6 C 106/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o ochranu z rušené držby

I. Žalovaný je povinen zdržet se vůči žalobci rušení držby spočívajícího v omezování a zamezování přístupu a užívání věcí nemovitých - pozemků st. parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří s budovou hangáru – stavbou [adresa] ([obec]) – jiná stavba, zapsanou na listu vlastnictví [číslo] parc. [číslo] – trvalý travní porost, parc. [číslo] – ostatní plocha, parc. [číslo] – trvalý travní porost, parc. [číslo] – trvalý travní porost a parc. [číslo] – ostatní plocha, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun, na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a [územní celek].

II. Žalovaný je povinen předat žalobci klíče k zajištění přístupu k věcem nemovitým specifikovaným shora ve výroku I. tohoto usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žaloba, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému předat žalobci platné klíče ve lhůtě do 48 hodin od doručení usnesení do rukou žalovaného, a to u hlavní brány nemovitosti, kdy žalovaný nabídne žalobci mailem na adresu [email] v daných 48 hodinách dva termíny v rozmezí 08:00 až 17:00 hodin denního času, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 5.300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Soud ukládá žalobci, aby zaplatil České republice - Okresnímu soudu v Berouně soudní poplatek za žalobu ve výši 5.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 9. 2022 se žalobce domáhal proti žalovanému uložení povinností specifikovaných shora ve výrocích I. a II. tohoto usnesení, jež v podstatě spočívají ve zpřístupnění včetně předání klíčů a dalšího zdržení se zamezování přístupu do věcí nemovitých, které měl žalobce užívat z titulu ústně sjednané nájemní smlouvy. Tvrdil tak, že předmětné věci nemovité – pozemky st. parc. [číslo] s budovou hangáru a parc. [číslo] (manipulační plochy), zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], jež jsou ve spoluvlastnictví celkem šesti osob včetně žalovaného (jemuž náleží ideální spoluvlastnický podíl o velikosti ¼, tvořící nadto součást jeho společného jmění manželů), tvoří jeden funkční celek a žalobce je užívá jakožto nájemce ode dne 13. 3. 2020; je tedy uživatelem hangárového stání v hangárové hale stojící na pozemku st. parc. [číslo] všech souvisejících ploch na letišti [obec] Nájemní smlouva byla sjednání mezi účastníky ústní formou tak, že v blíže neurčené době po datu 13. 3. 2020 v rámci osobního setkání žalovaný sdělil žalobci, že může předmětnou věc nemovitou pro uvedené účely nadále neomezeně užívat stejným způsobem jako další nájemci, načež mu předal klíče od plotové brány a od vstupních dveří do hangáru. Přibližně v polovině měsíce dubna se pak žalobce dotazoval žalovaného na výši úhrady za hangárování a na způsob jejího placení, přičemž mu žalovaný sdělil, že se jedná o denní sazbu ve výši 60 Kč, násobenou počtem dnů v měsíci. Na způsobu placení se strany nedohodly. Posléze si dne 3. 5. 2020 účastníci ujednali, že žalobci náleží právo nájemního užívání oproti jeho závazku provádět technickou údržbu a správu hangáru a přilehlých ploch, čímž bude povinnost žalobce k hrazení nájemného kompenzována (naturální formou); žalobce pak postupoval v souladu s uvedeným ujednáním po dobu dalších více než dvou let s tím, že veškerý materiál, náklady na dopravu a další výdaje v souvislosti s údržbou a úpravami předmětu nájmu financoval z vědomím žalovaného z vlastních prostředků. Ke změně stávajícího stavu pak došlo dne 7. 8. 2022, kdy žalobce zjistil, že došlo k výměně zámku od hlavní brány. O důvodech tohoto postupu ze strany žalovaného se pak žalobce dozvěděl z jeho elektronické zprávy dne 8. 8. 2022. Žalobce se proto domáhal ochrany držby spočívající v uložení povinnosti žalovanému zdržet se jejího rušení vůči žalobci, a to jakýmkoliv omezováním přístupu do prostor dosud nájemně užívané„ komplexní nemovitosti“, a toto nerušené užívání zachovat až do případného dne, že bude žalobce povinen na základě výpovědi z nájmu předmět nájmu vyklidit a předat jej pronajímateli.

2. S ohledem na zákonnou 15denní lhůtu stanovenou v § 177 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a plynoucí od podání žaloby z rušené (resp. odňaté) držby, v níž soud musí o této žalobě rozhodnout, a dále vzhledem k níže uvedeným skutečnostem, které se podávají ze samotných žalobních tvrzení, tak i především z listin k nim připojeným, soud ve věci rozhodoval, aniž by si (s ohledem na časovou tíseň) vyžadoval stanovisko žalovaného, bez nařízení ústního jednání ve smyslu ustanovení § 177 odst. 1 věty třetí o.s.ř.

3. Svá výše uvedená tvrzení pak žalobce dokládal informacemi z nahlížení do katastru nemovitostí včetně příslušného snímku katastrální mapy, na níž jsou zachyceny sporem dotčené pozemky a především vytištěnou elektronickou zprávou žalovaného ze dne 3. 8. 2022. Soud tedy vycházel pouze z obsahu těchto listin, které považoval za zcela dostačující pro své rozhodnutí o žalobě z odňaté držby. K tomu si pak pro upřesnění opatřil též příslušný výpis z katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] a s tím související výpis z katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] tamtéž. Vycházel tak ze zjištění, že žalovaný je spoluvlastníkem pozemku st. parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba [adresa] ([obec]) – jiná stavba zapsaná na listu vlastnictví [číslo] dále pozemků parc. [číslo] – trvalý travní porost, parc. [číslo] – ostatní plocha, parc. [číslo] – trvalý travní porost, parc. [číslo] – trvalý travní porost a parc. [číslo] – ostatní plocha. Na uvedených věcech nemovitých pak žalovanému náleží podíl o velikosti ideální ¼ vzhledem k jejich celku, přičemž tento podíl spadá do společného jmění žalovaného a jeho manželky [příjmení] [jméno] [příjmení]; dalšími spoluvlastníky pak jsou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s podílem ideální ¼, [příjmení] [příjmení] s podílem ideální 1/8, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] rovněž s podílem ideální 1/8 a [právnická osoba] s.r.o. s podílem ideální ¼ vzhledem k celku věcí nemovitých (zjištěno z listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí]). Na stavebním pozemku st. parc. [číslo] pak stojí jiná stavba [adresa] ([obec]) – zjevně se jedná o budovu hangáru, o které se zmiňuje žalobce – rovněž ve spoluvlastnictví týchž osob, jak jsou uvedeny shora; v tomto případě však do společného jmění manželů žalovaného náleží spoluvlastnický podíl o velikosti ideálních 6/20 vzhledem k celku (zde je žalovaný spolu se svou manželkou spoluvlastníkem většinovým) – zjištěno z listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí]. Podle snímku katastrální mapy spolu uvedené pozemky sousedí a tvoří jeden funkční celek. Dne 3. 8. 2022 pak žalovaný zaslal žalobci elektronickou zprávu, v níž jej informoval, že v důsledku neshod týkajících se postupu žalobce vůči třetí osobě došlo v hangáru k výměně zámků, a vyzval jej, aby nejlépe do 12. 8. (2022) hangár uvolnil a odvezl své věci. Současně žalovaný žalobce upozornil, že přístup (do hangáru) je možný kdykoliv po předchozí dohodě se žalovaným či s další osobou. Rovněž pak vyjádřil své pochybnosti o povaze právního vztahu účastníků, kdy nevylučoval možnost přátelské výpomoci v podobě prací provedených v a kolem hangáru oproti přátelské výpomoci při hangárování letadla.

4. Podle ustanovení § 987 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), je držitelem ten, kdo vykonává právo pro sebe.

5. Dle ustanovení § 988 odst. 1 občanského zákoníku lze držet právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon. Osobní právo není předmětem držby ani vydržení. Kdo však vykonává osobní právo poctivě, je oprávněn své domnělé právo vykonávat a hájit.

6. Dle ustanovení § 1003 občanského zákoníku není nikdo oprávněn držbu svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

7. Ve smyslu ustanovení § 1007 občanského zákoníku byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.

8. Podle ustanovení § 176 o.s.ř. se ustanovení § 177 až 180 použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby. Žalobce žalobu označí jako žalobu z rušené držby. Ustanovení § 41 odst. 2 tím není dotčeno.

9. Podle ustanovení § 177 odst. 1 o.s.ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. Dle odst. 2 tohoto ustanovení domáhá-li se žalobce zákazu provádění nebo odstraňování stavby z důvodů, že může být provedením nebo odstraněním stavby ohrožen nebo hrozí omezení jeho vlastnického práva, soud rozhodne o žalobě do 30 dnů od zahájení řízení. Předvolání k jednání musí být účastníkům doručeno nejméně 3 dny předem.

10. Ve smyslu ustanovení § 178 o.s.ř. se v řízení soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

11. Soud podaný návrh posoudil jako včasný (§ 1008 odst. 1 občanského zákoníku a contrario) a v převažující části důvodný. V daném případě se žalobce domáhal tzv. possesorní ochrany, tj. ochrany držby jiného práva než práva vlastnického s tvrzením o existenci nájemního vztahu k věcem nemovitým, na jehož základě až do dne 7. 8. 2022 shora specifikované věci nemovité (pozemky a budovu hangáru) nerušeně užíval a z jehož držby byl jednáním žalovaného svémocně vypuzen. Jak je uvedeno v předchozím odstavci, soud se v tomto řízení omezuje pouze na zjištění poslední držby a jejího svémocného ručení, tedy zjištění posledního faktického pokojného stavu, a nezkoumá tak otázky právní.

12. V předmětné věci tak má soud za doložené splnění shora uvedených zákonných předpokladů, pokud se jedná jak o poslední pokojné užívání věcí nemovitých (ve spoluvlastnictví žalovaného) ze strany žalobce, tak i narušení možnosti užívání, resp. jeho odnětí ze strany žalovaného, a to s odkazem na e-mailovou zprávu žalovaného ze dne 3. 8. 2022, v níž jmenovaný upozorňuje žalobce na uskutečněnou výměnu zámků v hangáru a požaduje jeho vyklizení. Soud tak nezkoumal a nezabýval se (ani k tomu nebyl v tomto řízení povolán) otázkou existence smluvního vztahu a platnosti nájemní smlouvy tak, jak měla být dle tvrzení žalobce uzavřena (přičemž pouze na okraj lze poznamenat, že o platně sjednaném nájmu má soud v daném případě silné pochybnosti; posouzením toho, zda a o jaký případný jiný smluvní vztah se jednalo, se však dále zabývat nemohl, přímo však vyloučil možnost sjednání tzv. výprosy - dobrovolného poskytnutí vlastní věci ve prospěch jiného, aniž by však tato osoba nabývala nějakého nároku na užívání věci, když pro vznik výprosy zákon kumulativně stanoví podmínky absence sjednání doby a účelu užívání – v tomto případě účel sjednán byl, a to hangárování letadla žalovaného na nemovitostech ve spoluvlastnictví žalovaného bez časového omezení).

13. Žaloba pak směřovala proti žalovanému, který (ač jinak spoluvlastník věcí nemovitých) se žalobcem v předmětné věci jednal a který (ať již sám či jiná osoba v souladu s jeho stanoviskem) provedl či zajistil výměru zámků od vstupu na předmětné věci nemovité. Žalovaného je tedy třeba považovat za vypuditele, který žalobci odepřel dosavadní nerušení výkon jeho práva; v souladu s ustanovením § 1007 občanského zákoníku je tedy dána pasivní věcná legitimace žalovaného v tomto řízení.

14. Soud tedy vzhledem ke splnění zákonem stanovených kritérii návrhu výroky I. a II. vyhověl v rozsahu požadovaného zdržení se dalšího rušení držby ve formě omezování a zamezování přístupu a užívání předmětných věcí nemovitých (jejichž specifikaci ve výroku I. upřesnil) včetně předání klíčů za účelem umožnění nerušeného užívání věcí nemovitých v tom rozsahu a tím způsobem, jak žalobce doposud nerušeně činil. Třídenní lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť neshledal důvody pro uložení lhůty delší než zákonné.

15. Co do požadavku na stanovení konkrétních podmínek, za kterých má žalovaný předat klíče umožňující přístup na pozemky a do hangáru, pak soud žalobu výrokem III. tohoto usnesení zčásti zamítl, neboť tento nárok překračuje rámec ochrany rušené držby.

16. Závěrem soud zdůrazňuje, že tímto usnesením poskytl žalobci toliko prozatímní ochranu posledního pokojného stavu, nikoli však ochranu stavu právního. Nejedná se tedy o ochranu práva subjektivního (nájemního či jiného užívacího práva), ale pouze o stav faktický, který byl ze strany žalovaného narušen. Postavení existence uvedeného subjektivního práva najisto a posouzení jeho povahy (právní kvalifikace) pak lze učinit v jiném řízení (bude-li zahájeno), a to ať by se jednalo o spor o určovací žalobě, či o žalobě na plnění (resp. o vyklizení), přičemž je třeba upozornit, že v takovém řízení může soud dojít k odlišným závěrům ohledně práva žalobce.

17. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem IV. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci v zcela převažující části úspěšný, přiznal v plné výši právo na jejich náhradu v celkové částce 5.300 Kč, kterou tvoří soudní poplatek za žalobu ve výši 5.000 Kč (k jehož úhradě je žalobce povinován) a paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za jeden úkon (žaloba) po 300 Kč dle § 2 odst. 3 této vyhlášky. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku IV. lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

18. Výrokem V. pak soud ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) a § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zároveň uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Berouně soudní poplatek za podanou žalobu z rušené držby dle položky 4 bod 1. písm. a) Sazebníku poplatků ve výši 5.000 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení v souladu s § 7 odst. 1 poplatkového zákona.