6 C 117/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr Josefem Mužíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci příjmení anonymizováno obec částku 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 400 Kč od 18. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Břeclavi na soudním poplatku částku 1.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se žalobou ze dne datum, která byla soudu doručena téhož dne, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 400 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že v souladu s §17a odst. 1 písm. a) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, byl žalovanému za ponechání vozidla v obec, ulice a číslo, kde je zakázáno státní nebo zastavení vozidla, namontován na vozidlo registrační značka anonymizováno číslo technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (dále jen„ TPZOV“). Uvedené vozidlo bylo dne 9. 6. 2018 ponecháno na parkovišti, kde je povoleno parkovat jen za předpokladu, že je zaplacena cena za parkování. Žalovaný neuhradil cenu za přiložení a odstranění TPZOV stanovenou nařízením Rady města Brna č. 9/2009 ze dne 15. 9. 2009 ve výši 400 Kč na místě a svým podpisem Uznání dluhu série A číslo ze dne 3. 7. 2018 uznal svůj dluh co do důvodu i výše s tím, že částku uhradí do 14 dnů dle Poučení o způsobu zaplacení dluhu, které toho dne převzal. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, a to ani přes výzvu žalobce ze dne 7. 1. 2020. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), věc rozhodl aniž nařizoval jednání. Z nařízení Statutárního města Brna č. 9/2009, účinného od 10. 10. 2009 má soud za prokázanou maximální cenu za přiložení a odstranění TPZOV, která činí u malého TPZOV částku 400 Kč. Z uznání dluhu série A číslo ze dne datum vyplývá, že žalovaný svůj dluh vůči žalobci ve výši 400 Kč z důvodu přiložení TPZOV na vozidlo registrační značka uznal dne 3. 7. 2018. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 1. 2020 ve spojení s dodejkou má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Podle § 2053 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když žalovaný svůj dluh vůči žalobci uznal co do důvodu a výše, a proto jí bylo ve výroku I. tohoto rozsudku zcela vyhověno. Nárok žalobce na zaplacení úroků z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 o.z., neboť se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu vůči žalobci. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému ve výši 200 Kč. Tuto částku tvoří paušální náhrada nákladů řízení žalobce nezastoupeného zástupcem na základě § 151 odst. 3 o. s. ř., jenž nedoložil výši svých hotových výdajů, a to ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle ust. § 89a exekučního řádu, kdy se jedná o náhradu po 100 Kč za dva úkony v souladu s § 1 odst. 3 této vyhlášky (tj. sepis žaloby a předžalobní výzvy). Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 2 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o SOP“), podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný. Žalobce je dle ust. § 11 odst. 2 písm. b) zákona o SOP osvobozen od placení soudních poplatku, neboť se spor týká výkonu státní správy, který je na žalobce, coby územní samosprávné celek, přenesen a jelikož bylo žalobě vyhověno, došlo ke vzniku poplatkové povinnosti žalovaného. V návaznosti na předmět sporu činí poplatek dle položky 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků 1.000 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.