6 C 105/2020

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa , Česká republika, rozhodl samosoudkyní titul Markétou Lanzovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 4.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4.000 Kč ode dne 22. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4.000 Kč ode dne 19. 5. 2018 do 21. 11. 2019, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 2.500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 8. 2020 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 4.000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 18. 4. 2018 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], sídlem [adresa]. Tvrdil, že na základě registrace žalovaného (uvedením osobních a kontaktních údajů a bankovního spojení) na webové stránce právního předchůdce žalobce www.nuko.cz, zřízení uživatelského účtu a odsouhlasení návrhu úvěrové smlouvy ze strany žalovaného původní věřitel prověřil schopnost žalovaného splácet úvěr a přidělil mu klientské [číslo]. Na podkladě těchto úkonů byly následně žalovanému dne 18. 4. 2018 zaslány na bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši odpovídající poskytnutému úvěru, tedy v částce 4.000 Kč, pod variabilním symbolem [číslo]. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala uhradit věřiteli poplatek ve výši 920 Kč dle článku 4 úvěrové smlouvy s tím, že úvěr měl být splacen dne 18. 5. 2018. Jelikož však tomuto svému závazku nedostál, neboť poskytnutý úvěr ani poplatek věřiteli nesplatil ani na základě zasílaných upomínek, žalobce, jemuž byla následně předmětná pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou ze dne 14. 8. 2019, uzavřenou s postupitelem [anonymizována tři slova], [IČO], [ulice a číslo], [obec], se tak vůči žalovanému domáhal zaplacení celkové částky 4.000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne následujícího po splatnosti, tedy od data 19. 5. 2018, až do zaplacení.

2. V průběhu řízení žalobce doplnil, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobce ve smyslu ustanovení článku 2 úvěrové smlouvy s tím, že žalovaný vyslovil souhlas se svou lustrací v dlužnických registrech. Dále pak provedl výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji s ponecháním 10 % rezervy rozdílu ve výši minimálně životního minima.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily, přičemž zástupkyně žalobce svou neúčast omluvila, soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl tuto věc v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování listinami založenými do spisu, a to úvěrovou smlouvou [číslo] ve spojení se všeobecnými obchodními podmínkami poskytování spotřebitelských úvěrů NUKO.CZ, kopií občanského průkazu žalovaného a jeho rodného listu, dále výpisem z účtu ze dne 18. 4. 2018 k poskytnutí úvěru ve výši 4.000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo], dále smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 4. 9. 2018 a 14. 8. 2019, uzavřenými nejprve mezi postupitelem [právnická osoba], [IČO], [adresa], a postupníkem [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO], [anonymizováno] [ulice a číslo], [obec a číslo], a následně mezi touto společností a žalobcem, a to včetně relevantních částí seznamů postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2019 a výzvou k úhradě před podáním žaloby z téhož dne ve spojení s poštovním podacím lístkem.

6. Návrh žalobce na doplnění dokazování na [právnická osoba], ohledně zaslání částky 4.000 Kč na účet žalovaného v měsíci květnu 2018 pak soud pro nadbytečnost zamítl, neboť poskytnutí těchto prostředků měl za dostatečně prokázané shora uvedenými listinami.

7. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným po sdělení jeho osobních a kontaktních údajů prostřednictvím svých webových stránek www.nuko.cz smlouvu o úvěru s tím, že práva a povinnosti mezi smluvními stranami blíže upravují též příslušné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Ve smluvní dokumentaci předložené soudu nejsou uvedeny údaje o zjišťovaných poměrech žalovaného, ani jejich hodnocení ve vztahu k jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet, přičemž úvěrová smlouva obsahuje pouze ujednání o tom, že klient (tedy žalovaný) bere na vědomí, že na základě zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud je to nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet úvěr, a výslovně s tím souhlasí; smlouva o úvěru nezachycuje žádný údaj o tom, že tak původní věřitel skutečně učinil a že se žalovaný s obsahem listiny seznámil. Na základě výše uvedeného pak úvěrující poskytl žalovanému bezhotovostním převodem ze dne 18. 4. 2018 na bankovní účet uvedený ve smlouvě pod č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] ([specifický symbol] – číslo úvěrové smlouvy), které měl žalovaný uhradit do data splatnosti dne 18. 5. 2018 (úvěr byl tedy poskytnut na dobu 30 dnů); roční úroková sazba činila 276 % spolu s poplatkem ve výši 920 Kč (ten však nebyl v žalobním návrhu požadován). Smlouvou ze dne 4. 9. 2018 pak byla předmětná pohledávka nejprve postoupena [právnická osoba] vries [právnická osoba], [IČO], která ji následně dne 14. 8. 2019 smluvně postoupila žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn a současně zástupcem žalobce vyzván k úhradě dlužné částky, kterou doposud neuhradil, ve lhůtě tří dnů. Výzva k úhradě ze dne 18. 11. 2019 byla podána k poštovní přepravě ještě téhož dne.

8. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Ve smyslu ustanovení § 1824 odst. 1 občanského zákoníku sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1.

10. Ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

12. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

13. Dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, neboť žalobce ani přes výzvu soudu nedoložil a neprokázal, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Důvody této neplatnosti soud shledává v závěru, že z předložených důkazů nevyplynulo, že právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dostál své zákonné povinnosti a řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí. Nebylo tedy zjištěno, z jakých konkrétních údajů o poměrech žalovaného vycházel a jakým způsobem je zhodnotil a důkladně prověřil, neboť tyto skutečnosti z předložených důkazů nevyplývají, nejsou v nich vůbec obsaženy. Žalobce, resp. jeho zástupkyně, se – poté, co adekvátně nereagovala na ani předchozí písemnou výzvu – pak k nařízeném ústnímu jednání nedostavila, a nebylo tedy možné využít příslušné procesní poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (již lze směřovat výhradně vůči účastníkům či jejich zástupcům přítomným při jednání před soudem) k doplnění náležitých skutkových tvrzení a k označení a navržení důkazů k jejich prokázání, pokud se jedná o splnění povinnosti ve smyslu shora citovaného ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jeho tvrzení uváděná v žalobě tedy nelze považovat za dostatečná pro závěr, že úvěrová smlouva je platná, a že z ní tedy ve prospěch žalobce jakožto právního nástupce původního věřitele vznikly nároky na úhradu plnění založených smlouvou (poplatku, resp. úroku). Důsledkem výše uvedeného je proto ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku neplatnost předmětné smlouvy o úvěru, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10, III. ÚS 4129/18 či I. ÚS 523/07). Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávky za žalovaným, pak soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům.

19. Soud tedy posoudil vymáhanou pohledávku jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžité plnění na základě neplatného právního jednání, a to poukázáním částky 4.000 Kč na jeho účet. Žalovaný je tak v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 občanského zákoníku povinen toto plnění vydat, přičemž vzal soud za prokázané, že takto již věřiteli, potažmo jeho právnímu nástupci neuhradil na tento dluh ničeho. K úhradě tak nadále zbývá částka 4.000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by tento dílčí žalovaný nárok jakkoliv zpochybnil (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud mu proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele uvedený obnos 4.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, jdoucím až ode dne 22. 11. 2019 (v návaznosti na doporučeně zaslanou předžalobní výzvou se stanovenou třídenní lhůtou k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 občanského zákoníku) až do zaplacení, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k vrácení této sumy, až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

20. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení zákonného úroku z prodlení, požadovaného z částky 4.000 Kč za dobu ode dne 19. 5. 2018 (tj. po dni splatnosti uvedeném ve smlouvě, již však soud shledal neplatnou) do 21. 11. 2019, pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný vázán datem splatnosti úvěru (tj. 18. 5. 2018), ale ve smyslu § 1958 občanského zákoníku byl povinen vydat žalobci vzniklé bezdůvodné obohacení, jehož se mu dostalo, v třídenní lhůtě stanovené ve výzvě k zaplacení ze dne 18. 11. 2019. Před uplynutím této lhůty (kdy zde nebyl platně sjednaný závazek se stanovenou dobou plnění) tedy žalovaný nemohl být v prodlení se splněním svého peněžitého závazku. Pro úplnost pak soud upřesňuje, že byť žalobce v žalobním návrhu výslovně nepožadoval též zaplacení částky 920 Kč z titulu poplatku (za poskytnutí úvěru, resp. úroku ve výši 276 % ročně, jehož výše je nadto zcela mimo rámec obvyklých úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných spotřebitelům bankami), nebyl by v řízení ani s tímto dílčím nárokem úspěšný, a soud by jeho žalobu v tomto rozsahu zamítl, neboť žalobce má vůči žalovanému nárok pouze na vydání peněžitého plnění, které mu jeho právní předchůdce poskytl, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě, tj. na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, ani smluvního úroku. V tomto směru by se tedy žalobce nedomáhal svého nároku po právu.

21. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, jenž byl se svým nárokem ve věci úspěšný (co do žalované částky 4.000 Kč; k příslušenství v podobě zčásti zamítnutého úroku z prodlení se nepřihlíží), přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 2.500 Kč. Tu tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, sestávající z odměny za zastupování advokátem v celkové výši 1.500 Kč, a to jednak vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) za 2,5 úkonu právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a o náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, a jednak za jeden úkon právní služby po 1.000 Kč (sepis podání) dle § 14b odst. 3 a § 7 bod 3. advokátního tarifu, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 600 Kč, a to za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a za jeden úkon právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) citované vyhlášky; zástupkyně žalobce jakožto advokátka není plátkyní DPH. Lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobce v řízení zastupovala.