6 C 117/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa , Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 23.460 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v rozsahu co do zaplacení částky 4.600 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 3.460 Kč, dále s úrokem z prodlení v částce 1.421,92 Kč, s úrokem ve výši 4.700 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč a spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4.600 Kč ode dne 10. 5. 2023 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15.400 Kč ode dne 6. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15.400 Kč ode dne 10. 5. 2023 do 5. 6. 2023, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 1.584,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 9. 2023 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 23.460 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru a dalších nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 13. 9. 2022 mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným s platností a účinností ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 13. 10. 2022. Tvrdil, že na základě této smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou Obchodní podmínky smlouvy o úvěru a která byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] po registraci žalovaného a úhradě verifikační platby odeslané z jeho osobního bankovního účtu ve smyslu těchto podmínek, poskytl jeho právní předchůdce žalovanému po prověření jeho bonity (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) úvěr ve výši 20.000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet. Žalovaný se pak zavázal tomuto věřiteli vrátit celkovou částku 24.600 Kč spolu s příslušenstvím ve lhůtě do 12. 11. 2022. Jelikož však tomuto svému závazku nedostál, neboť sjednanou částku neuhradil řádně a včas, vznikla mu tím povinnost uhradit úvěrujícímu subjektu sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a dále též paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním (50 Kč za jednotlivou upomínku). Rámcovou smlouvou ze dne 8. 12. 2022, resp. smlouvou dílčí na základě této smlouvy uzavřenou, pak byla předmětná pohledávka postoupena s účinností k datu 5. 5. 2023 žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Ke dni postoupení tak celkový dluh žalovaného činil 28.160 Kč a sestával z neuhrazené jistiny ve výši 20.000 Kč, z úroku v částce 4.600 Kč a z nákladů na upomínky v částce 100 Kč (celkem zahrnutých pod„ kapitalizovaný úrok“ v částce 4.700 Kč), jakož i ze smluvní pokuty ve výši 3.460 Kč, následně žalobcem přepočtené, a to za dobu ode dne 13. 11. 2022 do 5. 5. 2023, k čemuž dále žalobce účtuje též náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 699 Kč, o nichž byl žalovaný informován ve výzvě k úhradě ze dne 18. 5. 2023, jakož i zákonný úrok z prodlení ve výši 1.421,92 Kč, kapitalizovaný z dlužné jistiny za dobu ode dne 13. 11. 2022 pouze do 5. 5. 2023, a dále jdoucí z nesplacené jistiny ode dne 10. 5. 2023 do zaplacení. Ani poté žalovaný na svůj závazek nic neplnil, nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku, a výše žalovaného nároku se tudíž již nadále neměnila (vyjma nadále přirůstajícího příslušenství).

2. V průběhu řízení pak žalobce vzal svým podáním ze dne 11. 1. 2024, doručeným soudu téhož dne, tedy ještě před zahájením jednání ve věci samé, žalobu částečně zpět co do zaplacení částky 4.600 Kč, dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4.600 Kč ode dne 10. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 1.421,92 Kč a úroku v částce 4.700 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 3.460 Kč s tím, že ve zbytku nároku na žalobě setrval. Zrekapituloval postup při sjednání a uzavření smlouvy o úvěru s tím, že žalovaný získal z dokumentů, jež měl k dispozici, potřebné informace a vysvětlení, aby si mohl posoudit nabízený úvěr z hlediska své potřeby a finančních možností. Doplnil pak, že jeho právní předchůdce svůj podpis na smlouvy nepřipojoval, neboť smlouva o úvěru byla považována za uzavřenou okamžikem splnění poslední s podmínek spočívajících v generování návrhu smlouvy věřitelem, přijetí tohoto návrhu klientem prostřednictvím jeho registrace a provedením registrační platby. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem dne 13. 9. 2022, kdy byly žalovanému poukázána částka 20.000 Kč. Žalobce nicméně nedisponuje důkazními prostředky k prokázání svého tvrzení o řádném prověření schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splatit ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nakonec sdělil, že na předmětnou pohledávku žalovaný jeho právnímu předchůdci uhradil částku 4.600 Kč, jež byla započtena na úvěrovou jistinu, a ta tudíž nadále činila 15.400 Kč; po postoupení pohledávky žalobci již na dluh nebylo uhrazeno žádné další plnění, a proto se žalobce nadále domáhal zaplacení částky 15.400 Kč spolu s 15 % ročním úrokem z prodlení z této částky, jdoucím ode dne 10. 5. 2023 až do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily, přičemž zástupce žalobce svou neúčast omluvil, soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování listinami založenými ve spise, z nichž zjisti následující skutečnosti: Ze smluv o úvěru [číslo] datovaných 13. 9. 2022 a 13. 10. 2022, bylo v prvé řadě zjištěno, že nejsou opatřeny podpisem úvěrujícího subjektu. Smlouva ze dne 13. 9. 2022 je potom za žalovaného jako klienta označena pouze údaji o datu a času odeslání potvrzovacího kódu klientovi (13. 9. 2022 16:4 8:02 hodin), telefonním čísle, na které byl kód zaslán ([číslo], jež odpovídá tomuto údaji uvedenému v záhlaví smlouvy u označení žalovaného jako smluvní strany), a o datu a čase potvrzení návrhu smlouvy klientem pomocí kódu (13. 9. 2022 16:4 8:12 hodin); smlouva s datem 13. 10. 2022 není podepsána vůbec, tedy ani prostým elektronickým podpisem či jinými mechanickými prostředky. V prvé v pořadí datované smlouvě pak byl ujednán závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalovanému za sjednaných podmínek úvěr ve výši 20.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 279,83 % ročně, odpovídající úroku v částce 4.600 Kč k jistině úvěru přirůstající, na dobu 30 dnů s možností prodloužení splatnosti o 11x 30 dní; celkem tedy mělo být žalovaným splaceno 24.600 Kč, a to do data 13. 10. 2022. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet], přičemž podmínkou čerpání byla identifikace klienta zasláním kopie občanského průkazu a zaslání identifikační platby, dále splnění podmínek úvěruschopnosti a další podmínky sdělené věřitelem. Posouzení úvěruschopnosti klienta pak vycházelo z nastavení maximální doby splatnosti úvěru. Pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv část závazku dle této smlouvy řádně a včas pak byla ujednána též povinnost žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a poplatek ve výši 50 Kč za každou zaslanou písemnou upomínku (nejvýše však za tři takové upomínky). Následující – nepodepsanou – smlouvou ze dne 13. 10. 2022 pak bylo oproti předchozímu ujednání nově sjednáno datum splatnosti úvěru dne 12. 11. 2022, tedy na 60 dnů, a zápůjční úroková sazba se tak snížila na 139,92 % ročně za nezměněného vyčíslení na 4.600 Kč. Dále tato smlouva obsahuje informaci o úhradě částky 4.600 Kč jakožto poplatku za jedno prodloužení splatnosti úvěru (v souladu s ujednáním zahrnutým též do předchozí úvěrové smlouvy).

6. Z obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (SPL [rok] [číslo]) bylo dále zjištěno, že v případě on-line registrace, je-li sjednáno poskytnutí úvěru bezhotovostním převodem, je smlouva uzavřena generováním návrhu smlouvy věřitelem, jeho přijetím klientem prostřednictvím registrace klienta a verifikační platbou. Klient je pak v souladu s článkem 3.12 těchto podmínek povinen zaplatit věřiteli paušální náhradu výdajů vynaložených na vyhotovení a zaslání upomínky. Žádost klienta o prodloužení splatnosti úvěru je potom věřiteli doručena odesláním odpovídajícího poplatku dle smlouvy. Ani tyto obchodní podmínky nebyly opatřeny podpisem smluvních stran, potažmo žalovaného.

7. Výpisem z bankovního účtu [číslo] pak byla dokládána úhrada verifikační platby ve výši 0,01 Kč z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za účelem identifikace klienta pro poskytnutí úvěru žalobcem.

8. Čerpání úvěru žalovaným v plné výši 20.000 Kč je pak prokazováno výpisem z běžného účtu s datem odchozí úhrady dne 13. 9. 2022 na shora uvedený bankovní účet žalovaného pod variabilním symbolem [číslo], jakož i potvrzením o provedení platby, datovaným 9. 1. 2024.

9. Z platební historie bylo zjištěno, že dne 13. 10. 2022 žalovaný uhradil částku 4.600 Kč s tím, že tato platba byla věřitelem zaúčtována jako poplatek za prodloužení splatnosti úvěru (označeno jako„ loan extension“).

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 11. 2022 včetně jejích příloh, společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2023, resp. 22. 5. 2023, a z potvrzení o provedení transakce s datem 9. 5. 2023 soud zjistil, že na základě těchto listin byla předmětná pohledávka za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru postoupena dne 5. 5. 2023 žalobci (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku).

11. Z dopisu žalobce ze dne 18. 5. 2023 ve spojení s kopií bylo dále zjištěno, že žalobce touto cestou vyrozuměl žalovaného o postoupení předmětné pohledávky ve svůj prospěch, a současně jej vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do data 5. 6. 2023. V této listině jsou dále vyčísleny náklady mimosoudního vymáhání v částkách 48 Kč, 74 Kč, 72 Kč a 217 Kč za odchozí dopis včetně doporučeného, odchozí telefonický hovor a za osobní návštěvu. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován též postupitelem, a to jeho dopisem ze dne 18. 5. 2023. Odeslání písemnosti do dispoziční sféry žalovaného je dokládáno poštovním podacím archem s datem 22. 5. 2023.

12. Z korespondence zástupce žalobce ze dne 22. 6. 2023 a 28. 8. 2023 včetně kopie poštovního podacího archu s datem 30. 8. 2023 soud zjistil, že žalobce tímto prostřednictvím svého zástupce opakovaně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost vymáhání nároku soudní cestou.

13. Konečně pak byl soudu doložen výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 13. 9. 2023, dle něhož měly být realizovány celkem tři cesty pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka, a dále byl odeslán jeden obyčejný dopis.

14. Návrh žalobce na doplnění dokazování dotazem na [právnická osoba], za účelem ztotožnění majitele účtu, na který byly úvěrové prostředky poukázány, pak soud pro nadbytečnost zamítl, neboť tuto skutečnost má za dostatečně prokázanou z důkazů v řízení provedených.

15. Na podkladě obsahu shora uvedených listin následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce [právnická osoba] poskytl žalovanému na podkladě úvěrové smlouvy datované 13. 9. 2022 ve znění nepodepsané smlouvy ze dne 13. 10. 2022 po registraci žalovaného a úhradě verifikační platby z jeho bankovního účtu dne 13. 9. 2022 převodem na jeho bankovní účet částku 20.000 Kč. Prověření schopnosti žalovaného takto poskytnuté prostředky splatit nijak dokládáno nebylo a nevyplynulo ani z žádných soudu předložených listin. Uvedený obnos měl žalovaný věřiteli vrátit nejprve do data 13. 10. 2022, a po zaplacení poplatku za prodloužení splatnosti do data 12. 11. 2022, spolu s úrokem vyčísleným na pevnou částku 4.600 Kč s tím, že pro případ prodlení se splacením úvěru byla ve smlouvě stanovena povinnost žalovaného uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a dále poplatek ve výši 50 Kč za každou zaslanou upomínku (nejvýše však za tři upomínky). Svému závazku však žalovaný nedostál, neboť takto poskytnuté prostředky věřiteli ve stanoveném termínu splatnosti nevrátil, přičemž uhradil pouze částku 4.600 Kč (původně určenou jako poplatek za prodloužení doby splatnosti úvěru, následně však žalobcem započtenou na jistinu pohledávky). Původní věřitel následně smluvně postoupil tuto svou pohledávku žalobci, o čemž byl žalovaný postupitelem i postupníkem písemně vyrozuměn, a současně opakovaně vyzván k úhradě svého dluhu, pročež mu byly naúčtovány též náklady mimosoudního vymáhání pohledávky. Jelikož však na žádnou z těchto výzev nereagoval, je s tímto svým peněžitým plněním v prodlení.

16. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Dle ustanovení § 2048 a 2049 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

18. Ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Podle ustanovení § 561 odst. 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Dle ustanovení § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

21. Podle ustanovení § 1813 a § 1815 občanského zákoníku jsou zneužívající ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí. Ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

22. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

23. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

25. Dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru pak stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Ustanovení § 108 odst. 1 písm. c) citovaného zákona výslovně uvádí, že je-li ve smlouvě o platebních službách spotřebiteli umožněno překročení, musí tato smlouva obsahovat informace o možných sankcích, úrocích z prodlení za toto překročení a jiných platbách. Podle ustanovení § 110 odst. 5 písm. b) citovaného zákona platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru v rozporu se zákonem písemnou informaci o některé povinnosti spotřebitele vůči věřiteli nebo o podmínkách, za kterých je spotřebitel povinen tuto povinnost splnit, platí, že spotřebitel tuto povinnost nemá.

28. Podle ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

29. Podle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

31. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

32. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. pak soud v případě zpětvzetí návrhu řízení zcela nebo zčásti zastaví.

33. V prvé řadě jelikož žalobce vzal žalobu částečně zpět v rozsahu co do původně nárokované částky 4.600 Kč coby úhrady ze strany žalovaného a žalobcem započtené na jistinu, již žalovaný uhradil ještě ve prospěch původního věřitele, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, jdoucím ode dne 10. 5. 2023 do zaplacení, dále spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 1.421,92 Kč, s úrokem a poplatky za upomínky v souhrnné částce 4.700 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč, jakož i co do smluvní pokuty ve výši 3.460 Kč dříve, nežli soud ve věci samé zahájil jednání, nebylo třeba k tomuto jeho procesnímu úkonu souhlasu žalovaného (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř.). V souladu se shora uvedenými skutečnostmi tedy soud postupoval ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. a výrokem I. tohoto rozsudku řízení nejprve v rozsahu učiněného zpětvzetí, tedy co do výše uvedených dílčích nároků a jejich příslušenství, částečně zastavil.

34. Pokud se tedy jedná o zbývající, částečným zpětvzetím žaloby nedotčenou část předmětu řízení, představovanou zůstatkem jistiny ve výši 15.400 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z této částky, pak v daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je z převážné části důvodná, avšak nikoliv z titulu nesplaceného úvěrového závazku, ale z titulu bezdůvodného obohacení. Soud na podkladě provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Důvody této neplatnosti soud shledává ve zjištění, že právní předchůdce žalobce jakožto úvěrující, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nedostál své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí, resp. případné splnění této povinnosti nedoložil, když v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, jaké konkrétní údaje a informace si úvěrující subjekt pro tento účel opatřil a vyžádal a jak je zhodnotil, přičemž sám žalobce uvedl, že těmito důkazy nedisponuje, a v tomto směru pak sám upravil žalobní nároky formou částečného zpětvzetí žaloby, pokud se jedná o jednotlivá plnění vycházející z neplatně sjednané smlouvy. Přitom součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žalovaným (bez ohledu na jeho prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015). Důsledkem výše uvedeného nedostatečného postupu právního předchůdce žalobce a nesplnění jeho zákonné povinnosti je proto ve smyslu § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 občanského zákoníku neplatnost předmětné smlouvy o úvěru, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/10, III. ÚS 4129/18 či I. ÚS 523/07). Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávky za žalovaným, pak soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům.

35. Výhrady pak má soud i k samotné formě smlouvy o úvěru, resp. k absenci údaje o jejím uzavření oběma smluvními stranami, když součástí smlouvy není žádný údaj o tom, že její text obě smluvní strany opatřily svými (kvalifikovanými elektronickými) podpisy, kdy tak učinily a že do obsahu takto uzavřené smlouvy nebylo později zasahováno. Tvrzení žalobce v tomto směru tedy soud hodnotil jako zcela nedostatečná pro závěr, že k podpisu smlouvy (resp. obou smluv) skutečně došlo a že jejich text později nedoznal změn. Uvedený závěr však již nic nemění na tom, že ani v případě, že by k řádnému uzavření úvěrové smlouvy (a její následné změny co do splatnosti dluhu) skutečně došlo, by se nejednalo o platné právní jednání, a to právě v důsledku nesplnění povinností uložených původnímu věřiteli zákonem o spotřebitelském úvěru, čehož si byl žalobce zjevně vědom, a proto sám vzal svou žalobu zpět v rozsahu těch jednotlivých nároků, které měly oporu a vyplývaly z takto neplatně uzavřené smlouvy. K tomu pak soud (s poukazem na shora citovaná zákonná ustanovení) doplňuje, že žalobci by nemohl svědčit ani nárok na zaplacení náhrady nákladů spojených s vymáháním pohledávky, neboť ten je požadován v souvislosti s prodlením žalovaného se splněním jeho povinnosti k peněžitému plnění. Jelikož ujednání o takovém nároku nebylo součástí smlouvy, ale bylo obsaženo v listině (výzvě k úhradě) neopatřené podpisem žalovaného, nelze mít za to, že by došlo k platnému sjednání povinnosti žalovaného je žalobci uhradit (obdobně jako v případě smluvní pokuty a poplatků za upomínky, neboť ani ty nebyly sjednány řádnou formou, vyžadovanou pro spotřebitelské smlouvy ve smyslu citovaného § 104 a § 108 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru.

36. Soud tedy posoudil zbývající vymáhanou pohledávku jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžité plnění na základě neplatného právního jednání, a to poukázáním částky 20.000 Kč bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný je tak v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 občanského zákoníku povinen toto plnění vydat, přičemž soud vycházel z toho, že takto již původnímu věřiteli (tedy ještě před zahájením řízení v předmětné věci) uhradil celkovou částku 4.600 Kč. K úhradě tak nadále zbývá částka ve výši 15.400 Kč (tj. plnění poskytnuté původním věřitelem žalovanému ve výši 20.000 Kč ponížené o již žalovaným uhrazenou částku 4.600 Kč). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnil (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud mu proto výrokem II. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele uvedený obnos 15.400 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky, nepřevyšujícím zákonnou sazbu tohoto příslušenství (v souladu se žalobou), jdoucím však až ode dne 6. 6. 2023 až do zaplacení, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě stanovené ve výzvě k úhradě (5. 6. 2023) s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 5. 2023 (čas plnění stanovený dle výzvy věřitele ve smyslu § 1958 občanského zákoníku), až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

37. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15.400 Kč za dobu ode dne 10. 5. 2023 do 5. 6. 2023 (lhůta k plnění dle výzvy k úhradě), pak soud žalobu výrokem III. tohoto rozsudku zamítl. Vycházel z toho, že žalobce nemá vůči žalovanému nárok na zaplacení úroku z prodlení za dobu předcházející datu splatnosti dle shora uvedené výzvy ze dne 18. 5. 2023.

38. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem IV. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci úspěšný pouze částečně, přiznal právo na jejich náhradu pouze v poměrné části 31,28 % z celkové částky těchto nákladů, neboť předmětem řízení bylo zaplacení celkové částky 23.460 Kč (tzn. součet jistiny a smluvní pokuty; u zbývajících nároků se jedná o příslušenství, k němuž se při hodnocení procesního úspěchu té které strany nepřihlíží), žalobce byl úspěšný pouze v částce 15.400 Kč, tedy v rozsahu 65,64 %, a neúspěšný co do částky 8.060 Kč (součet jistiny 4.600 Kč a smluvní pokuty 3.460 Kč) zpět vzaté nikoliv pro chování žalovaného, tj. co do 34,36 %. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) ve výši 65,64 % z předmětu řízení odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany) ve výši 34,36 %. Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 31,28 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady vynaložené při účelném uplatňování jeho práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí celkem 1.584,36 Kč, tzn. poměrná 31,28procentní část nákladů řízení ve výši 5.065,10 Kč, představovaných zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 939 Kč a náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 2.810 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za 2,5 úkonu právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění), a za jeden úkon právní služby po 2.060 Kč (sepis písemného doplnění a částečného zpětvzetí žaloby) dle § 7 bod 5. citované vyhlášky, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 600 Kč, a to za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, a za jeden úkon právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) citované vyhlášky; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 716,10 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku IV. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.