6 C 108/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa , Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 18.320 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18.320 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6.240 Kč ode dne 30. 3. 2022 do zaplacení a ve výši 15 % ročně z částky 5.395 Kč ode dne 13. 7. 2022 do zaplacení a z částky 5.785 Kč ode dne 26. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 3.220 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 8. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 18.320 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného zákonného příspěvku nepojištěných a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Tvrdila, že je jako právnická osoba příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Dle zjištění žalobkyně žalovaný jako provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], č. technického průkazu vozidla [číslo], evidovaného v registru silničních vozidel jako provozovaný, neměl k tomuto vozidlu sjednáno v období ode dne 6. 7. 2021 do 9. 10. 2021, tedy po dobu 96 dní, dále ode dne 10. 10. 2021 do 31. 12. 2021, tzn. po dobu 83 dní, a ode dne 1. 1. 2022 do 30. 3. 2022, tedy po dobu 89 dní, zákonné pojištění odpovědnosti (povinné ručení) ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyni tak ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 uvedeného zákona vznikl nárok na zaplacení příspěvku, vypočteného jako součin počtu dní, kdy porušení předmětné zákonné povinnosti žalovaného trvalo, a výše denní sazby podle druhu vozidla, spolu s náklady spojenými s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek. Celkové částky dlužných příspěvků za všechna tři výše uvedená období tak činí 6.240 Kč, 5.395 Kč a 5.785 Kč a sestávají ze základu příspěvku v denní sazbě 65 Kč (podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) x počet dní (celkem 96, 83 a 89), za něž nebylo povinné ručení sjednáno, k nimž žalobkyně dále pro každý dílčí nárok požaduje též náklady na jeho mimosoudní uplatnění vždy ve výši 300 Kč (podle § 2a prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Přestože byl žalovaný k úhradě dlužného příspěvku písemně vyzván (výzvy mu byly doručeny dne 28. 1. 2022, 13. 5. 2022 a 26. 8. 2022), tyto částky ve stanovené lhůtě pro zaplacení neuhradil, pročež jejich splatnost tak nastala dne 29. 3. 2022, 12. 7. 2022 a 25. 10. 2022. Jelikož žalovaný nereagoval ani na pozdější předžalobní upomínky, domáhala se žalobkyně svého nároku soudní cestou.

2. V průběhu řízení pak žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že údaj o provozování vozidla a jeho vlastnostech byl zjištěn z registru silničních vozidel č. j. 12602680, z něhož žalobkyně na základě zákona vychází jako ze zdroje informací a je oprávněna jej považovat za správný. Současně pak zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví vyvratitelnou zákonnou domněnku v tom smyslu, že se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že vlastníkem a/nebo provozovatele vozidla je osoba takto zapsaná v registru silničních vozidel. Pokud tato osoba na základě výzvy sdělí a doloží žalobkyni, že v předmětném období vlastníkem vozidla nebyla, uplatní žalobkyně svůj nárok vůči skutečnému vlastníkovi vozidla, o němž se takto dozvěděla. V daném případě žalobkyně obdržela od předchozího vlastníka kupní smlouvu ze dne 1. 11. 2016, dle níž tato osoba převedla vlastnické právo k předmětnému vozidlu na žalovaného, který je tak osobou povinnou k úhradě příspěvku.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podané žalobě, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě rovněž vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

5. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, přičemž z nich zjistil následující skutečnosti: Z údajů o vozidle a o povinných osobách tak soud zjistil, že na základě šetření [číslo] je vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu tovární značky Volkswagen Golf Variant nad 1850 cm3 do 2500 cm3, [registrační značka], VIN: [kód], č. technického průkazu [číslo], žalovaný.

6. Podle výdeje dat z registru vozidel, poskytnutého Městským úřadem Beroun, Odborem dopravy a správních agend, ze dne 27. 12. 2023 ve spojení a kartou vozidla [číslo] je předmětné vozidlo ode dne 6. 6. 2019 až do posud vedeno na [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec], s tím, že ode dne 28. 4. 2022 bylo na žádost vlastníka vyřazeno z provozu (RZ, ORV ke skartaci) z důvodu, že vlastník nesplnil svou zákonnou povinnost.

7. Z kupní smlouvy ze dne 28. 2. 2021 pak soud zjistil, že [jméno] [příjmení] jako výše uvedený zapsaný vlastník prodala předmětné vozidlo žalovanému.

8. Z výzev k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 13. 1. 2022 č. případu [číslo], ze dne 28. 4. 2022 č. případu [číslo] a ze dne 11. 8. 2022 č. případu [číslo] bylo ve spojení s informacemi doručujícího orgánu o zásilkách a s poštovními podacími archy dále zjištěno, že dle údajů poskytnutých žalobkyni předchozím vlastníkem a příslušným pojistitelem (po jejich porovnání s údaji evidovanými Ministerstvem dopravy), že žalovaný je od data 1. 3. 2021 veden jako vlastník/provozovatel předmětného osobního automobilu, jež bylo pojištěno z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem pouze v období ode dne 6. 6. 2019 do 30. 3. 2021 (u [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], č. smlouvy [číslo]). Jelikož tedy žalovaný neměl v rozhodném období od data 6. 7. 2021 do 9. 10. 2021, dále ode dne 10. 10. 2021 do 31. 12. 2021 a nakonec ode dne 1. 1. 2022 do 30. 3. 2022 pro toto vozidlo, jež bylo v uvedené době stále evidováno jako provozované, sjednáno povinné ručení, vyzvala jej žalobkyně písemně dne 13. 1. 2022, 28. 4. 2022 a 11. 8. 2022 k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných ve stanovené lhůtě 60 dnů od doručení výzvy s tím, že denní sazba tohoto příspěvku činí pro předmětné vozidlo 65 Kč, tzn. za 96 dní celkem 6.240 Kč, za 83 dní celkem 5.395 Kč a za 89 dní celkem 5.785 Kč.

9. K zaplacení příspěvků vyúčtovaných výše uvedenými výzvami pak žalobkyně dále vyzvala žalovaného upomínkami o úhradu nedoplatku ze dne 20. 4. 2022, 3. 8. 2022 a 18. 11. 2022 a výzvami k zaplacení dlužné částky ze dne 8. 8. 2022, 1. 9. 2022 a 12. 12. 2022.

10. Předžalobními upomínkami ze dne 5. 10. 2022, 27. 10. 2022 a 7. 2. 2023 pak byl žalovaný upozorněn na možnost vymáhání nároků soudní cestou. Odeslání těchto písemností do dispoziční sféry žalovaného je dokládáno informacemi České pošty, s.p., o sledování zásilek a doklady o podání doporučené zásilky na poště.

11. Na základě takto provedených důkazů pak soud zjistil skutkový stav věci, dle něhož žalobkyně zjistila z údajů poskytnutých jí příslušným pojistitelem (po jejich porovnání s údaji evidovanými Ministerstvem dopravy) a ve spojení kupní smlouvou ze dne 28. 2. 2021, uzavřenou mezi [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec], jako prodávající a žalovaným jako kupujícím, že žalovaný je od data předmětné koupě (skutečným) vlastníkem předmětného osobního automobilu tovární značky Volkswagen Golf Variant se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], VIN: [kód], č. technického průkazu [číslo], jenž byl pojištěn z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem pouze v období ode dne 6. 6. 2019 do 30. 3. 2021. Jelikož žalovaný neměl v jednotlivých rozhodných obdobích od data 6. 7. 2021 do 9. 10. 2021, dále ode dne 10. 10. 2021 do 31. 12. 2021 a ode dne 1. 1. 2022 do 30. 3. 2022 pro toto vozidlo, jež bylo v uvedené době stále evidováno jako provozované a jehož byl v té době vlastníkem na základě uzavřené kupní smlouvy, sjednáno povinné ručení, vyzvala jej žalobkyně písemně dne 13. 1. 2022, 28. 4. 2022 a 11. 8. 2022 k úhradě zákonných příspěvků nepojištěných za uvedená dílčí období ve stanovené lhůtě 60 dnů od doručení každé jednotlivé výzvy s tím, že denní sazba tohoto příspěvku činí pro předmětné vozidlo 65 Kč, tzn. za 96 dní celkem 6.240 Kč, za 83 dní celkem 5.395 Kč a za 89 dní celkem 5.785 Kč. Následně pak žalobkyně žalovaného ještě opakovaně písemně upomenula k úhradě nedoplatků takto vyúčtovaných příspěvků s upozorněním na vymáhání dluhů soudní cestou, aniž by žalovaný reagoval. Vzhledem k tomu, že dlužné příspěvky, navýšené o náklady jejich vymáhání vždy ve výši 300 Kč, žalovaný doposud neuhradil, dostal se s tímto peněžitým plněním vůči žalobkyni v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

13. Dle ustanovení § 4 odst. 1 až 5 tohoto zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.

14. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999, Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. Dle ustanovení § 2a této vyhlášky výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

15. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

16. V daném případě soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná, a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. Soud vycházel ze zjištění, že žalovaný byl v jednotlivých rozhodných obdobích na základě kupní smlouvy uzavřené dne 28. 2. 2021 skutečným vlastníkem a provozovatelem předmětného motorového vozidla, k němuž za tuto dobu nebylo sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti (povinné ručení), přestože vozidlo bylo evidováno jako provozované. V důsledku porušení této povinnosti vznikl žalobkyni v souladu se shora citovaným předpisem nárok na úhradu zákonného příspěvku nepojištěných ve stanovené výši za jednotlivá dílčí období v trvání 96, 83 a 89 dnů, kdy vozidlo nebylo předmětem zákonného pojištění. Žalovaný však z tohoto titulu žalobkyni ničeho neuhradil ani na základě písemných výzev a následných upomínek, a nadále tak z tohoto titulu dluží celkem 18.320 Kč, představující neuhrazené příspěvky ve výši 6.240 Kč, 5.395 Kč a 5.785 Kč, vypočtené dle prováděcí vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., jak je citována shora, ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a náklady, jež žalobkyni vznikly v souvislosti s mimosoudním uplatněním práva na příspěvky (tj. v souvislosti se zaslanými výzvami a upomínkami), vždy ve výši 300 Kč (za každý dílčí dlužný příspěvek), stanovené shora uvedeným prováděcím předpisem. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybňoval. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora, s tím, že žalobkyni přiznal též zákonný úrok z prodlení, jdoucí z každé dílčí žalované částky dlužného příspěvku vždy za dobu ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené ve výzvách k úhradě až do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. tohoto rozsudku pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

17. Jelikož byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, rozhodl soud ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. o nákladech řízení tak, že jí přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 3.220 Kč, představované jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 800 Kč a jednak náklady právního zastoupení, které sestávající z odměny za zastupování advokátem v celkové výši 1.500 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) za pět úkonů právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, 3x kvalifikovaná výzva k plnění; za úkon spočívající v „ doplnění žaloby“ nebyla odměna přiznána, neboť žalobkyně byla soudem vyzvána pouze k doložení chybějících listin, nikoliv k doplnění tvrzení, a nejedná se proto o účelně vynaložené náklady) dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a o náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 500 Kč, za pět úkonů právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 420 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.