy jeho výše uvedený právní předchůdce poskytl žalovanému po řádném posouzení jeho úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) s odbornou péčí na základě informací vyžádaných si a doložených žalovaným k jeho příjmům a výdajům a vyžádaným též z veřejných registrů (SOLUS, NRKI, ISIR) dne 12. 5. 2023 bezhotovostním převodem na účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 56.000,- Kč, které se žalovaný zavázal uhradit spolu se sjednanými úroky a pojištěním schopnosti splácet (za poplatek 630,- Kč měsíčně) ve 24 měsíčních splátkách po 5.142,- Kč. Protože však tomuto svému závazku nedostál, neboť na pohledávku neuhradil ničeho, vznikla mu povinnost uhradit žalobci v souladu s článkem 6. část B) smlouvy smluvní pokutu ve výši 499,- Kč za každou splátku, s jejíž úhradou se dostal do prodlení o dílce 30 dnů. Prodlení žalovaného s hrazením splátek pak přesáhlo dobu 65 dní, pročež původní věřitel přistoupil v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru a dopisem ze dne 21. 8. 2023 vyzval žalovaného k okamžitému zaplacení dlužné částky včetně úroků, poplatků za pojištění a smluvních pokut v souhrnné výši 69.367,96 Kč a od data následujícího si účtoval rovněž úrok ve výši 29,70 % ročně z dlužné jistiny ve výši 56.000,- Kč až do jejího zaplacení. V důsledku zesplatnění se pak dosud nesplacená úvěrová jistina v uvedené výši i úroky přirostlé ke dni zesplatnění v částce 10.079,96 Kč staly součástí nové jistiny úvěru, již byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději v dne zesplatnění úvěru. Jelikož tak ale neučinil, vznikla mu tím povinnost hradit od data následujícího po tomto dni další smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % denně z této nové jistiny ve výši 66.079,96 Kč a od marného uplynutí 10denní lhůty k úhradě dlužné částky, tedy od data 1. 9. 2023 i zákonný úrok z prodlení. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 a v souladu se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2024 pak byla předmětná pohledávka včetně svého příslušenství a se všemi právy s ní spojenými postoupena s účinností ke dni 28. 3. 2024 žalobci s tím, že žalovaný byl o této skutečnosti písemně vyrozuměn. Žalobce se tak nadále po žalovaném domáhá zaplacení částky 66.079,96 Kč, představující novou jistinu (viz shora), dále dlužného poplatku za pojištění ve výši 1.890,- Kč, smluvních pokut v částce 18.773,51 Kč (vyčíslené k datu 16. 5. 2024), dále 29,70 % ročního úroku z částky 56.000,- Kč ode dne 22. 8. 2023 do zaplacení a zákonného 15 % ročního úroku z prodlení z celé nové jistiny od data 1. 9. 2023 až do zaplacení. Žalovaný pak nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku, a proto se žalobce obrátil se svým nárokem na soud.

2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu doplnil, že za účelem posouzení výše příjmů žalovaného vycházel původní věřitel z předložených výpisů z účtu coby z potvrzení o přijetí mzdy za únor až květen 2023, dle nichž činil průměrný měsíční příjem žalovaného od jeho zaměstnavatele , právnická osoba, 29.507,- Kč. Výdaje žalovaného činily celkem 9.257,- Kč, v nichž bylo zohledněno životní minimum ve výši 4.860,- Kč coby nezbytná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb žalovaného jakožto žadatele o úvěr a dále náklady na bydlení ve výši 4.397,- Kč, odpovídající (spolu)nájmu v daném regionu. Disponibilní finanční prostředky žalovaného tedy představovaly částku 19.250,- Kč, a byly tedy dle úvěrujícího dostatečné pro splácení úvěru ze strany žalovaného, proti kterému nebylo vedeno insolvenční řízení a úvěrových registrech nebyl veden jako nebonitní dlužník. Právní předchůdce žalobce proto neměl důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Po prověření identity i úvěruschopnosti žalovaného pak právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému elektronickou poštou náhled smluvní dokumentace, s jejichž obsahem se tak žalovaný mohl seznámit, a na účet žalovaného č. , č. účtu, zaslal částku 1,- Kč se systémově vygenerovaným variabilním symbolem , var. symbol, , sloužícím jako podpisový kód žalovaného. K uzavření smlouvy pak došlo prostřednictvím SMS zprávy žalovaného, obsahující uvedený kód s tím, že původní věřitel takto podepsaný návrh úvěrové smlouvy včetně dodatku k ní dne 12. 5. 2023 akceptoval. Dále pak žalobce doplnil, že konkrétní výše úroku z úvěru byla vždy za daný měsíc uvedena ve splátkovém kalendáři, který byl součástí oznámení o schválení úvěru doručeného žalovanému, a že smluvní pokuta po zesplatnění úvěru byla vyčíslena ve výši 0,1 % denně z částky 66.079,96 Kč za dobu ode dne 22. 8. 2023 do 16. 5. 2024 na výsledných 17.775,51 Kč, k níž dále přistupují další smluvní pokuty do zesplatnění v souhrnné výši 998,- Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož se žalovaný k jednání soudu nedostavil, soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: V prvé řadě tak bylo ze základních informací o klientovi, potvrzením o odeslání částky 1,- Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, dne 12. 5. 2021, informací o vyplacení formou textové zprávy a dokladem o jejím přijetí zjištěno, že právní předchůdce žalobce obdržel kontaktní údaje a bankovní spojení žalovaného a že odeslal na tento účet ověřovací platbu, o čemž žalovaného informoval textovou zprávou, v níž mu též sdělil pokyny k použití podpisového kódu odpovídajícího variabilnímu symbolu platby.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 12. 5. 2023 včetně přílohy č. 1 – Pojištění schopnosti splácet úvěr z téhož dne a informačního dokumentu o pojistném produktu, dále náhledu této smlouvy a náhledu dodatku č. 1 k této smlouvě, jakož i výpisu z interní databáze právního předchůdce žalobce ke zpřístupnění smluvní dokumentace pak soud zjistil, že uvedenou smlouvou, uzavřenou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, se právní předchůdce žalobce , právnická osoba, ., IČO , IČO, , zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky v částce 56.000,- Kč s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku uvedenému věřiteli splatit spolu s úrokem ve výši 73,45 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 5.142,- Kč, zahrnujících vedle jistiny a úroku též úhradu za pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši 630,- Kč; celkem tak měl žalovaný uhradit 108.288,- Kč. Součástí smlouvy je pak ujednání v článku 6. o smluvních pokutách, sjednaných pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky či její části o 30 dnů ve výši 499,- Kč za každou splátku v prodlení a dále pro případ zesplatnění úvěru, jehož důsledkem se stanou okamžitě splatnými úvěrová jistina i úroky přirostlé ke dni zesplatnění, které se stanou součástí nové jistiny, jakož i veškeré smluvní pokuty. V takovém případě vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z této nové jistiny za každý den prodlení ode dne následujícího po zesplatnění až do zaplacení této nové jistiny. Úvěrová smlouva i její příloha a dodatek č. 1 pak byly opatřeny prostým elektronickým podpisem žalovaného v podobě kódu odpovídajícího variabilnímu symbolu shora uvedené ověřovací platby. Návrh smlouvy byl právním předchůdcem žalobce akceptován dne 12. 5. 2023.

7. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 5. 2023 a z potvrzení o příjmu bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce provedl analýzu bonity žalovaného jako žadatele o úvěru, přičemž vycházel z toho, že žalovaný byl svobodný, neměl vyživovací povinnost, žil sám u rodičů a jeho pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, činil 29.507,- Kč (když dle potvrzení , právnická osoba, . ze dne 12. 5. 2023 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, připsána dne 13. 2. 2023 částka 26.586,- Kč, dme 13. 3. 2023 částka 28.358,- Kč, dne 12. 4. 2023 částka 32.813,- Kč a dne 11. 5. 2023 částka 27.351,- Kč). Jeho výdaje pak činily celkem 9.257,- Kč a sestávaly z životního minima ve výši 4.860,- Kč a z nákladů na bydlení v částce 4.397,- Kč (nájemné a inkaso). Disponibilní zdroje tedy představovaly částku 19.250,- Kč.

8. Poskytnutí úvěru s těmi parametry a za těch podmínek, jak byly uvedeny ve smlouvě shora, pak bylo žalovanému právním předchůdcem schváleno tak, jak vyplývá z oznámení o schválení úvěru ze dne 15. 5. 2023, jehož přílohou byl též splátkový kalendář obsahující rozpis skladby jednotlivých splátek, tedy kolik z nich připadá na splácení jistiny úvěru, na měsíční úhradu za pojištění a jakou částku představuje úrok.

9. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr byl čerpán dne 12. 5. 2023 bezhotovostním převodem částky 56.000,- Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, .

10. Z dopisu ze dne 21. 8. 2023 dále soud zjistil, že právní předchůdce žalobce tímto informoval žalovaného o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících z předmětné úvěrové smlouvy v důsledku jeho prodlení s úhradou splátky v délce 65 dnů a vyzval jej k okamžité úhradě dlužné částky 69.367,- Kč, sestávající z nesplacené původní jistiny ve výši 56.000,- Kč, dále z úroku přirostlého do dne zesplatnění v částce 10.079,96 Kč, z úhrad za pojištění v souhrnné výši 1.890,- Kč, ze smluvních pokut v částce 998,- Kč a z nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

11. Postoupení předmětné pohledávky za žalovaným ve prospěch žalobce je pak dokládáno společným prohlášením postupitele , právnická osoba, ., a žalobce jako postupníka ze dne 3. 4. 2024 ve spojení s příslušnými pověřeními a seznamem postoupených pohledávek. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn a vyzván k zaplacení dluhu dopisem ze dne 16. 4. 2024 (oznámení o postoupení pohledávky a informace o zpracování osobních údajů z téhož dne), jehož odeslání žalovanému je dokládáno poštovním podacím lístkem s datem 16. 4. 2024.

12. Nakonec pak předžalobní výzvou k plnění ze dne 28. 5. 2024 žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě pohledávky s upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku v případě jejího neuhrazení. Odeslání této písemnosti k rukám žalovaného je dokládáno poštovním podacím lístkem.

13. Návrhy žalobce na provedení důkazu vyžádáním si výpisu z běžného účtu žalovaného za účelem prokázání skutečnosti, že úvěr byl žalovanému skutečně poskytnut (bezhotovostním převodem na jeho účet), a dále potvrzením banky o dispozičním oprávnění žalovaného k tomuto účtu pak soud pro nadbytečnost zamítl, neboť v tomto směru vycházel z důkazů již předložených s tím, že tvrzení žalobce nebyla v tomto směru ani nijak zpochybňována.

14. Na podkladě takto provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce , právnická osoba, ., poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, , opatřené prostým elektronickým podpisem (kódem) žalovaného, ze dne 12. 5. 2023 částku 56.000,- Kč bezhotovostním převodem na účet. Žalovaný se zavázal takto poskytnuté prostředky uhradit spolu se sjednaným 73,45 % ročním úrokem a s pravidelnými měsíčními úhradami za pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši 630,- Kč ve sjednaných 24 měsíčních splátkách po 5.142,- Kč. Při sjednávání této smlouvy právní předchůdce žalobce vycházel z údajů o poměrech žalovaného, dle nichž byl žalovaný svobodný, bezdětný, bydlel u rodičů a ze svého zaměstnání dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu 29.507,- Kč (dle doložených potvrzení banky žalovaného o přijatých platbách). Výdaje žalovaného dokládány nebyly a zahrnovaly pouze životní minimum 4.860,- Kč a náklady na bydlení (nájem a inkaso, tedy služby) 4.397,- Kč, stejně tak nebyly doloženy ani údaje o prověření bonity žalovaného v dostupných registrech. Žalovaný se pak dostal do prodlení s plněním těchto svých závazků, když neuhradil ani jedinou splátku. V důsledku toho mu právní předchůdce žalobce v souladu s ujednáním v článku 6 smlouvy jednak naúčtoval smluvní pokuty ve výši 998,- Kč (tj. 499,- Kč za každou splátku, s jejíž úhradou se žalovaný dostal do prodlení trvajícího 30 dnů), jednak potom dopisem ze dne 21. 8. 2023 celý úvěr zesplatnil (v důsledku prodlení trvajícího 65 dní) a nově vzniklou jistinu, sestávající z nesplaceného úvěru a úroků přirostlých do dne zesplatnění, postihl další sankcí v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z této nové jistiny za dobu ode dne následujícího po dni zesplatnění až do zaplacení. Vzhledem k nečinnosti žalovaného pak byla předmětná pohledávka smluvně postoupena s účinností k datu 28. 3. 2024 žalobci, který žalovaného o této skutečnosti písemně vyrozuměl a vyzval jej k úhradě dlužné částky. Žalovaný pak dlužnou částku neuhradil ani na základě zaslané předžalobní upomínky, a je tedy se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele v prodlení.

15. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Dle ustanovení § 1824 odst. 1 občanského zákoníku sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1.

17. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Dle ustanovení § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

19. Podle ustanovení § 561 odst. 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Dle ustanovení § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

21. Podle ustanovení § 1813 a § 1815 občanského zákoníku jsou zneužívající ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí. Ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

22. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

23. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

25. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

26. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Ve smyslu ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

29. Podle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

31. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

32. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, neboť žalobce ani přes výzvu soudu nedoložil a neprokázal, že by došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Důvody této neplatnosti soud shledává v závěru, že z předložených důkazů nevyplynulo, že právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, dostál své zákonné povinnosti a řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí, když vycházel pouze z – dle názoru soudu značně neúplných – údajů o jeho poměrech. Nebylo tedy zjištěno, jakým způsobem byly zjišťovány, doloženy, a především důkladně prověřeny výdaje žalovaného, jež naprosto neodpovídají realitě, zejm. pak ve vztahu k nákladům na zajištění základních potřeb. Započítání zcela vágního a paušálního údaje o částce životního minima do výdajů nemůže vypovídat nic o skutečných nákladech na živobytí žalovaného, přičemž ani částka uváděná jako náklady na bydlení (u rodičů) neobjasňuje, jaká byla skutečná finanční situace žalovaného (zejm. pokud je u položky výdajů na dopravu, kurzy či záliby žalovaného uvedeno 0,- Kč, tedy tyto výdaje patrně žalovaný neměl, nedopravoval se do zaměstnání apod.). Bylo by tedy jedině logické a uvážlivé, pokud by za daných okolností úvěrující požadoval po žalovaném doložit (např. výpisem z účtu), jak se svým příjmem nakládá a z čeho uspokojuje své potřeby a jaké jsou celkové příjmy a výdaje domácnosti, ve které žije. Doložení příjmu žalovaného tedy dokládá pouze to, že žalovaný takový příjem má, nikoliv však již to, na co jej vynakládá a co všechno z něj hradí. K tomu soud poznamenává, že doloženy nebyly ani výsledky lustrace platební morálky žalovaného z dostupných registrů (SOLUS, NRKI), a nebylo tedy zřejmé, s jakým výsledkem byl pověřován stav případných závazků žalovaného. Pokud se tedy právní předchůdce žalobce spoléhal pouze a jedině na to, že údaje o poměrech žalovaného rozhodných pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr jsou úplné a pravdivé, pak svědčí jedině o tom, že nejednal v dané věci dostatečně obezřetně a tato tvrzení nijak neověřoval a nežádal jejich prokázání (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015). Soud zdůrazňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žadatelem o spotřebitelský úvěr (bez ohledu na jeho prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné, neboť primárním zájmem žadatele je úvěr získat, a to zpravidla „za každou cenu“, čemuž by uvedení a doložení skutečných poměrů zpravidla neprospělo), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015). Soud proto dospěl k jedinému možnému závěru, a to že u žalovaného byly již v době uzavírání úvěrové smlouvy důvodné pochybnosti o jeho schopnosti poskytnutý úvěr řádně splácet, s nimiž se právní předchůdce žalobce nevypořádal a i přes zcela nedostatečné údaje o výdajích posoudil jeho schopnost splácet celkový obnos 108.288,- Kč (tj. úvěr včetně navýšení) po 5.142,- Kč měsíčně jako dostatečnou. Žalobce jakožto právní nástupce původního věřitele pak soudu ani přes poučení nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům, kdy i přes výzvu soudu setrval na svém stanovisku, že jeho předchůdce splnil svou povinnost k posouzení úvěruschopnosti žalovaného dostatečně. Důsledkem výše uvedeného nedostatečného postupu právního předchůdce žalobce a nesplnění jeho zákonné povinnosti je proto ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10, III. ÚS 4129/18 či I. ÚS 523/07). Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávky za žalovaným, pak soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům, když uvedl, že finanční situace žalovaného byla ověřována na základě pouhého sdělení žalovaného.

33. Soud tedy posoudil vymáhanou pohledávku jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžité plnění na základě neplatného právního jednání, a to poukázáním peněžitého obnosu 56.000,- Kč bezhotovostním převodem na účet. Žalovaný je tak v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 občanského zákoníku povinen toto plnění vydat, přičemž soud vycházel z nijak nezpochybňovaného tvrzení žalobce, že žalovaný doposud neuhradil na poskytnutý obnos ničeho. K úhradě tak nadále zbývá celá částka 56.000,- Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by uvedený nárok jakkoliv zpochybnil (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud mu proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele na základě postoupení pohledávky tuto dlužnou částku 56.000,- Kč, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné sazbě, jdoucím ode dne 30. 4. 2024 až do zaplacení, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí 10denní lhůty k úhradě stanovené ve výzvě k úhradě zahrnuté do oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2024 (čas plnění stanovený dle výzvy věřitele ve smyslu § 1958 občanského zákoníku), jež byla žalovanému zaslána dne 16. 4. 2024 doporučenou poštovní zásilkou (a doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku dne 19. 4. 2024, tedy na základě zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání) až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

34. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení částky 30.743,47 Kč, představující rozdíl mezi zažalovanou částkou 86.743,47 Kč a přiznaným nárokem ve výši 56.000,- Kč, spolu s příslušenstvím v podobě úroku ve výši 29,70 % ročně z částky 56.000,- Kč ode dne 22. 8. 2023 do zaplacení, jakož i 15 % ročního úroku z prodlení jednak z částky 66.079,96 Kč (tj. z nové jistiny) ode dne 1. 9. 2023 do 29. 4. 2024 (tedy za dobu, kdy žalovaný ještě nebyl v prodlení) a jednak z částky 10.079,96 Kč (tedy v rozsahu přesahujícím přiznaný nárok) ode dne 30. 4. 2024 do zaplacení, a dále v rozsahu co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 56.000,- Kč za dobu ode dne 30. 4. 2024 do zaplacení vzhledem k tomu, že zákonná sazba úroku z prodlení k prvému dni prodlení žalovaného (30. 4. 2024) činila oproti žalobou uplatněnému nároku pouze 14,75 %, pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť – jak již bylo uvedeno shora – ve vztahu k požadovanému úroku má žalobce vůči žalovanému pouze nárok na vydání peněžitého plnění, které mu poskytl a které mu nebylo vráceno, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ v samotné neplatné smlouvě; ve vztahu k úroku z prodlení pak soud odkazuje na to, co již bylo řečeno, tedy že toto příslušenství bylo přiznáno až od doby skutečného počátku prodlení žalovaného a ve výši odpovídající zákonné sazbě úroku z prodlení.

35. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci úspěšný pouze částečně, přiznal právo na jejich náhradu pouze v poměrné části 29,12 % z celkové částky těchto nákladů, neboť předmětem řízení bylo zaplacení celkové částky 86.743,47 Kč, žalobce byl úspěšný pouze v částce 56.000,- Kč, tedy v rozsahu 64,56 %, a neúspěšný co do nedůvodně žalované částky 30.743,47 Kč, tj. co do 35,44 %. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) ve výši 64,56 % z předmětu řízení odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany) ve výši 35,44 %. Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 29,12 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování svého práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí celkem 9.607,85 Kč, tzn. poměrná 29,12procentní část nákladů řízení ve výši 32.994,- Kč, představovaných zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 3.470,- Kč a náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 22.900,- Kč za pět úkonů právní služby po 4.580,- Kč (převzetí a příprava zastoupení, 2x sepis podání ve věci samé, kvalifikovaná výzva k plnění, účast na jednání) dle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 1.500,- Kč za pět úkonů právní služby po 300,- Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty, odpovídající částce 5.124,- Kč, neboť zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku III. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.